Lukáš Curylo ve Dvaceti minutách Radiožurnálu

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorkaHostem dnešních Dvaceti minut Radiožurnálu je ředitel Charity České republiky Lukáš Curylo. Dobrý den.

Lukáš CURYLO, ředitel Charity České republikyDobrý den vám i posluchačům.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorkaŘekněte, jsou Vánoce tedy náročné období pro lidi bez domova?

Čtěte také

Lukáš CURYLO, ředitel Charity České republikyTak určitě je to období, kdy lidé bez domova cítí to, že nemají domov a často nemají ani kolem sebe své blízké, rodinné příslušníky, takže je to samozřejmě emocionální období i pro tyto lidi.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorkaCharita se stará o lidi, kteří nemají střechu nad hlavou i během roku, ale o Vánocích je to asi intenzivnější, nebo v něčem jiné, je to tak?

Lukáš CURYLO, ředitel Charity České republikyUrčitě. Snažíme se jim zpříjemnit tuto chvíli takovými bych řekl nestandardními věcmi jako zpíváním koled, určitými balíčky vánočními, kde dáváme ponožky, šály, rukavice, ručníky, mýdla a potřeby, které lidi bez domova potřebují. Třeba v Plzni organizujeme už poosmnácté posezení u stromečku pro osamělé lidi a lidi právě bez domova. Třeba naši pracovníci přinášejí cukroví, vánočky, saláty, ovoce, zapojují se do toho i místní podnikatelé, magistráty, pro azylové domy pro matky s dětmi a hlavně pro děti připravujeme balíčky s hračkami od sponzorů, ale samozřejmě nadstandardně dáváme i pomoc psychologa, protože právě v té době prožívají tuto ztrátu právě domova a ztrátu blízkých intenzivněji než jindy během roku.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorkaJá jsem se dočetla, že když lidé stráví na ulici pár týdnů, takže se dostanou do takového zvláštního módu, kdy řeší pouze ty hodiny, které následují, to, jak si seženou tu nejnutnější obživu, jak se zahřejí, že potom už neřeší nic nového, tak právě proto se ptám, jestli do té rutiny, jestli se to tak dá nazvat, vánoční svátky můžou nějak zasáhnout a třeba i pohnout lidi, aby vyhledali pomoc, což už dřív třeba neudělali?

Lukáš CURYLO, ředitel Charity České republikyTak to jsou dvě odlišné věci, lidé, kteří žijí na ulici a vnímají samozřejmě okolí, nedá se přehlédnout, že jsou vánoční svátky, nedá se přehlédnout výzdoba, hraní koled, to i lidé bez domova velmi intenzivně cítí, ale co se týká, že by vyhledávali v tuto chvíli pomoc více než jindy, to ano, ale není to tak výrazné, není to tak, že by lidé stáli před azylovými domy, noclehárnami a najednou cítili tuto potřebu, a proto my se jim snažíme vyjít vstříc a v tuto dobu posíláme do terénu více pracovníků tak, aby tuto situaci pomohli překlenout a nabídli jim nějakou alternativu právě třeba v době Vánoc.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorkaJe dost lidí, kteří v terénu můžou oslovit a měli by oslovit lidi, kteří možná sami o pomoc požádat nedokážou nebo se stydí?

Lukáš CURYLO, ředitel Charity České republikyTak to je samozřejmě rozdílné podle různých oblastí, ale myslím si, že v současnosti těch terénních pracovníků je dostatek a jsou schopni nebo se znalostí věcí ví, ve kterých se lidé, tito lidé nacházejí a většinou je ti lidé znají, takže myslím si, že jestliže finanční prostředky budou v nadcházejících letech obdobné jako v minulých letech, tak je to neříkám nadstandardní, ale dají se tyto služby terénní zajistit, myslím si, ale do budoucna bychom to mohli podpořit více.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorkaA mohli podpořit, mluvíte o státu, mluvíte o veřejnosti nebo o kom?

Lukáš CURYLO, ředitel Charity České republikyAno, mluvím o veřejných korporacích, nejedná se jenom o stát, jedná se o obce, jedná se i o kraje, kteří tuto problematiku samozřejmě cítí a kteří ví, že terénní programy jsou nejen nejekonomičtější a nejlevnější, ale samozřejmě, že předcházejí, jsou určitou prevencí právě těm lidem, aby jakoby nepropadli tomu bezdomovectví právě už v té asociální podobě, kdy je to velmi těžké ten návrat do společnosti toho člověka.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorkaJak zatím tedy fungují třeba zodpovědné úřady, když se dozvědí, že rodina nebo jednotlivec se dostal do dluhů dejme tomu a měl by přijít o střechu nad hlavou? Stává se častěji nebo je ten trend příznivější, že třeba přijdou za ním a nabídnou mu splátkový kalendář nebo pomoc při jeho sestavování nebo nějakou radu odborníků?

