Lubomír Lízal, ekonom

Lubomír LÍZAL, vedoucí vědecký pracovník Národohospodářského ústavu Akademie věd, člen Národní ekonomické rady vlády:
Dobré odpoledne.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Připomenu, že své dotazy na našeho hosta nám můžete adresovat také po Facebooku na oficiální stránky pořadu, psáno dohromady Dvacet minut. Pane docente, na žofínském fóru se dnes opět otevřela otázka fotovoltaiky, přehnané podpory vedoucí ke zdražení elektřiny. Premiér oznámil, že ODS chce připravit taková opatření, aby ten nárůst cen nebyl v příštím roce dvouciferný. Co se s tím dá dělat, máte už jasné plány, co se s tím dá dělat?

Lubomír LÍZAL, vedoucí vědecký pracovník Národohospodářského ústavu Akademie věd, člen Národní ekonomické rady vlády:
Tak to rozhodnutí bude, bych řekl, do značné míry politické, protože když to vezmu, řekněme, z toho obecnějšího ekonomického hlediska, tak máte v prvé řadě dvě možnosti. Jedna je nedodržet závazek, to znamená jako stát vyhlásit v podstatě my vám nedáme ty vysoké garantované ceny, protože šlo o omyl a riskovat mezinárodní arbitráže. Anebo tedy ten závazek dodržet a pak nějakým způsobem hledat to řešení. Čili to první rozhodnutí bych viděl v tom, zda vlastně budeme držet tu původní linku, nebo zda se pokusíme najít nějaké jiné řešení.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Takže varianta, že budeme riskovat mezinárodní arbitráže, je také stále ve hře?

Lubomír LÍZAL, vedoucí vědecký pracovník Národohospodářského ústavu Akademie věd, člen Národní ekonomické rady vlády:
Upřímně řečeno, já jsem dokonce jejím zastáncem, protože pokud přijmeme jiná řešení, to znamená, že buďto to zaplatí v konečném součtu nakonec odběratelé a je jedno jakým způsobem, zda s přispěním státu, pak tady ten stát to určitě vybere někde jinde na daních, nebo zvolí i trošku jinou metodu, tak nakonec vždycky to zaplatí ten konečný uživatel. V okamžiku, kdy jdeme do arbitráže, tak co se nám může stát nejhorší je, že tu arbitráž prohrajeme a zase to zaplatí ten koncový uživatel. A přitom tam máme tu možnost, že třeba arbitráž vyhrajeme a nebudeme platit.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Kdybychom arbitráž prohráli a zaplatil to koncový uživatel, bylo by to levnější než kdyby koncový uživatel zaplatil to zvýšení cen energie v plné výši?

Lubomír LÍZAL, vedoucí vědecký pracovník Národohospodářského ústavu Akademie věd, člen Národní ekonomické rady vlády:
Bylo by to o maličko dražší, ne o mnoho, vlastně o náklady té arbitráže, ale jinak by to vyšlo přibližně nastejno.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Neboli se vyplatí to risknout?

Lubomír LÍZAL, vedoucí vědecký pracovník Národohospodářského ústavu Akademie věd, člen Národní ekonomické rady vlády:
Já si myslím, že by se to vyplatilo to risknout.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Existuje i druhá varianta bez soudů a arbitráží?

Lubomír LÍZAL, vedoucí vědecký pracovník Národohospodářského ústavu Akademie věd, člen Národní ekonomické rady vlády:
Existují samozřejmě jiné varianty. Jednou z těch variant je v podstatě to nechat být vždycky a se to může zaplatit tím koncovým uživatelem přímo v ceně elektrické energie, anebo...

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Tak to už jsme slyšeli na žofínském fóru, že nechceme to nechat být do té míry.

Lubomír LÍZAL, vedoucí vědecký pracovník Národohospodářského ústavu Akademie věd, člen Národní ekonomické rady vlády:
Tak, tak, tak. Nicméně se samozřejmě ukazuje, že to je potom ekonomický problém, jak zejména pro firmy, tak i třeba pro některé domácnosti, to znamená, že potom stát hledá nějaký způsob, jakým dotovat tu cenu elektrické energie, čili jakým způsobem snížit ten poplatek na obnovitelné zdroje energie, zejména tady to fotovoltaiku, která tam hraje tu hlavní roli.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Dotovat to znamená z jakého balíku peněz, kdy by to neměla být kapsa konečného spotřebitele?

