„Matka cest“ kdysi otevírala Američanům cestu na západ. Svou dopravní funkci už ale ztratila a láká spíš nadšené cestovatele

Barstow leží v Mohavské poušti a bývalo důležitým uzlem jak silniční, tak i vlakové dopravy. Ostatně jmenuje se podle jednoho z někdejších prezidentů zdejší železniční společnosti.

Někde už „chcípnul pes“

Z turistického itineráře můžete tohle město s klidem vynechat, i když z mapy se dá vyčíst, že je stále významnou křižovatkou na půl cesty mezi Las Vegas a Los Angeles. Takže osud jiných kdysi prosperujících míst podél slavné Route 66 ho potkal jen částečně.

„Nové dálnice postavili tak, že se mnohým městům vyhnuly. Z některých se pak stala města duchů. Jiná si vymyslela atrakce, na které dokázala návštěvníky dál lákat. Tady v Kalifornii jsou to třeba Clermont, Monrovia, Pasadena, to jsou opravdu pěkná místa,“ říká mi Debra Hodkinová, dobrovolnice, která patří k těm, kdo věnují svůj čas tomu, aby mohlo být v provozu zdejší muzeum Route 66.

Čtěte také

Kalifornie vstává z popela po ničivých požárech. Na nový začátek se těší i rodina paní Olgy

Do Barstow se přistěhovala před půl stoletím v době, kdy měla ikonická silnice své nejlepší dny sečteny. Na přelomu 50. a 60. let minulého století tu otevřeli novou síť dálnic.

„Prohlédněte si třeba příběh tohoto muže. Měl tady v Barstow benzínovou čerpací stanici na Hlavní ulici, ta byla součástí Route 66. Jenže 5. července 1962 otevřeli novou dálnici, která tento úsek nahrazovala. Do té doby prodával tisíc galonů benzínu denně, ale to se doslova přes noc změnilo. Najednou prodával jen osmdesát galonů, jak jeho podnik všichni začali objíždět po nové dálnici,“ přidává jeden z příběhů Debra Hodkinová. 

Zrezivělá historie

Zdejší muzeum Silnice 66 využívá nevelké přízemní prostory budovy u železniční zastávky v Barstow. Vidíme tu třeba právě historický a pořádně zrezivělý stojan čerpací stanice, ze kterého řidiči doplňovali palivo na svého času nejrychlejší a po celý rok využitelné spojnici mezi Chicagem a Los Angeles.

Mají tu i historický červený kabriolet, motorku, co se také proháněla po Route 66, mapy, cedule, poznávací značky a spoustu archivních výstřižků z novin, třeba ze slavnostního střihání pásky v prosinci 1958, kdy v této oblasti otevřeli první úsek nového dálničního systému.

To byl začátek konce legendární „Matky cest“, která od 20. let minulého století mnoha Američanům otevírala cestu na Západ a svým způsobem byla moderní tečkou za jeho krvavou kolonizací. Ostatně většina historické trasy Route 66 stále leží na území současných rezervací původních amerických obyvatel.

Čtěte také

Kdo, Vinnetou? Filmového hrdinu v Americe neznají. Původní obyvatelé radí vybírat si filmy a knihy přímo od jejich autorů

Projet se starými časy

Debra Hodkinová vypráví, že se tady v muzeu zastavuje spousta cestovatelů, domácích i zahraničních, kteří si tuhle obdivovanou trasu touží projet, a znovu jí tak vdechují život.

„Většina lidí jede směrem na západ, z Chicaga do Santa Moniky. Ale hodně nám jich tu říká, že jedou opačným směrem. Trvá jim to obvykle tak dva tři týdny, podle toho, kolik mají času a co všechno chtějí vidět. Někteří se po letech vracejí a berou s sebou další přátele. A myslím, že si je taky nacházejí i po cestě.“ 

Muzea Route 66, jako je tohle, najdete po celé délce této cesty, na které je stále rušno. Existuje také víc než dvacet asociací přátel Route 66, včetně české.