Martin Hofmann: Představení Něžná je pro mě Mordor. Ale dělat něco, co vás trošku převyšuje, je dobrá disciplína

Umím si představit, že padlo mnoho různých otázek a návrhů, když scenáristi zjistili, co všechno by se s vámi dalo dělat. Zejména po seriálu Most!. Řekněte mi jednu dvě tři z kategorie bizár třeba.

Nejdřív jsem začal dostávat nabídky, ať se někam jedu vožrat, že mi za to zaplatěj. Psali mi třeba: „Mám klub tady v tom městě, čau, Luďane, napiš si, kolik chceš a přijeď si s náma zapařit.“ Neříkám, že to od těch lidí není milý, samozřejmě jsem tam vnímal značnej podnikatelskej záměr, ale s dovolením jsem na to teda vůbec nereagoval. Pak to byla série nabídek na blby různýho druhu, ale míň talentovaně napsaný než od Prušinovskýho s Kolečkem. A pak to byly nabídky typu, abych tam vystrčil obličej a z komerčního hlediska pomohl prodeji snímku nebo čehokoliv. To jsem se snažil taky dost vynechat.

Čtěte také

Žádná pravda nesmí stát v cestě dobré historce, zdůrazňuje scenárista Kolečko

Ale víte co, potom přišel covid 1, covid 2 a člověk už třeba šel na nějakej kompromis v rozhodnutí, kterou práci jde nebo nejde dělat. Protože tím, že se zastavily divadla a netočil jsem žádný seriály, tak covid 1 jsem ještě ustál, ale dvojka byla náročná. Divadla byly zavřený moc dlouho. Znova jsem se vrátil do seriálu. Taky jsem si nemyslel, že do toho půjdu. Za normálních okolností bych asi do toho nešel. A šup a už tam jsem!

Martin Hofmann hraje už od roku 2006 Cyrana v divadelním spolku Kašpar. Já jsem Cyrana viděla až loni a říkala jsem si, jak jste to asi v tom roce 2006 hrál, že to musel být úplně jiný Cyrano...

Celý to bylo jiný. Já bych to ani teďka nechtěl vidět. On dokonce nějakej záznam je a já si myslím, že bych se trošku kroutil a styděl. Neříkám, že to bylo blbě, ono to bylo přímo úměrně věku. V prvním dějství jsem se snažil i trošku pobavit diváky, rozparádit je... Pak jsem pochopil, že to tam vůbec nemá bejt, že Cyrano nepřichází na začátku dělat nějakou show pro diváky. Přichází vyhnat Montfleuryho z jeviště, tečka.

Něžnou jsem léta hrál pro dvacet třicet diváků a teď mám plnej sál, tak to nezabalím.
Martin Hoffman

Trošku jsem se snažil tehdy předvést, co všechno umím, a fórky... A v průběhu let jsem to ořezal. Všechny ornamenty jsem sundal, aby z toho vylezla jenom ta tenká červená linie příběhu bez jakýkoliv exhibice, bez pokusů o artistnost... A zcela jistě se mi zpomalil šerm. Tehdy jsem byl skutečně výbušnej a rychlej... teď mám pocit, že jsem tak prostředně rychlej...

Jak se hraje představení, které už tak trochu nechcete hrát? Což asi není Cyrano, ale Něžná to rozhodně je, protože vy už jste Něžnou hrát nechtěl...

Něžnou jsem nechtěl hrát, ale to proto, že na ni nechodili lidi...

Pak přišel Most...

Jo, to je úplnej úlet. To je nevysvětlitelný. Já jsem si třeba říkal, že na Mrzáka inishmaanskýho nebo na Lordy nebo na Cyrana se trošku zvýší počet diváků. Tak za prvý, špatný slovo bylo „trošku“, protože ten počet diváků, kteří na mě začali chodit, akceleroval nevídaně. Ale to, že začali chodit na toho Dostojevskýho...

Čtěte také

Slíbili mi, že budu jako Anthony Hopkins, směje se Miroslav Hanuš. Ve Stínech v mlze ztvárnil pedofilního vraha

No z Luďana na Dostojevského...

To je daleko. Já jsem to vůbec nepochopil. Něžná je strašně rychle vyprodaná a jasně, je to pro mě super pracný, je to Mordor to představení pro mě, ale když to hrajete na plnej sál a nehrajete to pro dvacet diváků, kterých si samozřejmě velmi považujete, ale musíte hrát naplno, jak nejlíp ten večer umíte, protože to je těch vašich dvacet věrnejch... Ale já jsem to leta hrál pro dvacet třicet diváků a teď mám plnej sál, tak to nezabalím.

Pro mě to je vždycky takovej challenge toho, jak na tom zrovna jsem, v jaký jsem kondici mentální i fyzický. Jakej jsem vlastně herec, jakej jsem dneska herec. Co s tím dokážu udělat, když se mi nedaří začátek, jestli dokážu ohnout rameno vah toho představení... Furt to dobíhám, jako bych byl za tím, jako bych to pevně nedržel. To je dobrá disciplína. Dělat něco, co vás trošku převyšuje. Spíš to dolejzat než tím úplně vládnout.

Martina Hofmanna ve studiu během rozhovoru překvapil jeho kamarád, boxer Lukáš Konečný. Kdo komu dělá sparing partnera? Poslechněte si celý rozhovor|foto:Tomáš Černý, Český rozhlas

„Box odhalí, jak je člověk ukovanej“

Lucie Výborná si pro Martina Hoffmana přichystala narozeninové překvapení v podobě nečekaného hosta. S boxerem Lukášem Konečným herce spojuje kromě přátelství i vášeň pro tento sport.

Co mi box dá pro život? Výdrž?

Lukáš Konečný: To určitě taky, ale myslím spíš nějaký pravidla než fyzickou vlastnost. Ale patří k tomu i odolnost organismu. Myslím si, že i sportovní průprava je pro zdravý životní styl důležitá.

Herec Martin Hofmann a boxer Lukáš Konečný|foto:Anna Duchková, Český rozhlas

Martin Hofmann: Já mám pocit, že box chlapa – teda pardon, i dámu – odhalí, jak je ukovanej, jak je od přírody udělanej. Můžete si o sobě myslet spoustu věcí, můžete mít třeba i natrénováno. A pak se skutečně ukáže, až když jste pod tlakem, padaj vám ruce, nemůžete a jste hotovej, jestli máte morálně-volní vlastnosti se v tom zápase kousnout, bejt v tý hluboký vodě a něco tam předvést, nebo tam začnete vadnout a začnete se psychicky lámat.

Proto si myslím, že to fakt není sport pro každýho, a je velkej rozdíl věnovat se tomu jako hobbík... V profi boxu je to úplně jiná píseň. Proto jsem tak nerad říkal, že to dělám. S Lukášem bych v reálu tříminutový kolo nepřežil. Nikdo z běžných smrtelníků by s profesionálním boxerem nedal tříminutový kolo.

Proč dělal Martin Hofmann v rádiu rozhovor sám se sebou? Proč spolu s Lukášem Konečným boxoval na svatbě svatbě? A co by si přál (nejen) k dnešním narozeninám? Poslechněte si celý rozhovor.