Lukáš CURYLO, ředitel Charity České republikyTak to je celá komplexní otázka. Obec má určité nástroje, jak může tomu člověku pomoci, je to zákon o hmotné nouzi například nebo státní sociální podpoře, existenčním minimu, kdy řeší tyhle bezprostřední události. Většina obcí už dneska má nějaké kontakty na ubytovny, které teda dle našeho odborného názoru jakoby pracovníků a organizací, kteří pracují v sociální oblasti, není ideálním nástrojem, ale řeší tu bezprostřední pomoc, že lidé aspoň mají kde bydlet. Problém je, že u těch nocleháren respektive u těch ubytoven pardon nejsou sociální doprovodné programy oproti právě klasickým sociálním službám jako jsou noclehárny, azylové domy a podobně, kdy je doprovodný sociální program a toho člověka se snažíme nejen hmotně zabezpečit, ale i resocializovat, dávat mu opětovný smysl života a snažit se ho navrátit do společnosti.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorkaŘíkáte, pane Curylo, že vy a vaši kolegové neradi vidíte, když lidé končí na těch ubytovnách, o kterých teď mluvíte, ale je pravda, že jich není málo, těch lidí, kteří žijí dlouhodobě na ubytovnách, že to není jen přechodný stav, to je podle vás velký problém?

Lukáš CURYLO, ředitel Charity České republikyJe to problém, protože ubytovny vznikly původně jako dobrá myšlenka, aby lidé našli smysluplné nebo nějaké odpovídající ubytování a nemuseli být na ulici. Bohužel, jak to bývá v našem státě, se to zneužívá a chopili se toho podnikatelé, kteří nepracují v sociálních službách a nemají na mysli toho člověka a stal se z toho velký byznys, protože stát dokrývá, respektive platí tyto místa přímo tomu pronajímateli těchto nebytových nebo bytových prostor, a je to problém, protože ti lidé tam žijí dost často ve velmi nelidských podmínkách a nikdo neřeší už, co bude potom, jestli chodí děti do školy, jestli si hledají aktivně práci, jestli si řeší své dluhy, jestli jsou schopní návratu do společnosti a v tom vidím jako velký problém, protože toto neřeší jejich sociální problematiku, ale pouze řeší její materiální zabezpečení, aby skutečně třeba neumrzli na ulici.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorkaPosloucháte Dvacet minut Radiožurnálu, jejich hostem je Lukáš Curylo, ředitel České katolické charity. Když mluvíme o tom, že lidé končí na ubytovnách, které by mohly být prospěšné po určitou dobu, aby právě lidé neskončili na ulici, jak velmi vám chybí sociální byty, nebo zlepšuje se ta otázka. Některá z ministerstev, především pro místní rozvoj vypracovali koncepci sociálního bydlení, ta ale podléhá poměrně rozsáhlé kritice z řad odborníků, jak to vidíte vy?

Lukáš CURYLO, ředitel Charity České republikyMy jsme se k té kritice za Charitu Česká republika přidali, protože ta koncepce sociálního bydlení nepřináší nic závratně nového, v podstatě konstatuje věci, o kterých víme a dnes přichází poměrně pozdě. Sociální bydlení se mělo řešit v devadesátých letech, kdy se masivně v obcích privatizoval bytový fond. Dneska mnoho obcí už nemá v podstatě jakýkoliv bytový fond a takzvaně nemůže plnit tu sociální politiku, tu sociální zodpovědnost, kterou má.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorkaProstě prodali domy, které se mohly hodit?

Lukáš CURYLO, ředitel Charity České republikyAno. A dnes stavět v podstatě nové bytové jednotky nebo tvořit nějaké takzvané sociální bydlení, které ani definované u nás ještě přesně ani není, je velmi nákladné, já myslím, že to je škoda.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorkaA jak je to možné řešit, jak je z toho cesta ven nejkratším způsobem a tím nejlepším podle toho, co vy byste dokázal doporučit?

Lukáš CURYLO, ředitel Charity České republikyTak zase musíme odlišit několik rovin, buď mluvíme o lidech bez domova v tom pravém slova smyslu.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorkaTi, kteří už jsou na ulici?

