Meaux: Ve Francii první světovou válku připomínají i veteráni války druhé

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Zpravodaj Jan Šmíd mezi několika vojáky

Až do soboty mohli lidé do knihoven a muzeí celkem na 80 místech ve Francii přinášet dokumenty z první světové války, které našli doma. Hledala se zejména korespondence dědečků nebo pradědečků z fronty. Smyslem je uchovat tyto dokumenty pro příští generaci. Od skončení první světové války uplynulo právě 95 let.

V Meaux na východ od Paříže najdete muzeum první světové války, proto je tu více lidí než v jiných městečkách. Mezi válečnými veterány – ovšem až z druhé světové války, protože z první už není na živu vůbec nikdo – se proplétají i děti. Učitelé je sem berou úmyslně.

Připomínky ničivé války jsou různé

„V souvislosti s první světovou válkou mluvíme s dětmi především o hrdinství lidí, kteří bojovali za to, abychom tady dnes byli,“ říká učitelka. Každé městečko vzpomíná po svém. Někde se nejprve zastaví na hřbitově, jinde pořádají výstavy fotografií a v dalších se zase debatuje o nutnosti poučit se z tohoto krvavého konfliktu.

„Je opravdu velmi důležité neustále si připomínat příčiny, ale i důsledky této strašné války a také vzpomínat na naše mrtvé. Ta válka zasáhla opravdu všechny z předchozí generace,“ vysvětluje mi jeden z účastníků vzpomínkové akce.

Připomínka první světové války v Meaux

Před „muzeem velké války“, jak se mu říká, řádí skupina několika vojáků. Každý má na sobě uniformu z jiného roku. Občas si pozpěvují, občas pochodují, ale hlavně vysvětlují všem okolo, čím vším tehdejší voják bojoval, co měl vlastně k dispozici.

Historie ztělesněná veterány i nadšenci

„Oblékli jsme se do dobových uniforem proto, abyste si všichni dovedli představit, jak se v té době bojovalo, jak to bylo kruté. Když jdete do muzea, tak vidíte hlavně předměty a fotky. Takto je to trochu živější, protože vidíte, jak vojáci v té době vypadali,“ vysvětluje mi jeden z účastníků.

Dávám se se skupinkou vojenských nadšenců do řeči a nakonec se s nimi vyfotím. Nejprve ale chci po vůdci party Michelovi, aby mi ukázal bodák. Michel nelení, nasazuje si ho a říká, že mám, co jsem chtěl.

Čtěte také

„Všechny války jsou kruté, ale tento bajonet byl zvláště záludný. Když vás zasáhli klasickým bodákem a netrefili životně důležité orgány, mohl jste přežít. Tento sice udělal relativně malou ránu, ale jeho nepravidelné tvary způsobily v těle doslova paseku a prostě jste vykrváceli,“ ukazuje mi bodák s věcným popisem válečný veterán a já si tak říkám, jak to asi všechno vysvětluje dětem.

Návštěvníci často vzpomínají na své předky

Den veteránů je ve Francii něco, co si neumíme představit. V každé vesnici, zejména v severní části Francie, proběhne vzpomínková akce. Milión čtyři sta tisíc vojáků přišlo o život. Když jsem se tak vyptával, tak skoro v každé rodině o někoho přišli.

Muzeum velké války

„Ve válce zahynul bratr mojí babičky, v roce 1916,“ říká mi jeden z vojáků a další dodává: „Můj děda přišel o dva sourozence.“

Ale Francie nezapomíná. Když jsem přijel do Meaux, zůstal jsem v údivu koukat na obrovskou frontu, která se táhla ke vchodu do muzea Grande Guerre. Stáli v ní dlouhé desítky minut i opravdoví veteráni. V muzeu byli mnohokrát, ale přijít sem v den veteránů, to je něco jiného.

„Je mi 89 let a jsem z Lotrinska,“ prozradil mi jeden z nich, když jsem se s ním dal do řeči. To Lotrinsko zdůraznil, jako by říkal „Každý už by měl vědět“.


Zvětšit mapu Meaux ve Francii

autor: jšm
Spustit audio