Když byl František v pubertě, říkali jsme: Nemůžeš dělat ostudu dědovi! usmívá se Jan Svěrák
Režisér Jan Svěrák pracuje se svým synem, střihačem Františkem Svěrákem, na filmu Betlémské světlo. „Střihač je takový dramaturg: všímá si, jak to šlape a co už je zbytečné. Říká se, že film se dá vyrobit ve střižně. Z blbého filmu může vzniknout něco zajímavého. Ale to není náš případ,“ smějí se Svěrákovi. Svírá je nepříjemné očekávání pramenící ze slavného jména?
Jaké to je, když se syn musí vyrovnat se slavným otcem?
Jan: Složité. V dospívání mě to trápilo, měl jsem pocit, že se tátovi musím vyrovnat, překonat ho nebo zamítnout. Je to zkrátka vzor, se kterým je třeba se poprat. Je dobře, že mám dva syny, mohou se vymlouvat jeden na druhého: Proč já bych měl být ten slavný? Může ten druhý...
František: Já s tím neměl problém jako táta, ale když stříhám s jinými lidmi, je to jednodušší. Mezi námi vnímám soutěž, jsme dva kohouti v jedné rodině. Ostatním jen pomáhám. S tátou se nepereme ani na sebe neřveme, ale spolupráce je těžší.
Jan: Já s tebou nesoutěžím, jen tě nechci zklamat.. Třeba zrovna nemám nápad a bojím se, že nesplním tvá očekávání. Vážím si toho, jak jsi pokorný a máš se mnou trpělivost. A necháš mě vyzkoušet i blbý nápad.
Oba se musíte vyrovnávat s očekáváním ohledně jména Svěrák. Není to únavné?
František: Jakmile jsem v nové škole řekl Svěrák, buď se to přešlo, nebo si mě lidi zaškatulkovali. Radši jsem se představil jako František. Ne že bych se za to jméno styděl...
Jan: Když byl František v pubertě, vyhýbal se škole a nosil dredy a my nevěděli, jak na něho. Říkali jsme: nemůžeš dělat ostudu dědovi! Jsi nositelem jména Svěrák! Řekl, že se nechce jmenovat Svěrák.
Jak pracujete s tlakem očekávání?
Jan: Nařídil jsem si, že nechci dělat něco proto, že se to ode mě očekává. Nechci znovu dokazovat, že jsem dobrý. Vychyluje mě to z mojí rovnováhy. Tu hledám sám v sobě a ne proto, že ostatní mi tleskají.
Ve filmu Betlémské světlo zazní věta: Tady měl Pepík přestat. Jak poznat, kdy přestat?
Jan: Na to si musí každý odpovědět sám. Poznám, když mi to nejde nebo mě to nebaví. Pokud vás to baví, pokračujete, dokud nezemřete v sedle. Až toho budu chtít nechat, začnu dělat řidiče dálkového autobusu.
František: Já mám odpověď díky svým skečům. Šestým rokem každý den kreslím, abych cvičil vůli a denně něco udělal. A když se v tom cítím zacyklený, musím dělat něco jiného, abych se vyvíjel. Jiné médium nebo žánr. Teď třeba kreslím chaloupky.
Jak Jan poznal, že František je schopný stříhat celý film? Proč Jan potřeboval dvouletou pauzu? A jak vypadají Vánoce u Svěráků? Poslechněte si celý rozhovor.
Související
-
Filmový režisér musí být tyran, říká Jan Svěrák. Betlémské světlo půjde do kin v příštím roce
Být filmovým režisérem znamená obrovský výdej energie, vypráví Jan Svěrák, který se svým otcem dokončuje film Betlémské světlo.
-
Dokud postava nemá správné jméno, nedokážu psát. Inspiruji se i na hřbitovech, říká Zdeněk Svěrák
„Moje první texty byly pro dechovku. Jedním z prvních byla píseň Mám ráda hajnýho. K popu jsem se dostal až později,“ vzpomíná na své textařské začátky Zdeněk Svěrák.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.