Lukáš CURYLO, ředitel Charity České republikyTi, kteří jsou na lidi ať už zjevní nebo skrytí a těm se snažíme pomoci pomocí azylových domů, nocleháren a jiných nástrojů terénních programů, a to jsou lidi, kteří buď na tom pracují anebo nechtějí ten návrat do společnosti z různých důvodů a můžeme o tom diskutovat. A pak je ta druhá rovina, to jsou lidé, kteří žijí skutečně na těch ubytovnách, kteří nějakým způsobem pobírají sociální dávky, a proto jsou zajímaví pro tyto lidi, kteří to pronajímají většinou, a tam s nimi pracovat můžeme, protože, kdyby existovaly nějaké sociální poradny, a dneska existují, sociálního bydlení, kde lidé se, kde lidem nabízíme ...

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorkaAlternativu?

Lukáš CURYLO, ředitel Charity České republikyAlternativu, byty a tak, aby tam mohli žít, aby se zavázali nějakému doprovodnému programu a snažili se řešit svoji sociálněekonomickou špatnou situaci a někdy to je skutečně bezvýchodná situace, jsou to dluhy řádově v stovkách tisíc, ti lidé jsou bez práce, takže nemohou to zaplatit. Jsou lidi, kteří byli nějakým způsobem týráni a došlo k rozpadu rodin, ta situace je velice složitá, není jiná než v jiných zemích. Problém je, že my tyto lidi nejsme schopni někam umisťovat tímhle sociálním programem, protože pořád není dostatek těchto sociálních bydlení nebo sociálních bytových jednotek.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorkaDobře a řekl byste, že lidé, kteří končí na ubytovnách a jejichž dávky na bydlení často, jak už jste také zmínil, končí v kapsách lichvářů, že to jsou potenciální bezdomovci, že těch lidí přibude, že tady už je potom ta cesta velmi krátká z ubytovny na ulici?

Lukáš CURYLO, ředitel Charity České republikyUrčitě, těch příčin je několik těch základních, proč právě chudých nebo lidí bez domova přibývá. Jsou to přetrhané rodinné vazby, často právě rozpad rodin, rozvod je příčinou, kdy člověk se dostane do neřešitelných situací, ať už psychických, sociálních, druhá je ztráta zaměstnání anebo záznam v třestíku ..., pardon, ...

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorkaV rejstříku trestů.

Lukáš CURYLO, ředitel Charity České republikyAno, rejstříků trestů.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorkaTedy už někdo trestaný má větší problém najít práci?

Lukáš CURYLO, ředitel Charity České republikyV podstatě ten člověk má nějaký záznam v rejstříku a už ho zaměstnavatelé odmítaj, má nějaký punc, tedy nějakým způsobem zaměstnavatelé nechtějí slyšet. Pak je to ta bytová situace, často nesplacení hypoték, ztráta bydlení právě z důvodu rozvodu a jiných.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorkaA je nějaká skupina lidí, vy říkáte, nebo zmiňujete okolnosti a důvody, které vedou k tomu, že lidé končí bez domova, bez střechy nad hlavou na ulici, ale je nějaká sociální skupina ohrožená víc než ta druhá, třeba senioři nebo více ženy než muži, dá se to nějak takto zobecnit?

Lukáš CURYLO, ředitel Charity České republikyTak myslím si, že v současnosti jsou ohroženy všechny skupiny už. Jako nedá se vyčlenit přímo, jestli to jsou mladí nebo lidi dospělí nebo senioři. Každý má trošku jiné příčiny. U těch seniorů je to poněkud méně, protože ještě žijou v nějakém sociálněkulturním prostředí ještě z dřívějška, ale právě třeba ti třicátníci, čtyřicátníci jsou paradoxně ohroženi nejvíce, protože většinou se rychle nastartujou, zadluží se a přijde buď ztráta bydlení nebo nějaký zdravotní handicap, ať už psychickysomatický a najednou nejsou schopni dostát svým závazkům a dostávají se právě na okraj společnosti, a to může být v podstatě během měsíce se stanou lidi bez domova a statisticky víme, že až 80 % lidí bez domova dříve aktivně pracovalo a byli často i podnikatelé, byli zaměstnanci a stačila jedna životní událost nebo nějaký problém, který si neuměli vyřešit a nevyhledali pomoc a najednou se ocitli bez domova.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorkaPodle statistik a podle odhadů bude přibývat lidí, kteří se ocitnou na hranici chudoby nebo do ní spadnou, anebo dokonce přijdou o střechu nad hlavou. Jak vy si to vysvětlujete ve společnosti, v civilizaci, která patří k těm nejbohatším na celém světě v tom celosvětovém měřítku?

