Líza Machoninová - dívka se zvláštní zálibou v době barokní

18. září 2005
Přátelé podlipnických kostelů

Český rozhlas 1 - Radiožurnál uvádí víkendový pořad, ve kterém vám představujeme zajímavé osobnosti. Dnes je to Líza Machoninová. 24 roky, studentka dějin umění na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze a žena mnoha zájmů. Věk dospělosti se stále posouvá. Připadáte si, Lízo, víc jako žena nebo jak dívka.

Host (Líza Machoninová): Záleží na okolnostech. Někdy si připadám jako dítě spíš.

Moderátor (Jana Klusáková): Vy jste nejmladší ze 6 dětí Sergeje Machonina a tří dětí Drahoslavy Janderové. Promluvte alespoň stručně o svých rodičích.

Host (Líza Machoninová): Já jsem se narodila jakožto nejmladší dítko svých rodičů, benjamínek, což se na mně také projevilo a musím říct, že ty vazby byly tudíž velmi intenzivní, byla jsem také jaksi závislá na mamince, na jejích sukních, ale i s tátou jsem měla celkem intenzivní vztah. Kromě toho, že do mě bifloval francouzštinu od útlého mládí, tak jsem byla jeho velký mazlíček.

Moderátor (Jana Klusáková): Jak to nesli ti starší sourozenci?

Host (Líza Machoninová): Ale, oni to zvládli. Zkrátka už byli zase o několik let starší a chvilku jsme se kočkovali, ale potom už nějak ty vztahy byly i lepší s nima a myslím, že my jsme vždycky drželi jako rodina velice při sobě. No a co se týče táty, tak já jsem s ním strávila dětství napůl mezi divadlama, že jsem s ním vymetla všechny pražský divadla, možná, že od tý doby chodím proto do divadla tak málo, že mám pocit, že už jsem si to užila v dětství, no hodně jsme jezdili na chalupu, kde jsem právě chodili na houby a prostě spolu trávili dlouhý dny a večery.

Moderátor (Jana Klusáková): Užívali jste si to? Váš otec Sergej Machonin byl velice zdatný divadelní kritik a kromě toho.

Host (Líza Machoninová): Zdatný otec.

Moderátor (Jana Klusáková): O kolik je starší ta vaše nejstarší sestra?

Host (Líza Machoninová): Ta moje úplně nejstarší je, já myslím, tak asi o 40 let určitě.

Moderátor (Jana Klusáková): To je Lenka?

Host (Líza Machoninová): Ne, to je Káťa.

Moderátor (Jana Klusáková): A vaše maminka?

Host (Líza Machoninová): Tatínek zemřel, bude to letos 10 let, přesně 24. listopadu, co zemřel a to mi tenkrát bylo 14 let a maminka, no tak dokud byl tatínek naživu, různě spolupracovali velmi, protože oba překládali, že jo, potom oba pracovali v Literárních novinách a maminka teďka pracuje už několik let už vlastně v nakladatelství Academia.

Moderátor (Jana Klusáková): Ano.

Host (Líza Machoninová): Jako redaktorka.

Moderátor (Jana Klusáková): Můžete říct ve stručnosti, čím se zabývají vaši sourozenci?

Host (Líza Machoninová): Tak vynechám ty starší sestry, protože s těmi se zas tolik nevídám. Ale potom moji teda vlastní sourozenci, tak Tereza, která je o 8 let starší než já, zdatně povila 4 děti, přestěhovala se před rokem přesně do Bechyně se svým manželem Jurajem Horvátem, který je ilustrátor. Spolu založili nakladatelství dětských knih Balbap a postupně vydávají jednu knihu za druhou. Je to takové sice malé nakladatelstvíčko, ale bohudíky za to.

Moderátor (Jana Klusáková): Je to nakladatelství, které vydává velice pěkné knížky, my tady o nich často mluvíme. Jak se jim tam daří v té Bechyni? Není to přece jenom smůla být tak daleko od Prahy, když člověk vydává knížky?