Lubomír LÍZAL, vedoucí vědecký pracovník Národohospodářského ústavu Akademie věd, člen Národní ekonomické rady vlády:
Když to nebude kapsa konečného spotřebitele, tak samozřejmě můžete vymýšlet buďto zvláštní daně, anebo používat daně, které máte a nějakým způsobem je upravovat. To znamená, ty možnosti jsou skutečně různé. Vždycky nakonec to povede k tomu, že se to nějakým způsobem bude promítat, řekněme, do veřejných financí, pokud nezvolíme tu metodu čistě technickou ve smyslu, že půjdeme třeba tou cestou arbitráží. Tam potom je to možné, že se to promítne později do těch veřejných financí, ale de facto, když se zamyslím nad tím, jaký ten stát má možnosti, tak on vlastně moc možností nemá než veřejné rozpočty.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Vy o té arbitráži mluvíte tak často, že mi připadá, jakoby to už bylo rozhodnuté.

Lubomír LÍZAL, vedoucí vědecký pracovník Národohospodářského ústavu Akademie věd, člen Národní ekonomické rady vlády:
Tak rozhodnuté to samozřejmě není, ale já zastávám ten názor, že by to bylo z hlediska státu konečně morální postoj, protože když se podíváme na ten historický vývoj, tak ty dotační ceny energie byly stanoveny pro určitý investiční horizont a vždycky ta dotace byla počítána tak, aby se investice vrátila až po kalkulovanou dobu, až za kalkulovanou dobu a nyní vlastně tím, že technologie se značně posunuly, tak najednou je značný nesoulad mezi tím, co se platí a jaká je návratnost té investice, takže my máme vlastně proti sobě, abych řekl, dva různé veřejné sliby. Jeden je, že zajistíme návratnost té investice, řekněme, za 15 let. A ten druhý slib je, že budeme platit mnohem víc. A teď si můžete vybrat.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Zeptám se přímo, Národní ekonomická rada vlády poradila vládě arbitráž?

Lubomír LÍZAL, vedoucí vědecký pracovník Národohospodářského ústavu Akademie věd, člen Národní ekonomické rady vlády:
Národní ekonomická rada vlády se tímto nezabývala.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Poradil jste vy nebo někdo z Národní ekonomické rady vlády arbitráž premiéru Nečasovi?

Lubomír LÍZAL, vedoucí vědecký pracovník Národohospodářského ústavu Akademie věd, člen Národní ekonomické rady vlády:
Já ten svůj názor o té možnosti arbitráže říkám veřejně, čili kdo chce, tak slyší.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Přesto je tu ještě sociální demokracie se svým plánem proti zdražování elektřiny. Ta by ho, nebo ta by to zdražování řešila tak, že by zavedla 50% daně z příjmu za každou kilowatt hodinu vyrobené elektřiny ze solárních zdrojů. Byla by to třeba lepší cesta než arbitráž?

Lubomír LÍZAL, vedoucí vědecký pracovník Národohospodářského ústavu Akademie věd, člen Národní ekonomické rady vlády:
Je to vlastně cesta arbitráže. Vysvětlím. Protože v okamžiku, kdy zavádí selektivní daň, tak postupujete v rozporu, řekněme, s interpretací mezinárodních smluv, že nediskriminujete a tady ten investor se může odvolat, že dochází k diskriminaci. Čili, když říkám ta arbitráž, tak v podstatě nezáleží na tom, jaký nástroj zvolíme k tomu, abychom dospěli k té nižší cenně, protože koneckonců všechno nakonec skončí tím, že ten investor dostane méně. V tom okamžiku on může zkusit jít proti tomu státu.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Neboli, ať zvolíme jakýkoliv model, vždy to podle vás povede k arbitráži?

Lubomír LÍZAL, vedoucí vědecký pracovník Národohospodářského ústavu Akademie věd, člen Národní ekonomické rady vlády:
Nemusí, nemusí. Samozřejmě ten investor se může rozhodnout, zda chce jít do toho rizika s tím státem se soudit.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
A co si myslíte o tom modelu, který navrhuje ČSSD, jako ekonom?