Lukáš CURYLO, ředitel Charity České republikyTak hovoří se o tom, že zhruba až 100 tisíc je ohroženo právě tímto handicapem nebo touhle sociální ...

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorkaJenom v České republice?

Lukáš CURYLO, ředitel Charity České republikyJenom v České republice. Těch příčin je zase několik. Jednou je právě předluženost, předluženost a exekuce, která u nás existuje ve velmi dravé podobě. Jenom předluženost, to znamená půjčování v bankách je u nás dneska už na 1,2 bilionů korun. Samozřejmě, a to jsou u bankovních ústavů, nebankovní ústavy nikdo neřeší, protože je to velmi těžké spočítat a tam ta lichva je obrovská. Samozřejmě, že z toho dělá 70 % úvěry na bydlení, ale i tak těch zbylých 30 % zhruba je 430 miliard dluhů, plus ještě nebankovní úvěry a to při ztrátě zaměstnání právě a té sociální nejistotě, která u nás je, samozřejmě vede k této ohroženosti téhle skupiny a nárůstu.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorkaPrý, paní Curylo, Romové, kteří často žijí v sociálně vyloučených lokalitách a nezřídka balancují na hranici chudoby, jen velmi málo končí na ulici, protože tam fungují tradiční rodiny, ty vazby jsou silnější než u většinové společnosti, mohl byste to potvrdit?

Lukáš CURYLO, ředitel Charity České republikyV převážné míře toto můžu potvrdit, že jejich rodinné vazby jsou daleko silnější a jejich sociální cítění v rámci rodin daleko silnější, ale i tady už to přestává platit, protože jejich migrace vlastně třeba z jiných zemí, z východu je tak veliká, že už ty tradiční vazby se taky přetrvávají a oni už také ty vazby nemají a tito lidé i z těchto sociálně vyloučených lokalit končí na ubytovnách a končí prostě v zařízeních našeho typu, to znamená azylových domovech, noclehárnách a podobně.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorkaDo studia Dvaceti minut Radiožurnálu přišel dnes ředitel Charity Česká republika Lukáš Curylo. Pane řediteli, také prý lidé, kteří opouštějí dětské domovy, tu ústavní péči mezi 20 30 lety, jsou velmi potenciálními bezdomovci. Je to skutečně tak, že ústavní péče v Česku vychovává ve velké míře lidi, kteří nejsou schopni založit vlastní domov?

Lukáš CURYLO, ředitel Charity České republikyAno, to také můžu potvrdit. Lidé, kteří odcházejí právě z této ústavní péče, většinou, když odejdou, tak vlastně nemají kam odejít, nemají rodinu, nemají rodinné zázemí, nemají přátele, jenom v tom místě, kde byli, a jestliže se mají někde odstěhovat za prací, mají založit rodinu, tak vlastně za prvé nemají ten sociálněkulturní vzorec rodiny, protože většinou ty ústavy bývají větší, nebývají rodinného typu a za druhé, v případě problémů se nemají na koho obrátit a ty ústavy dneska, i když umožňují nějaký prodloužený návrat, nějaký kontakt, tak samozřejmě jsou primárně nastaveny jinak a v České republice ty ústavy právě pro rodiny nebo respektive pro děti nebo ústavní péče je daleko nejvyšší v Evropě a je to škoda a vláda i Česká republika se to snaží řešit právě pomocí pěstounských rodin a programu, který byl nastartovaný před několika lety a doufejme, že se to aspoň částečně podaří vyřešit.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorkaKdyž se mluví o tom, že postkomunistické země se vyrovnávají s problémem bezdomovectví hůř, než lidé na západ nebo na sever od nás, že tady máme spíš negativní vztah k lidem, kteří končí na okraji společnosti, je to něco, co byste potvrdil?