Host (Líza Machoninová): Vzhledem k tomu, že jsou zapřísáhlí antiautomobilisté, tak je to trošku problém s dopravou, oni jezdí vláčkem s přestupem v Táboře, ale dá se to zvládnout. Juraj dojíždí akorát do Prahy učit na vysokou školu, ale pak se zase vždycky rychle vrátí a Bechyně je příjemný město, malý město, ale myslím, že se tam děje poměrně dost nových věcí.

Moderátor (Jana Klusáková): Je tam keramická škola a v létě tam probíhají houslové kurzy, pokud vím.

Host (Líza Machoninová): Ano.

Moderátor (Jana Klusáková): Tak to bychom měli Terezu a pak máte ještě bratra Honzu.

Host (Líza Machoninová): Pak mám bratra Honzu, který je o pět let starší než já, už je to taky ženatý mladý muž. Vystudoval rusistiku, už od nějakých svých 15 let jezdí do Ruska a do všech možných zemí ve střední Asii a všude možně. Naposledy byl právě loni na půl roku v Moskvě, samozřejmě potom se to nějak projevuje i tady v jeho konání, takže za a překládá, překládá i ruskou poezii, ale překládá i z francouzštiny.

Moderátor (Jana Klusáková): Vyšla mu sbírka básní.

Host (Líza Machoninová): Vyšla mu sbírka básní a teďka čerstvě začal pracovat v nově vznikajícím týdeníku, jehož první číslo vyjde velmi záhy, asi někdy koncem září, kulturní týdeník A2.

Moderátor (Jana Klusáková): Váš otec Sergej Machonin jak ostatně jména napovídá, měl ruské předky. Cítíte vy sama, Lízo, vliv ruských kořenů?

Host (Líza Machoninová): Rozhodně ano.

Moderátor (Jana Klusáková): A je blahodárný nebo spíš naopak?

Host (Líza Machoninová): Rozhodně blahodárný.

Moderátor (Jana Klusáková): Umíte rusky?

Host (Líza Machoninová): Ani slovo.

Moderátor (Jana Klusáková): Nemrzí vás to?

Host (Líza Machoninová): Mrzí mě to moc, mrzí mě to moc, ale na druhou stranu jsem vděčná tátovi za to, že mě naučil francouzsky. Tu ruštinu do mě nenahustil, ale nahustil do mě tu francouzštinu, takže třeba ještě jednoho dne pro to něco udělám sama.

Moderátor (Jana Klusáková): Vy jste napsala moc hezky, odmalička mě zalévali francouzštinou. Je z vás francouzská kytka?

Host (Líza Machoninová): Že by kamélie? No, není to úplně od věci možná, protože Francie opravdu jsem jakoby prosáklá, je to země, kterou mám moc ráda, jezdím tam často, jezdím tam poměrně pravidelně. I když, když jsem teďka rozjímala nad tím, v jaký zemi bych byla schopná žít, spíš jsem si říkala, že by mi byla bližší Itálie. Možná i mentalitou lidí, ale jinak Francii mám moc ráda, zejména Bourbonsko a jižní Francii a Paříž, to vždycky říkám, že to je moje nejmilejší město.

Moderátor (Jana Klusáková): Kde jste byla zatím nejdál od domova?

Host (Líza Machoninová): Tak to je věc velmi aktuální, před třemi týdny jsem se vrátila ze své cesty po Norsku.

Moderátor (Jana Klusáková): Norsko je pěkné, že?

Host (Líza Machoninová): Norsko je moc pěkný, ale na severní pól jsem nedojela.

Moderátor (Jana Klusáková): Vy jste chtěla být odmala baletkou, pokud možno slavnou. Do jaké míry se vám to podařilo?

Host (Líza Machoninová): Naštěstí se mi to nepodařilo. Když jsem byla malá a nemohla jsem usnout, tak jsem vždycky si představovala takové ty obrazy od Degause a ty baletky a to jsem se vždycky vžívala do té situace, že to jsem já jako. Potom mě to ještě drželo, opravdu ten sen mě držel velice jako dlouho, celý vlastně nějaký dětství, dospívání, pak se to proměnilo.

Moderátor (Jana Klusáková): A učila jste se tančit?

