Metro: nejrychlejší, nejspolehlivější, nejméně překáží. A mají ho skoro všude po světě

I cizinci se občas učí jazyk pražského metra. Připadá jim to zábavné. Ze stejného důvodu se mnozí Češi učí i jazyk budapešťské podzemky. Ten uchu doslova lahodí.

Stanice historické trasy metra v Budapešti jsou obložené dřevem a vagóny vypadají jako z předminulého století. Však také jsou. První linka tam začala jezdit v roce 1896. Na tak malou zemi to byl velký krok dopředu, na který si v podstatně větším Rusku museli počkat dalších 40 let.

Pozadu nezůstaly ani někdejší socialistické země

Moskva se stala příkladem i pro pražské metro. Snaha o velkolepé pojetí je vidět na každém kroku, socialismus musel porazit kapitalismus i pod zemí. Ve stanicích architekti ocelí ani leštěným kamenem nešetřili.

Čtěte také

Většina zemí socialistického bloku právě z Moskvy převzala i typická hlášení o zavírajících se dveřích. Kromě Polska, kde je cokoli ruského téměř synonymem zla.

Polské metro se rodilo ve velkých bolestech. Od prvního kopnutí do země to do rozjetí prvního vlaku trvalo 12 let. I dnes je tento dopravní systém s jedinou trasou teprve ve stádiu zrodu.

Dánské metro: jako z pohádky

Zato jako z vody vyrostlo metro v Kodani. Za pouhých pět let. Je to jedna z nejmladších evropských podzemek. Je také odolná proti stávkám strojvůdců, obejde se totiž bez nich.

Dánské metro je plně automatické. Je čisté a rychlé. A jezdí 24 hodin denně. Z letiště do centra k přístavu, kde sedával Hans Christian Andersen, cesta trvá všeho všudy 22 minut.

Čtěte také

Vagóny metra, to nejsou jen místa určená k dopravě cestujících. Často se také mimoděk proměňují v jakési detašované kancelářské prostory. Tak to alespoň vypadá v bruselském a hongkongském metru, kde na rozdíl třeba od takové Prahy nechybí pokrytí telefonním a v případě Hongkongu také wi-fi signálem.

Přesto se prý pražské metro nemusí za nic stydět. Proč? Se zpravodaji Ondřejem Houskou a Kateřinou Procházkovou o tom mluvil moderátor Vladimír Kroc.