Lubomír LÍZAL, vedoucí vědecký pracovník Národohospodářského ústavu Akademie věd, člen Národní ekonomické rady vlády:
Jako ekonom si myslím, že ten model má problém v tom, že nerozlišuje mezi, řekněme, starými instalacemi a novými instalacemi, koneckonců ty původní instalace fotovoltaických elektráren ty jsou zcela v souladu s tím principem dlouhodobé návratnosti, tam vlastně nedochází k tomu, řekněme, spekulativnímu investování, takže tam by vlastně docházelo k tomu, že oni by trestali ty investory, kteří vlastně do toho šli, řekněme, z troškou idealistických důvodů a s tím dlouhodobým horizontem. A přitom ten problém, který my máme, jsou vlastně ti, kteří do toho naskakují letos.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Ještě k té cestě arbitráže. Do jaké míry vám připadá pravděpodobné, že fotovoltaika a její řešení arbitráží skončí?

Lubomír LÍZAL, vedoucí vědecký pracovník Národohospodářského ústavu Akademie věd, člen Národní ekonomické rady vlády:
Já si tím nejsem jistý, protože tohleto je opravdu, opravdu politické rozhodnutí a kde stát musí zvážit rizika jednak vyplývající z té arbitráže a jednak rizika, která vyplývají vlastně, řekněme, z pověsti toho státu, čili tohleto si opravdu nedovolím tipovat.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Nakupujeme nepotřebné statky, zakázku lze ušít na míru určité firmě, nelze dosáhnout úspor z efektu konkurence. Taková zjištění jsou ve zprávě subkomise NERVu proti korupci. O korupci v Česku budeme teď mluvit s členem Národní ekonomické rady vlády docentem ekonomie Lubomírem Lízalem. Posloucháte Dvacet minut Radiožurnálu. Tak NERV zpracoval celkem 15 doporučení, jak omezit korupci. Vláda slibuje, že do roka udělá revoluci ve veřejných zakázkách, návod od vás tedy dostala, čas ukáže, co z toho politicky skutečně projde. Ale v té zprávě NERVu se píše také o nedostatečně fungujících kontrolních mechanismech, tedy NKÚ a ÚOHS. Nebylo by tedy nejjednodušší proti korupci než projdou politicky nějaké změny zákonů, změnit fungování těchto dvou úřadů, je tam potřeba něco změnit?

Lubomír LÍZAL, vedoucí vědecký pracovník Národohospodářského ústavu Akademie věd, člen Národní ekonomické rady vlády:
Tak nepochybně se dá zlepšit fungování těchto úřadů, nicméně problém korupce není v té represi, ale je problém v tom předcházení a vlastně ta kontrola těmito úřady je už, řekněme, součástí toho odhalování a té represivní části. To znamená, že my jsme se ve svých návrzích zaměřili zejména na tu prevenci, jakým způsobem ten systém navrhnout tak, aby se vůbec minimalizovaly důvody a příležitosti k té korupci. To, že...

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
No, přesto nemá tu korupci kdo pořádně kontrolovat, tak proč by se někdo namáhal?

Lubomír LÍZAL, vedoucí vědecký pracovník Národohospodářského ústavu Akademie věd, člen Národní ekonomické rady vlády:
Já vám odpovím jiným příkladem, já odpovím starým příkladem vydávání pasů. V minulosti, pokud se na to ještě někteří pamatují, tak pas vydat trvalo jeden měsíc a vlastně se s tím nedalo nic jiného dělat než přijít a případně to zkusit uplatit. V okamžiku, kdy se zavedl naprosto standardní poplatek o tom, že můžete mít pas do druhého dne, korupce zmizela. To znamená, že ten návrh toho systému, jakým způsobem vlastně vychází a slouží, je mnohem důležitější než to, jestli náhodou nekontroluje, zda ty pasy nebyly vydány dříve.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Přesto, pokud je poměrně nízká objasněnost případů, které ať už má Nejvyšší kontrolní úřad nebo Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, bylo by potřeba změnit něco v jejich práci?