Host (Líza Machoninová): Učila jsem se, skutečně i sem tady za rohem absolvovala kurzy Národního divadla, což bylo teda naprosto věc nesnesitelná a kde jsem působila asi mezi těmi holčičkami růžovými hezky načesanými poněkud divoce a tak jsem také odtamtud brzo odešla. Pak jsem dělala výrazový tanec.

Moderátor (Jana Klusáková): To jste se musela mučit hlady, že?

Host (Líza Machoninová): Ne. To já když jsem byla malá, tak jsem byla takový vyžle, zcela přirozeně.

Moderátor (Jana Klusáková): Víte, jak se na vás dívám, sedíte tady proti mně, a vy opravdu vypadáte, jako když jste vypadla z nějakého toho Degasova obrazu. Vám to musí lidi říkat?

Host (Líza Machoninová): No.

Moderátor (Jana Klusáková): Ten obraz jo.

Host (Líza Machoninová): Ten obraz občas.

Moderátor (Jana Klusáková): Mrzí vás, že už se ten váš sen slavné baletky neuskuteční?

Host (Líza Machoninová): Teď už mě to nemrzí ani trošku. Já jsem ráda.

Moderátor (Jana Klusáková): Chodíte někam tančit?

Host (Líza Machoninová): Do 18 let jsem chodila k Evě Blažíčkové do Dance centra, ale už jsem toho nechala a maximálně někdy na nějaký svatbě si zatancuju, to zase ráda.

Moderátor (Jana Klusáková): No, to se právě chci zeptat. Když si dneska chce mladý člověk zatančit, tak má šanci kromě diskotéky?

Host (Líza Machoninová): To jsem nikdy nějak neabsolvovala, ale ty veselky jsou nejlepší.

Moderátor (Jana Klusáková): A co akce jako CzechTek? Lákají vás?

Host (Líza Machoninová): Ne. To je stručná odpověď.

Moderátor (Jana Klusáková): Vy jste o sobě, Lízo, napsala. V 9 letech mě pán bůh přivedl do kostela sv. Gabriela, kde mě naučili zpívat a kde jsem byla v 10 letech na vlastní přání pokřtěná. Já jsem tuhle větu přečetla jedné mladé kolegyni a ta se zeptala. Jak jí tam pán bůh přivedl? Za ruku? Mohla byste jí odpovědět?

Host (Líza Machoninová): Přivedl mě tam skoro za ruku, i když takovou neviditelnou, to bylo velice takový jednoduchý, protože v té době moje sestra starší o 8 let byla pokřtěná, také na vlastní přání a takže ona mě poprvý nějak dovedla do kostela a potom to byl moc hezký takový příběh, že moji rodiče potkali jakousi moji paní učitelku ze školky, která jim nabídla tady tu možnost, že jestli si nechci chodit zazpívat do kostela a v podstatě malý dítě to přijímá úplně přirozeně, jo, já jsem s tím neměla vůbec žádný problém a proto i ten křest potom, já jsem si ho sama o něj řekla, sama jsem dobrovolně začala chodit na přípravu na křest a opravdu to bylo naprosto přirozená věc, ta víra dětská je úplně jiná než potom ta víra, která se musí nějak vydobýt. V dospělosti.

Moderátor (Jana Klusáková): A ta víra vám vydržela do teď?

Host (Líza Machoninová): No bohudíky jo.

Moderátor (Jana Klusáková): Zavazuje vás k něčemu? A pokud ano, tak k čemu?

Host (Líza Machoninová): Určitě, zavazuje mě, ale je to moje svobodný rozhodnutí. Jako pokavad chci nějakým způsobem žít s Hospodinem, tam ty závazky jsou, ale jsou to závazky, pro který se rozhoduju zcela svobodně a jsou podmíněny láskou k pánu bohu. Jinak by to nemělo žádný smysl.

Moderátor (Jana Klusáková): Děláte si starost s dodržováním 10 přikázání?

Host (Líza Machoninová): Tak starost, ono pokavad to člověk přijme za svý, tak to dělá rád, takže to není starost, ale vlastně radost. Já jim vždycky říkám, že těch 10 přikázání, že to není, jako že ten zlý pán bůh je nad náma jako nějaký policajt, ale že nám to dává jako prostředek, jo, abychom se tady neztratili. Ale jako že bych si s tím dělala nějakou extra hlavu nebo jako starost, to ne, já se snažím to tak dělat spíš s radostí.

