Migrační ping-pong opanoval předvolební kampaň do europarlamentu. V Česku absurdně

Rozbuškou pro současnou předvolební diskuzi se stalo dubnové schválení paktu na plénu Evropského parlamentu. Soubor deseti reforem migrační a azylové politiky EU tehdy nepodpořila z různých důvodů ani většina českých europoslanců.

Čtěte také

Hodnocení kandidátek do eurovoleb: „Správné pořadí“ vítězství i volná kroužkovací kampaň a skryté vzkazy

Doma se vláda a opoziční strany začaly přít hlavně o to, zda jsou v paktu skryté kvóty na přerozdělování žadatelů o azyl a zda Česku umožňuje výjimku z pomoci státům zasaženým silnou migrační vlnou. Do vyhrocené domácí debaty nakonec nezvykle vstoupila i Evropská komise, které podpořila vládní stanovisko.

Anna Urbanová přirovnává vzájemné osočování mezi opozicí a kabinetem k „ping-pongu, který nemá ani toho, kdo nadhazuje, ani kdo reaguje na míček“. Naráží tak na to, že téma migrace na evropské úrovni řešila jak současná vládní pětikoalice, tak před ní vláda hnutí ANO.

Odpovědnost za něj tak nesou obě strany – o reformě se totiž jednalo bezmála deset let. „Pokud by se teď neschválila, tak by opět spadla pod stůl,“ upozorňuje redaktorka serveru iROZHLAS.cz.

Absurdní a dezinterpretovatelné

„Přijde mi absurdní, když východisko české diskuze je, že přijetí byť jediného uprchlíka nebo člověka, který prchá před válkou někam do bezpečí, by byla absolutní katastrofa,“ hodnotí tuzemskou předvolební debatu Zdeňka Trachtová.

Autoři Bruselských chlebíčků - Anna Urbanová, Zdeňka Trachtová a Filip Nerad|foto:René Volfík, iRozhlas

Téma migrace v předvolební kampani je podle ní snadno dezintepretovatelné a politici u něj často sahají k různým nepravdám. Bruselská zpravodajka připomíná, že při migrační krizi kolem roku 2015 to byla právě česká vláda – tehdy ve složení sociální demokracie, ANO a KDU-ČSL –, která prosazovala, aby členské země mohly pomáhat zasaženým státům jinak než přejímáním žadatelů o azyl.

„Nyní máme na stole jinou možnost, a sice povinnou solidaritu, kdy si členské státy mohou vybrat, zda přijmou migranty, nebo pomohou finančně či materiálně. A i s tím je najednou problém,“ upozorňuje na další názorový posun části českých politiků vůči citlivému evropskému tématu.

Vzdušné zámky

Migrace byla výrazným tématem už v kampani před evropskými volbami v roce 2019.

„Mám takové déjà vu. Migrace a odpor proti Bruselu byly spojující linkou eurokritických a eurofobních stran, které byly tehdy velmi slyšet a po pěti letech to tu máme znovu,“ poznamenává Filip Nerad. Také tehdy se očekával nárůst podpory pro tyto strany, stejně jako to naznačují průzkumy letos.

Čtěte také

Dvořák: Češi mají rádi smrádek a teploučko. Odpor k migrantům není rasismus, spíš xenofobie

Hodně skeptický je ale někdejší bruselský zpravodaj k jejich slibům, že po nadcházejících evropských volbách migrační pakt zruší.

„Nikdo do něj nebude chtít zasahovat, protože kompromis byl tak složitě vyjednaný, a neumím si představit, že se v nové Evropské komisi a Evropském parlamentu najde většina, která by ho chtěla rozbourat a stavět znovu. To považuji za prakticky nemožné,“ soudí s tím, že kritici tak slibují jen vzdušné zámky.

Jaká témata rezonují v ostatních členských státech? Čím se kampaně napříč Evropou liší a v čem jsou naopak totožné? Co podle průzkumů lidé po EU vlastně chtějí? A shoduje se to s nabídkou, kterou před červnovými volbami servírují politici?

Poslechněte si předvolební Bruselské chlebíčky.