Lubomír LÍZAL, vedoucí vědecký pracovník Národohospodářského ústavu Akademie věd, člen Národní ekonomické rady vlády:
Tak já si myslím, že samozřejmě oni by se měli víc zaměřit, řekněme, na tu ne třeba i formální stránku, ale na tu podstatu toho problému. To znamená, že v okamžiku, kdy mám na trhu situaci, která vypovídá o tom, že patrně třeba dochází k předražování, tak jedna možnost je, že někoho skutečně chytnu, ale potom je také možnost vlastně zkusit analyzovat tu situaci a přijít s tím, kde k těm problémům dochází. To znamená, je to určitý problém toho, jakým způsobem jsem schopen, řekněme, ty problémy detekovat.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Který ten úřad má ten problém větší?

Lubomír LÍZAL, vedoucí vědecký pracovník Národohospodářského ústavu Akademie věd, člen Národní ekonomické rady vlády:
Já si nemyslím, že má ten problém jeden nebo druhý větší, ale že ty problémy jsou rozdílné. Také to vyplývá z toho, že, řekněme, Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, tak se vlastně zaměřuje na ta soutěžní pravidla, kdežto ten druhý úřad jde, řekněme, na to hospodaření s těmi prostředky, ale každý má, řekněme, ten svůj píseček a dívá se na trošku něco jiného v těch veřejných zakázkách.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Je to tak, protože to nemohou lépe dělat ze zákona, který jim to neumožňuje, anebo to mohou lépe dělat a nedělají to, protože to neumějí?

Lubomír LÍZAL, vedoucí vědecký pracovník Národohospodářského ústavu Akademie věd, člen Národní ekonomické rady vlády:
Já bych řekl, že to je mix obojího, protože samozřejmě ten zákon velmi specificky určuje, co oni mohou dělat, čili to je to první omezení, které je. A pak tam je také to omezení toho, v okamžiku, kdy nějakou kontrolu provádíte, zda se zaměřujete, řekněme, na formální nedostatky, nebo zda jdete po některých, řekl bych, nepříliš jasných, nicméně velmi indikativních nálezech.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Pokud říkáte, že ten zákon je také do jisté míry omezuje, navrhli jste nebo navrhujete změny i pro zákony kontrolní?

Lubomír LÍZAL, vedoucí vědecký pracovník Národohospodářského ústavu Akademie věd, člen Národní ekonomické rady vlády:
Tak my v podstatě nenavrhujeme zatím přímo změny zákonů, my v podstatě navrhujeme ty principy, ze kterých by se to mělo odvíjet a ono to také souvisí s tím, že NERV není instituce, řekl bych, exekutivní, ale pouze poradní a také samozřejmě tím, že jsme ekonomové...

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Přesto v té vaší zprávě je třeba uveden slovenský zákon jako příklad přímo v plném znění, tak proto se ptám, jestli...?

Lubomír LÍZAL, vedoucí vědecký pracovník Národohospodářského ústavu Akademie věd, člen Národní ekonomické rady vlády:
Ne, ne, to je právě součást toho, kdy vlastně dáváme, řekněme, ty příklady, které jsou v dobré praxi v mezinárodním měřítku, které prostě nalezneme, tak dáme příklad toho, jak třeba by se to mohlo udělat.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Když se podíváme k sousedům na Slovensko, tam jsou pod dohledem slovenského ministerstva vnitra na webu zveřejněny všechny smlouvy, které státní správa uzavírá, což je přece naprosto jednoduchý transparentní způsob. V těch návrzích vašich pod číslem 15, pod oddílem datové schránky je vlastně něco podobného, ale nikde jsem se tam nedočetla o nějaké centrální stránce, kde by se zveřejňovaly veřejné zakázky, státní zakázky, tendry. Nechtělo by to taky něco takhle jednoduchého?

Lubomír LÍZAL, vedoucí vědecký pracovník Národohospodářského ústavu Akademie věd, člen Národní ekonomické rady vlády:
Tak je to trošku jinak. Ten bod 15 je o něčem jiném, když už teda mám použít číslo. Nicméně souhlasím s tím, že samozřejmě jeden z těch požadavků, který tam je, je samozřejmě ta absolutní transparentnost. A nicméně také, a patrně posluchači znají z těch různých filmů, kdy nejlepší metoda, jak něco schovat, je to dát mezi haldu naprosto stejně podobných papírů.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Pardon, já vás přeruším, ale datové schránky, evidenční systém, který zamezuje manipulaci. Já uznávám, že to zmínění těch stránek je ještě, myslím, ve dvou dalších bodech, ale v datových schránkách se o nich mluví jako o možnosti propojení s dalšími evidenčními systémy právě a uchování a úplné celistvé dokumentace pro následné zveřejnění. Proto hovořím o tomhle tom bodě. Takže máte něco, co by odůvodnilo neexistenci návrhu takové centrální stránky?

