Muzikál je vášeň! Intenzivní a dojemný zpěv Martina Dejdara mě na konkurzu překvapil, přiznává Jan Svěrák
Jan Svěrák je režisér, scenárista, producent, držitel dvou Oscarů, a to za filmy Ropáci a Kolja. V Divadle na Fidlovačce má 17. 5. 2022 premiéru jeho první muzikál Branický zázrak, na kterém spolupracoval s Tomášem Klusem. „Vždycky jsem muzikál obdivoval. Používá pohyb a muziku, aby vyjádřil myšlenku, kterou slovy těžko vyjádříte,“ popisuje Jan Svěrák. Co jej inspirovalo k napsání muzikálu?
Jan Svěrák bydlí v Braníku, já na kopci, tak jsem se snažila vybavit, jak daleko od vás bydlí bezdomovci.
Tři sta metrů. Dokonce nám bydlel jeden na zahradě před lety, než jsme měli pořádně udělaný plot. Ale neškodil, tak jsme ho tam nechali. Proč?
Říkala jsem si, to je ten začátek? Bezdomovci na zahradě Jana Svěráka můžou za to, že vznikl muzikál Branický zázrak?
Ne, začátek toho příběhu spadá do doby třeba před deseti lety, kdy nám na zahradě kradli věci. Cokoli jsme tam nechali, zmizelo přes noc. Židle, boty... Dokonce pak i z garáže.... Nejspíš to nebyli bezdomovci, ale narkomani, kteří žili v Braníku.
Říkal jsem si, co s tím můžu dělat? Policie byla bezradná. Došel jsem k tomu, že jediné, co bych mohl dělat, je sám být aktivní, něco podnikat. Že bych za nimi šel a vyzval je, že když ho najdou, dostanou odměnu, a když mu dají do držky, aby už to nedělal... Přemýšlel jsem o tom a zjistil jsem, že kdybych tohle udělal, rozpoutal bych kolotoč násilí, které by stejně skončilo u mě. Následky nedohlédnete.
Tak jsem nedělal nic a pak jsem začal psát tuhle historku. Příběh je samozřejmě jenom kostra, na to se nabalí pocity a sdělení... A to sdělení není, že vám bezdomovci kradou věci na zahradě. Když jsem si to zjednodušil, je to o muži, který se vydá hledat svoje ukradené kolo, aby našel svou duši.
Co jste o muzikálu nevěděl a teď už víte, když jste se do toho před dvěma lety pustil?
Nevěděl jsem třeba, že jsou pravidla – musí se střídat rychlé písničky s pomalými, a to aspoň 2:1, víc rychlých než pomalých. Že muzikál má svoje fanoušky, kteří sledují svoje hvězdy a chodí na ně pravidelně. Jsou ochotni dát za lístky obrovské množství peněz, že je to vášeň. Je to úplně jiný obor.
V našem ansámblu máme muzikálové hvězdy a potom zpěváky nebo herce, kteří v muzikálech nikdy nehráli, jako třeba Tomáš Klus nebo Martin Dejdar. Je to úžasný mix, protože ty dva světy se vzájemně obohacují a informují o tom, jak to vypadá v tom jejich.
Martin Dejdar jako jeden z bezdomovců, bývalá fotbalová hvězda, je naprosto fenomenální. Byl na konkurzu?
Byl na konkurzu. Nikdy jsem k němu neměl nějaký obdivný vztah, ale líbil se mi na to typově. Na konkurzu předvedl něco, co mě překvapilo. Písničku fotbalisty, který se zranil, a proto přišel o kariéru, pak začal s drogami, a tak se to s ním vezlo... a v ypráví takovou tu bezďáckou historku... Zpíval ji s takovou intenzitou, že to bylo hrozně dojemné.
Čtěte také
Jeho osud tomu není příliš vzdálený, taky si hrábl ke dnu, ale vyškrabal se z toho velice čestně. Má tu zkušenost a tím, že je dobrý herec, ji dokáže přenést. A v pohybu a tanci ji dokáže zasadit hluboko do mysli, kam bychom se slovy nedostali.
Potřeboval jste hodně mluvit s bezdomovci, nebo jste si všechny historky dokázal představit a sám napsat?
Abych pravdu řekl, pozoroval jsem je zpovzdálí...
Vy jste se bál, co...?
Bál jsem se. Pak jsem chodil na jejich místa, když tam nebyli. Pozoroval jsem jejich stopy. Četl jsem si o tom. Ti, kteří se nebojí, popisovali rozhovory s nimi, z toho jsem čerpal. Teprve když jsem to napsal, našel jsem odvahu za nimi jít a povídat si s nimi. Všechno se ověřovalo. Začali mi vyprávět historky, já jsem vážně přikyvoval...
Mě spíš zajímá ten moment, kdy přichází Jan Svěrák, režisér, k partě bezdomovců a říká: „Dobrý den.“ S něčím tam člověk musí přijít...
Využil jsem toho, že v Braníku vyhořela budovat stavebnin, kde leta squatovali. Asi tři seděli na lavičce s taškami, zoufalí, protože to museli opustit. Přišel jsem k nim a ptal jsem se, co se tam děje... Tím jsme navázali komunikaci, začali jsme si povídat.
Příště, když je potkáte, tak se pozdravíte. Většina lidí je přehlíží. Když je někdo kontaktuje očima a pozdraví, oni si vás pamatují moc dobře, už jste jejich. To, že je berete vážně jako lidské bytosti, dokážou velice dobře ocenit.
Jak vnímá Jan Svěrák kritiku Betlémského světa? Co rád čte? Proč vracel Tomáši Klusovi texty? A jak se stane, že v muzikálu zpívá opravář eskalátorů? Poslechněte si celý rozhovor.
Související
-
„Humor se musí hrát s vážnou tváří.“ Připomeňte si Josefa Abrháma v rozhovoru s Lucií Výbornou
Josef Abrhám filmové nabídky odmítal. Učinil jen několik výjimek. Jednou z nich bylo natáčení filmu Přijde letos Ježíšek? Nejen o něm v roce 2013 povídal na Radiožurnálu.
-
Cirk La Putyka vystupuje se studenty z Kyjeva. „Nejsem emotivní, ale málem jsem se rozbrečela“
Spolu s desítkami studentů utekla prorektorka kyjevské cirkusové akademie Nina Araya do Prahy. Mladí akrobaté tady studují na HAMU a trénují se souborem Cirku La Putyka.
-
Vilma Cibulková: Slovo je horší než jakékoli zbraně. Vždycky bylo nejsilnější, proto bylo na počátku
Vilma Cibulková si s Lucií Výbornou přišla povídat do mobilního studia Radiožurnálu přímo před budovu rozhlasu. Jaký vztah má k audioknihám? A jak vzpomíná na dětství?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.