Magazín Experiment: Je bezpečné jíst ryby z českých řek? A proč se vysokému krevnímu tlaku říká tichý zabiják?

14 fotografií

V některých českých řekách jsou podle odborníků ryby kontaminované a lidé by je neměli vůbec jíst. Nejhorší je situace na nádrži Skalka na Ohři, která je historicky zamořená rtutí z bývalé německé chemičky. Experti z Akademie věd teď zkoumají, jaké další škodliviny nejen dravé ryby v sobě mají. K jejich odlovu ovšem nepoužívají pruty, ale speciální elektrolovnou loď.

Jaroslav Semerád z Mikrobiologického ústavu|foto:Eva Kézrová, Český rozhlas

Rybí narkóza

Lukáš Vejřík s kolegy z Biologického centra Akademie věd přistává u břehu s dnešním úlovkem. V lodi mají zatím několik velkých cejnů, plotice, jednoho bolena a štiku.

„Ten stříbrný bolen je zrovna druh, který bývá kontaminovaný rtutí úplně nejvíc ze všech ryb tady – i kolem 7 mg na kilogram,“ poznamenává, zatímco jeho kolegové přelévají vodu do kádí a třídí každý druh zvlášť. V krabičce drží éterický hřebíčkový olej, s jehož pomocí ryby za chvíli před pitvou šetrně uspí.

„K cejnům jsme na uspání přidali ještě čtyři kapry kvůli potvrzení, že nejsou příliš kontaminovaní. Většinou nejsou, sem byly uměle vysazeni a pro konzumaci jsou zcela nezávadní,“ dodává vědec.

Zatímco se odborníci z Akademie věd chystají na odlov dravých ryb, tak se tady objevil dokonce rybář. „Dneska jdu na kapříky,“ směje se. „Většinou to pouštím. Pět let zpátky jsme byli na schůzi a říkali, že to je hodně špatný. Zvlášť dravci jsou poškození rtutí odněkud z Německa.“

Výzkumníci sledují omráčené ryby pod hladinou|foto:Eva Kézrová, Český rozhlas

Chobotničky a červené tlačítko

A pak už se vydáváme na další výpravu elektrolovnou lodí. Na přídi jsou dvě tyče, které mají na konci něco jako kovové chobotničky, přirovnává Lukáš Vejřík. „Jsou to anody a katodu tvoří samotná loď. Mezi lodí a těmi elektrodami vzniká elektrický oblouk, který omračuje ryby v okolí lodi,“ vysvětluje.

Zařízení připomínající kostru deštníku se spustí do vody a lov může začít. Spouští se agregát a Jaroslav Semerád z Mikrobiologického ústavu šlape na červené tlačítko, kterým se pouští proud. Za chvíli se loď naklání, protože na pravoboku plave pod hladinou štika.

Kovová konstrukce na přídi se spustí do vody a lov pomocí agregátu může začít|foto:Eva Kézrová, Český rozhlas

„Je to menší štika okolo půl metru, nicméně pokud jde o chemické polutanty, tak stejně bude kontaminovaná víc než třeba cejn,“ odhaduje. „Na té štice jasně vidíte, že odlov agregátem není nějak drastická metoda, ryby to omráčí opravdu jen na chvíli. Hodili jsme ji do kádě a ryba se velmi rychle vzpamatuje.“

Jedovaté ryby?

Po chvíli plavby odjíždíme s bohatým úlovkem. „U vtoku byla hromada dravců. Máme tady asi tři větší boleny, dva sumce okolo 80 centimetrů a pak nějaké další štiky,“ vyjmenovává vedoucí týmu Jaroslav Semerád.

Dravé ryby se živí těmi menšími, takže rtuť a další škodliviny se v nich hromadí. Dlouhodobé působení pak má vliv na nervovou soustavu nebo na ledviny.

Odborníci ze dvou ústavů Akademie věd proto z desítek nalovených ryb různých druhů, velikostí i věku hned na břehu odeberou vzorky a podrobí je toxikologické analýze, aby zjistili, jak moc jsou jejich tkáně kontaminované.

Manželé Ivana a Lukáš Vejříkovi z Biologického centra Akademie věd ukazují odlovené dravé ryby|foto:Eva Kézrová, Český rozhlas

Věk odhalí šupiny

Kateřina Soukalová z Hydrobiologického ústavu Biologického centra Akademie věd teď přeměřuje sumce. „Potřebujeme vědět délku bez ocasu a potom celkovou délku ryby,“ upřesňuje. Rybu je před pitvou taky potřeba zvážit.

Odběr krevního vzorku z mladého sumce|foto:Eva Kézrová, Český rozhlas

Získané vzorky svaloviny a vnitřních orgánů se ukládají do sáčků a sbíhají se u Michala Tušera, který na ně napíše identifikační číslo a informaci, o jaký druh tkáně se jedná: „Teď tam přijdou gonády, to znamená součást pohlavního ústrojí, takže to označím géčkem.“ Zbytek z těl ryb se posílá buď do zoologických zahrad na zkrmení, nebo do kafilerek.

„Pro člověka je nejvíce škodlivé jíst dravé a starší ryby, protože v sobě během svého života více a více kumulují škodliviny,“ dodává Kateřina Soukalová.

Přesný věk se zjišťuje v laboratoři analýzou odebraných šupin. „Pod mikroskopem na šupině vidíte čáry, něco jako letokruhy u stromů – takzvané anuly. Takto okem vidíte třeba úplně jasně tady tu čáru, tady je další ročník a tady je taky úplně jasně vidět další ročník. Takto odhadem můžu říct, že to je ryba určitě starší než 4 roky,“ ukazuje výzkumnice.

9 fotografií

Věčné chemikálie

Vědci na břehu mezitím intenzivně pracují. U jednoho stolu se nalovené ryby měří a kuchají, u dalšího se odebírá krev a plazma. „Teď odebíráme vzorek krve centrální cévy pod páteří sumce. Pak není třeba rybu usmrtit a je možné ji znova pustit,“ komentuje Lukáš Vejřík, co právě provádí.

Tým vědců z Mikrobiologického centra Akademie věd při práci na břehu nádrže Skalka na Ohři|foto:Eva Kézrová, Český rozhlas

Vzorky sumčí krve si od něj přebírá Jaroslav Semerád. „Centrifuga je teď odstřeďuje, abychom získali vzorky krevního séra,“ vysvětluje a jeho kolega dodává, že krevní sérum obsahuje hodně bílkoviny, která bývá silně kontaminovaná perfluorovanými látkami, takzvanými věčnými chemikáliemi.

Rybí vzorky pak poputují do Mikrobiologického ústavu Akademie věd a tam se podrobnými analýzami zjistí přesné množství rtuti a dalších škodlivin v jejich těle. Výsledkem výzkumu by mělo být doporučení, které ryby a na kterých tocích raději nejíst.

Co zatím odhalil výzkum kontaminace ryb v českých řekách? Proč není dobré podceňovat léčbu vysokého krevního tlaku? A k čemu potřebují vědci při vesmírném výzkumu mikro-CT? Poslechněte si nejnovější Magazín Experiment.