Lubomír LÍZAL, vedoucí vědecký pracovník Národohospodářského ústavu Akademie věd, člen Národní ekonomické rady vlády:
Ne, proti tomu samozřejmě nic nemáme. Já jenom říkám, že je potřeba to také doplnit určitým, řekl bych, evidenčním systémem, nebo systémem vyhledávání či systémem katalogizace, abychom věděli, co vlastně hledáme, abychom věděli, jaké, řekněme, ty charakteristiky třeba na které se chceme zaměřit, protože když dáte skutečně všechno na jednu hromadu, tak potom v tom nikdo nic nenajde.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Na Slovensku ano.

Lubomír LÍZAL, vedoucí vědecký pracovník Národohospodářského ústavu Akademie věd, člen Národní ekonomické rady vlády:
Ale také je potřeba k tomu mít ten katalogizovaný systém, čili v podstatě já neříkám, já neříkám, že to nemá být na jednom místě. Já jenom říkám, že stačí, když existuje systém katalogový, který nám umožní v tom vyhledávat bez ohledu na to, zda je to na jednom místě nebo třeba na deseti či sto padesáti. A abych se vrátil k těm datovým schránkám. Ten návrh jde trošku jiným směrem. Ten návrh jde totiž tím, aby veškerá komunikace o tendrech byla právě přes tu datovou schránku s tím, že každý tendr má svou vlastní datovou schránku a do té datové schránky mají přístup i ty kontrolní orgány. A ten vypisovatel, ani ti účastníci nevědí, zda ten kontrolní orgán se zrovna dívá či nedívá. Čili je to v podstatě ten systém toho polopropustného zrcadla, kdy vlastně nevíte, jestli náhodou vás nikdo nesleduje při tom, co děláte.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
A zároveň to zabraňuje antidatování nejrůznějších dokumentů.

Lubomír LÍZAL, vedoucí vědecký pracovník Národohospodářského ústavu Akademie věd, člen Národní ekonomické rady vlády:
Přesně tak.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Na Slovensku také fungují protikorupční soudy, a to už 6 let. Nehodila by se nějaká specializovaná justice pro boj s korupcí i u nás?

Lubomír LÍZAL, vedoucí vědecký pracovník Národohospodářského ústavu Akademie věd, člen Národní ekonomické rady vlády:
A já si myslím, že mnohem důležitější je, aby třeba i obecní soudci uměli toto správně soudit. Jedna z cest, jak toho můžete docílit, je skutečně, že vytváříte specializované soudy, jiná metoda je ta, že v podstatě máte soudce, kteří jsou dostatečně kompetentní, aby mohli soudit různé typy případů.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Já tady mám ještě posluchačský dotaz. Ptá se pan Jiří Vojáček. Pane doktore, souhlasil byste se zavedením protikorupčního agenta v nejtvrdší podobě, pokud by se podařilo vyřešit všechny právní problémy, na které se jeho nezavedení dosud svádělo?

Lubomír LÍZAL, vedoucí vědecký pracovník Národohospodářského ústavu Akademie věd, člen Národní ekonomické rady vlády:
Tak já jsem dokonce zásadně proti, a to z důvodů morálních. Protože buďto vycházíme z toho, že chceme směřovat ke společnosti, která funguje podle standardních pravidel a pak to není potřeba, anebo chceme mít společnost, řekněme, policejní, kde nikdo nikomu nevěří. A vzhledem k tomu, že jsem zažil tu předchozí společnost, tak proto dávám přednost býti bez toho.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Když už jsme u protikorupčních agentů, to svádí na ministerstvo vnitro a nelze se nezeptat, jak byste v této oblasti hodnotil dosavadní výkony ministra vnitra Radka Johna?