Moderátor (Jana Klusáková): Jak vidíte svou budoucnost? Chcete se jednou vdát? Mít rodinu?

Host (Líza Machoninová): Určitě to nevylučuju.

Moderátor (Jana Klusáková): Ano. A čím budete? Vy studujete dějiny umění, tušíte, čím tak můžete potom být?

Host (Líza Machoninová): Tak to je moje velmi neoblíbená otázka. Možná i v souvislosti s tím, co teďka dělám, nejspíš bych to ráda uplatnila jako nějak prakticky. Já se vůbec necítím jako vědec, ani trošku, i když proto trošičku nějaké vlohy mám, tak ale nemám takovou tu důslednost, takovou tu trpělivost, to ne, takže spíš opravdu v praxi.

Moderátor (Jana Klusáková): V Českém rozhlase 1 - Radiožurnále vám představujeme pražskou vysokoškolačku Lízu Machoninovou. Ptala jsem se vás na CzechTek a připomenu ještě jednu masovou módní záležitost. Sledujete takzvané reality nebo jak říká Ivo Mathé, voyerské show, jak je uvádějí obě soukromé televizní stanice?

Host (Líza Machoninová): Shodou okolností, ač to sama od sebe bych asi vůbec nesledovala, tak jsem se shodou okolností asi před týdnem o tom dozvěděla nějaké podrobnosti a je mi z toho velice smutno. Já jsem nad tím přemýšlela. Snažila jsem se přemýšlet, co se musí stát v člověku, co se v něm musí zlomit za záklopku, aby vydal v šanc to svoje nejniternější, jo, to svoje intimní prostředí, nerozumím tomu, co se musí stát. a to není jenom v hlavě, jo.

Moderátor (Jana Klusáková): No možná že když tam ti lidé do toho jdou, tak nevědí tak docela co bude následovat. Pravda je taková, že vítězný účastník si v jednom případě odnese 10 a v druhém 11 milionů korun. Ne že byste je, milá Lízo, právě teď nepotřebovala. Mohla byste se takového klání před očima veřejnosti zúčastnit s vidinou toho, že ty peníze si odnesete?

Host (Líza Machoninová): Určitě ne.

Moderátor (Jana Klusáková): Upřesněme, nač potřebujete peníze? A teď zrovna je řeč o pouhém půl milionu korun. Vy jste předsedkyně občanského sdružení Přátelé podlipnických kostelů. Ty kostely jsou 3, sv. Martin v Dolním Městě, sv. Markéta v Loukově a sv. Jiří v Řečici. Sdružení rovná se 5 studentů z různých pražských vysokých škol, jeden kastelán hradu Lipnice a jeden právník. Oč vám jde?

Host (Líza Machoninová): Jde nám o jakousi v první řadě resuscitaci, když to řeknu v uvozovkách, života duchovního, kulturního na Vysočině, přímo v tom kraji, já k tomu kraji mám velice úzkou vazbu, protože tam odmalička jezdím, mám tam chalupu přímo v tom Dolním Městě.

Moderátor (Jana Klusáková): K resuscitaci je zapotřebí 2 stran. Jedna resuscituje a ten druhý se nechá resuscitovat neboli oživit. Jdou vám tam ti obyvatelé v této snaze vstříc?

Host (Líza Machoninová): Je to čím dál tím lepší. My máme výbornou zkušenost opravdu za poslední dva roky zejména jako se zastupiteli těch obcí, se starosty, to jsem ani vůbec ani nečekala, že to bude tak dobré, opravdu nám hodně pomáhají.

Moderátor (Jana Klusáková): A co tam konkrétně pořádáte?