Lukáš CURYLO, ředitel Charity České republikyTak je jasné, že po roce 89 bezdomovectví začalo být jako fenomén viditelný, on existoval i předtím, ale byl skrytý. Dneska je viditelný. Pro lidi, kteří na to nebyli zvyklí, tak najednou je to pro ně nový fenomén, se kterým se musí nějak vyrovnat. Často nechápali ty příčiny, brali je jako lenochy, brali jako lidi, kteří si za co můžou sami a z velké míry to není pravda. Neumí se s tím vyrovnat ani obce, neumějí se ..., kraje v té době neexistovaly a vláda řešila úplně jiné věci, a proto dneska po 20 letech se k tomu vracíme, je to pro nás fenomén nový, ale nikterak odlišný od ostatních zemí, které na západ od nás tedy to řešily a myslím si, že dneska se tam dostáváme v těch nástrojích velmi podobně, ale to vnímání těch lidí samozřejmě bude nutné změnit a k tomu třeba existují různé osvětové programy, třeba Česká republika a zvlášť třeba sdružení azylových domů už v podstatě podruhé dělalo takovou akci Noc venku, tento rok to bylo myslím 21. 11.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorkaKde si můžou lidé, veřejnost vyzkoušet, jaké to je nocovat venku.

Lukáš CURYLO, ředitel Charity České republikyJaké to je a nocovat venku a je to jako osvětová věc, kdy lidé začnou ty lidi bez domova možná vnímat trochu jinak. Můžou se setkat s lidmi bez domova a setkat s lidmi, kteří s nimi pracují.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorkaA využili toho lidé nějak ve větší míře nebo nezaujala ta akce?

Lukáš CURYLO, ředitel Charity České republikyJá myslím, že ta akce, poprvé ji zorganizoval v roce 2012 v Ostravě, tak tam bylo několik lidí, několik skupin, které tam vystoupily na podporu toho programu a ta akce způsobila to, že dneska to bylo už v několika městech a neustále se další města přihlašují k této osvětové události, včetně vysokých škol a dalších institucí, které se, které se tato problematika dotýká.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorkaJedna otázka, která je aktuální i teď před Vánocemi i jinak, Charita v České republice je součástí římskokatolické církve a mluví se o tom, že je možná potřeba zrevidovat tu dohodu státu s církvemi o majetkovém vyrovnání, že by církve měly přepustit část peněz právě ve prospěch těch nejchudších, alespoň tak argumentuje levice. Co vy si o tom myslíte?

Lukáš CURYLO, ředitel Charity České republikyTak to je politika, do které se nechci míchat.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorkaDobře.

Lukáš CURYLO, ředitel Charity České republikyAle můžu říct jenom to, že pokud vím, tak to narovnání křivd vůči církvím je především pro zabezpečení církví a jejich odluky od státu tak, aby daňový poplatník nemusel platit církvi, jestliže je nevěřící a církve mohly žít z toho majetku, který mají a zabezpečovat nejen svoji činnost, ale i své poslání mezi které samozřejmě charita patří.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorkaVy sám za Charitu byste se toho nebál být odkázaný pouze na finanční pomoc věřících?

Lukáš CURYLO, ředitel Charity České republikyTak nebál. Charita jako taková existuje a má několik stovek organizací a institucí, které dneska zabezpečují tuto problematiku a je to poptávka a zakázka státu, nikoliv církve. V minulosti to činily řády a většinou z pověření panovníka a on si je pozval ty řády, aby právě dělaly tuto službu, kterou do devatenáctého století nikdo kromě církve a řádů nedělal. Dneska jsme mezi dalšími institucemi, které tuto pomoc poskytují a obce, kraje i stát si u nás poptává tuhle tu službu s určitou kvalitou, s určitým kreditem, určitou historií a je to služba státu dneska, nežijeme v církevní autokracii nějaké, ale žijeme v demokracii a tak si stát objednává za občany tuto službu u nás a stejně jako platí jiné instituce, měl by platit i církevní instituce, které tuto službu dělají. A jestli církev z vlastních prostředků a dneska z darů, budeme mít za chvíli Tříkrálovou sbírku pomohou nám, našim institucím, charitám tuto pomoc zkvalitňovat, vylepšovat, poskytovat ji tam, kde ani obce nebo stát není schopen to zajistit finančně nebo nechce, to je otázka ale politická, tak tam samozřejmě už lidé dneska přispívají a pomáhají nám, za to jsme velice vděční.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorkaPozvání do Dvaceti minut Radiožurnálu přijal ředitel Charity v České republice Lukáš Curylo. Já vám děkuji a přeji vám požehnané Vánoce. Na shledanou.

Lukáš CURYLO, ředitel Charity České republikyTaké krásné a požehnané svátky.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorkaRadostné svátky přeji i vám, vážení posluchači, od mikrofonu se loučí Veronika Sedláčková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je společnost NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.