Lubomír LÍZAL, vedoucí vědecký pracovník Národohospodářského ústavu Akademie věd, člen Národní ekonomické rady vlády:
Tak vlastně ty návrhy ministerstva vnitra do určité míry odráží to, že pochází z represivních složek. A tady vidím ten hlavní rozdíl mezi tím vlastně, co navrhujeme my a co navrhuje ministerstvo vnitra, protože my se snažíme vlastně té korupci předcházet, vytvářet takové situace, že vlastně k ní není prostor. Zatímco ministerstvo vnitra prostě ve svých návrzích vychází z toho, že není potřeba ten prostor nějakým způsobem zmenšovat a že důležitá je ta kontrola. A já bych odpověděl takovou tou klasickou otázkou: Kdo hlídá hlídače?

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Vláda by podle ekonomů měla preferovat nepřímé daně, především DPH, a spíše v souvislosti s důchodovou reformou snížit odvody a sociální pojištění. Jaká jsou doporučení? Ptám se člena Národní ekonomické rady vlády docenta ekonomie Lubomíra Lízala. Posloucháte Dvacet minut Radiožurnálu. Tak vláda se chystá od příštího roku zvednout sníženou sazbu DPH, která se vztahuje na potraviny a léky například o 2 %. Do roku 2012 pak má narůst o dalších 5 %, takže celkově na 17 %, oproti současným 10 %. Dá se vzhledem k růstu výrobních nákladů a třeba i tomu růstu cen elektřiny předpokládat, že obchodníci daň nepromítnou do cen?

Lubomír LÍZAL, vedoucí vědecký pracovník Národohospodářského ústavu Akademie věd, člen Národní ekonomické rady vlády:
Tak to se samozřejmě předpokládat nedá. Tady, a zase vycházíme z toho, že v podstatě danit spotřebu, teď to řeknu obecně, danit spotřebu je pro stát výhodnější a řekněme z hlediska různých ekonomických cyklů stabilnější přínos a do veřejných rozpočtů, a proto vlastně veškeré ty návrhy jdou tím směrem přesunout, přesunout to zdanění z přímých daní, tedy vlastně co je třeba zdanění práce přímé do těch daní nepřímých jako je...

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Ale stejně to nakonec zaplatí lidé ze své kapsy.

Lubomír LÍZAL, vedoucí vědecký pracovník Národohospodářského ústavu Akademie věd, člen Národní ekonomické rady vlády:
Samozřejmě, zaplatí to, vždycky to zaplatí lidé, to je úplně jedno, kde to vezmu. Nicméně z hlediska státu je vždycky lepší mít zdroj, který je stabilní a méně závislý na tom hospodářském cyklu než zdroj přímo, který je velmi procyklický. Pokud to přirovnám k jednoduché situaci, v okamžiku, kdy začíná ekonomický propad, tak samozřejmě lidé přichází o práci a stát jim mluví vyplácet podporu a starat se o ně. Ale v tom okamžiku oni také neplatí daně, čili to je přesně ten případ, kdy vlastně ty přímé daně působí procyklicky a ty daňové příjmy klesají rychle a stejně rychle naopak rostou ty nároky na veřejné rozpočty. Kdežto v okamžiku, kdy daníme nepřímo, tedy tou, řekněme, daní z přidané hodnoty na spotřební daně, tak vlastně vycházíme z toho, že ten člověk přibližně konzumuje v tom základním vzorci pořád ty samé věci, to znamená, že on sice třeba může spotřebu trochu omezit, ale neomezí ji tolik. To znamená, že ty výnosy daní potom jsou mnohem stabilnější.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Ještě krátce, abychom se dostali k dalšímu zajímavému tématu, to je důchodová reforma. V souvislosti s ní máte, nebo doporučujete snížit odvody na sociální pojištění. Je už vlastně jasné, jakým směrem by se měla česká důchodová reforma ubírat? Tam jsou otázky, zda vstoupit do kapitálového pilíře, mají být povinné nebo dobrovolné a zda ten kapitálový pilíř druhý důchodové reformy má být buď státní, anebo soukromý s dohledem státu? Je už jasné, na jakou stranu se teď stát přikloní, řeší to NERV?