Host (Líza Machoninová): Ta naše činnost tam je rozdělená do takových dvou, takové dvě cesty tam vedeme paralelně. Jedna, a to je vůbec to první, co jsem začali, že jsme začali pořádat pravidelné akce Den pro podlipnické kostely, už jsme jich uspořádali 7. to jsou dny, během kterých probíhají vlastně nejrůznější akce kulturní, duchovní, většinou chceme, aby tam byla sloužená mše, aby ty kostely i v tom smyslu jako bylo jasný k čemu jsou v první řadě a potom tam většinou jsou koncerty staré hudby, přednášky, třeba kunsthistorické, historické. Máme stálou expozici na nedalekém hradě Lipnice, takže to je jedna taková odnož. K tomu jsme ještě připojili teďka takové vzkříšení poutí tradičních. To je důležitý právě i pro tu naši komunikaci s lidmi místními, protože my i kdybychom se postavili na hlavu, tak nikdy nebudeme přijatý jako místní, protože prostě místní nejsme. Je asi důležitý zmínit, že to jsou kostely středověké ze 14. století, že tvoří takový vlastně zajímavý celek i s nedalekým hradem Lipnice a ty kostely jsou v dosti žalostném stavu.

Moderátor (Jana Klusáková): Vy už jste tam spoustu peněz utopili. Kolik?

Host (Líza Machoninová): Kolem 2 milionů.

Moderátor (Jana Klusáková): A chybí vám půl milionu?

Host (Líza Machoninová): Chybí nám půl milionu v tuto chvíli, ovšem to zdaleka není na celkovou rekonstrukci těch kostelů těch půl milionu nám chybí, my jsme se dost vehementně pustili teď do různých oprav, z nichž taková nejzávažnější byla oprava střechy věže kostela v Loukově, takže tam jsme bohužel v situaci, že částečně to máme zaplaceno, částečně ještě ne.

Moderátor (Jana Klusáková): Už tu hotovou práci?

Host (Líza Machoninová): Už tu hotovou práci.

Moderátor (Jana Klusáková): Takže dlužíte jinými slovy?

Host (Líza Machoninová): Takže dlužíme jinými slovy.

Moderátor (Jana Klusáková): Jak hodláte ten chybějící půl milion získat?

Host (Líza Machoninová): Tak my máme veřejnou sbírku už tři roky vyhlášenou, takže nám lidé můžou posílat peníze na náš účet. Občas někde vyjde inzerát v nějakých novinách, tam zase lidé posílají na veřejnou sbírku a jinak oslovujeme sponzory. Nejlepší zkušenost mám se zahraničím, ale teď to trochu vázne.

Moderátor (Jana Klusáková): Uveďte, prosím, kde se mohou naši posluchači najít podrobnější informace.

Host (Líza Machoninová): Na našich webových stránkách www.kostelni.duch.cz.

Moderátor (Jana Klusáková): A pokud byste ty peníze nesehnali?

Host (Líza Machoninová): Tak.

Moderátor (Jana Klusáková): Tak vás navštívíme v Bastile, ve vězení pro dlužníky.

Host (Líza Machoninová): To bych nerada.

Moderátor (Jana Klusáková): Můžete, Lízo, vysvětlit proč si přiděláváte starosti a to nemalé s nějakými venkovskými kostely?

Host (Líza Machoninová): Za a možná i z toho důvodu, že mě to zajímá z mého profesního hlediska, protože se zabývám středověkým uměním, konkrétně křesťanskou ikonografií a ve všech těch 3 kostelících jsou opravdu krásné malby na stěnách, velice jako vzácné.

Moderátor (Jana Klusáková): Mimochodem vy prý zpíváte gregoriánský chorál?

Host (Líza Machoninová): To zpívám, i když nejsem žádná první třída, já říkám, že to je zpěv ducha svatého, že to nikdy nebylo ničím překonaný.

Moderátor (Jana Klusáková): Kdo vás živí na studiích? Maminka?

Host (Líza Machoninová): No, chudák maminka. A já trošičku se snažím si přivydělávat učením francouzštiny nebo prováděním turistů.

Moderátor (Jana Klusáková): A na závěr otázka pro Lízu Machoninovou. Nač se těšíte?

Host (Líza Machoninová): No tak teď se těším na večeři.

Moderátor (Jana Klusáková): Dnes jsme vás, vážení posluchači, seznámili s Lízou Machoninovou, ročník 1981. S dívkou se zvláštní zálibou ve středověku a v době barokní. Za rozhovor děkuje Jana Klusáková.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

Spustit audio
autor: Jana Klusáková