Martin Dejdar: V rámci korektnosti si dneska nejde dělat legraci z ničeho. Humor se ze světa vytrácí

23. květen 2022

Ve vršovickém Divadle Mana můžete Martina Dejdara vidět v detektivce Mléčné sklo. To je žánr na divadle velmi neobvyklý. „Splňuje to všechny atributy, které mám rád u divadla a u filmu, že divák je každých deset minut překvapený. Rozhodně nečekejte happy end,“ láká. V novém muzikálu Jana Svěráka a Tomáše Kluse Branický zázrak si zase vychutnává bezdomovce. „Takovou vstřícnost na zkouškách jsem za posledních 30 let nezažil,“  chválí spoluautory představení.

Branický zázrak je pro mě spousta překvapení, zdá se, že tam je dobrá společnost. Dělá parta hodně?

Čtěte také

Dělá strašně moc. Intenzita, která tam byla vložená, se obrátila ve výsledek. Někteří herci jsou nezkušení, pro Honzu Svěráka to byla i první divadelní režie, takže jsem tam zažil něco, co normálně na divadle nezažiješ. To zkoušení, obrovskou vstřícnost, pohodu a to, že se všichni chválili. Za třicet let neznám. Napětí a stres, to tam nebylo. Zažil jsem spoustu produkcí, kdy i někdy režiséři byli dost ostrý na herce, někdy to hraničilo s buzerací. A to nemám moc rád.

Generální zkouška je furt zkouška, máš právo dělat chyby, furt je tam to, že nejdeš s kůží na trh. Ani premiéra není regulérní představení. Premiérové publikum není nikdy normální publikum, z devadesáti procent to jsou kamarádi, rodiny. První představení, které se prodá, tak tam to teprve začíná a ty jako herec zjišťuješ, co funguje a jak lidé reagují. Prvních deset repríz herec hledá, jak to udělat, jak to funguje, aby diváky zaujal.

Vtip jednou za měsíc

Televize Nova plánuje nový zábavní formát, který se má jmenovat Zasměj se…

Moderuje to Vašek Kopta, já jsem kapitán jednoho týmu a „Geňa“ Genzer je kapitán druhého týmu. A naším úkolem je v několika kolech rozesmát člena druhého týmu, ale on má za úkol se nerozesmát. Jsem moc rád, že je kapitán druhého týmu, protože spoléhám na to, že s ním v týmu vždycky vyhrajeme, protože je nášlapnej jak mina. S Geňou se v tomto smyslu pracuje velmi dobře.

Říkám si, že z Ypsilonky máš velký trénink?

Být s Jirkou Lábusem v šatně nebo na jevišti, to je velká škola, to tě zocelí. A nejen na jevišti, ale na veřejných místech, jezdíme na zájezdy…

Jaká vlastně byla televizní zábava v 90. letech? Přemýšlel jsi o tom zpětně, co jste dělali?

Dělali jsme různé věci, hlavně prostor byl na to vymýšlet, zkoušet dělat věci, které se dnes oficiálně považují za nekorektní. A já mám trochu strach, že se humor ze světa ztrácí. Humor vždycky odrážel dobu, politiku, společenské jevy, etnika, národnosti, způsoby chování, humor byl obraz. Dneska v rámci korektnosti si nesmíš udělat legraci z ničeho.

Je to smutný, vtip slyšíš jednou za měsíc. Lidé si pomalu bojí říct vtipy mezi sebou, přijde mi, že to hrozně ubírá. Humor je ventil. A tehdy se dělaly věci, který byly úplně blbý, vymýšlelo se. Dneska náš pořad Na vlastní nebezpečí, co jsme dělali s Petrem Vackem, to by asi neprošlo.

Proč lidé přestávají chodit na kulturu? A proč je přáním Martina Dejdara hrát na Národním divadle? Poslechěnte si celý rozhovor. 

autoři: Lucie Výborná , prh

Související