Lubomír LÍZAL, vedoucí vědecký pracovník Národohospodářského ústavu Akademie věd, člen Národní ekonomické rady vlády:
NERV samozřejmě to řeší, připravuje, řekněme, takovou tu ideální variantu a samozřejmě potom se můžete, můžete zase bavit o tom, jaké budou ty politické odpovědi. A já bych vlastně tady měl trošku širší pohled z hlediska toho, že pro důchodovou reformu je nesmírně důležité, aby na ni byla shoda i s opozicí. Protože to nejhorší, co se nám může přihodit je, že v okamžiku, kdy se změní vláda, tak se bude zase měnit nějaký důchodový systém, což potom vyvolá naprostou nedůvěru v jakýkoli důchodový systém...

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Takže ta ideální varianta?

Lubomír LÍZAL, vedoucí vědecký pracovník Národohospodářského ústavu Akademie věd, člen Národní ekonomické rady vlády:
Takže ta ideální varianta je skutečně shoda s opozicí na tom, jakým způsobem se přejde k tomu vícepilířovému systému, a to samozřejmě nedokážu teďka nějakým způsobem odhadnout, nicméně vycházím z toho, že samozřejmě opozice má jisté politické preference, takže z toho mi vychází trošku to, že patrně bude existovat pilíř, který bude fondový, pilíř, který bude se státní zárukou, pilíř, který bude, řekněme, nějakým způsobem ošetřen tak, aby byla zachována ta základní důvěryhodnost, a tam tedy i dohoda s opozicí.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
A vstup do toho pilíře pro občana bude povinný, anebo volitelný?

Lubomír LÍZAL, vedoucí vědecký pracovník Národohospodářského ústavu Akademie věd, člen Národní ekonomické rady vlády:
Já bych se přikláněl k tomu, aby vlastně pro ty mladé generace byl povinný, protože koneckonců ta demografická křivka je stejná skoro všude v Evropě, ty výjimkou jsou velmi malé. Tuším, jenom Island je na tom celkem slušně a vlastně ten fondový systém nebo ten systém, který má tu kapitálovou složku, tak umožňuje nějakým způsobem část těch prostředků investovat i v zahraničí, to znamená, že vlastně nám dává možnost i investovat, řekněme, do zemí, které mají naopak populační růst, čili je to určitá, řekl bych, forma světové diverzifikace, ale to skutečně záleží na tom, jaké budou ty fondy a jaké budou mít plány.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Šlo by o státní anebo soukromé fondy pod dohledem státu?

Lubomír LÍZAL, vedoucí vědecký pracovník Národohospodářského ústavu Akademie věd, člen Národní ekonomické rady vlády:
Já si myslím, že by šlo o oboje.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
To znamená, že byste dali na výběr, zda vstoupit do státního fondu nebo do soukromého nebo polosoukromého?

Lubomír LÍZAL, vedoucí vědecký pracovník Národohospodářského ústavu Akademie věd, člen Národní ekonomické rady vlády:
Přesně tak, přesně tak. Já myslím si, že ta ideální varianta podle mého názoru by byla, že v okamžiku, kdy je vstup do toho fondového systému povinný, tak automaticky vcházíte, řekněme, do toho státního pilíře, který má tu státní záruku, můžeme se bavit o tom, zda, jakým způsobem je konstruován, nicméně má relativně nízký výnos. A v okamžiku, kdy si tedy myslíte, že tomu docela rozumíte, nebo že to je pro vás není dostatečné, že máte i další příjmy, tak potom by se vám mohla otevřít ta možnost jít do těch dalších fondů. Nicméně už by to musela být vaše akce, že je tam chcete.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Říká docent ekonomie a člen Národní ekonomické rady vlády Lubomír Lízal, který byl hostem Dvaceti minut Radiožurnálu. Díky za vás čas.

Lubomír LÍZAL, vedoucí vědecký pracovník Národohospodářského ústavu Akademie věd, člen Národní ekonomické rady vlády:
Na slyšenou.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Na slyšenou a za okamžik už vám Radiožurnál nabídne další aktuální zprávy. Od mikrofonu se loučí Štěpánka Čechová.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je společnost NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí NEWTON Media, s.r.o. a publicistických pořadů Radiožurnálu si můžete poslechnou v Rádiu na přání.

Pokud se chcete našeho hosta na cokoliv zeptat, můžete své dotazy zasílat buď na adresu 20minut@rozhlas.cz, nebo použít facebookovou stránku pořadu. Na otázky v diskusním fóru bohužel hosté nemohou reagovat.