Lidé jsou odbornými informacemi přesycení. My jim vyprávíme příběhy, popisuje kastelán hradu a zámku Frýdlant v Čechách
Jiří Holub je kastelánem Státního hradu a zámku Frýdlant. Co se tam děje, když už je sezóna v plném proudu a lidé odejdou? „Čeká vás zavření celého zámku, pozavírání oken, projití, jestli někdo nenechal někde svítit... To je doba, kdy dům máte pro sebe. Osobně říkám, že 90 procent kastelánů a kastelánek tu práci dělá právě proto, že ten dům je chvilinku jejich. Vnímá ho jinak, než když provázíte skupiny. Je to nejhezčí doba,“ popisuje s úsměvem Jiří Holub.
Jsem v zámecké kuchyni. Tipla bych si, že tady by se dalo normálně vařit.
Naše kuchyně je funkční, což je na ní strašně příjemné. Když se tu konají akce, pečeme koláče, kuřata...
Jsou tady nádherné, obří hmoždíře, krásná sada měděného nádobí, tady když se podívám do těch skříněk, je tu parádní porcelán... Dívám se na originály, předpokládám?
Všechno! Co je na Frýdlantě úžasné – máme tu 97 procent původního vybavení, které tu zůstalo. Dům měl neskutečné štěstí po válce, vlastně i v těch divočejších letech během války. Zůstala tady fůra věcí. Nikdy nebyl úplně vykraden, vybrán někým jiným. Nedošlo tady k tomu, že by se sem dostal třeba dětský domov, léčebna, špitál, cokoli. Všechno má spojitost s Frýdlantem a frýdlantskou historií.
Jiří Holub nás uvedl do něčeho, co bych skromně nazvala kulečníkový sál. Kulečník je v tomto sále dominantní.
Čtěte také
Je to tak, ač mu mezi sebou říkáme erbovní. Průvodkyně a průvodci ho milují. Hlavně z toho důvodu, že se u nás nemusíte učit historii, když tady chcete provázet, protože všechno je krásně zpracované na stropě. A tady už začíná seznámení s celým domem. Je to přes 700 let starý objekt, který má téměř tisíc let starou věž, která tu stála ještě před samotným hradem. Krásně se tady probere ta stará historie. Tady už začínáme příběh domu: „Byl jeden pán, který měl sedm dcer.“ To je povídání o Franzi Clam-Gallasovi, posledním mužském majiteli a jeho rodině, která tu žila do roku 1945.
Vás musí filmaři milovat. Tato síň je nejen erbovní, ale filmařsky naprosto vděčná. Tady není nic, co by dobovou atmosféru nějakým způsobem výrazně narušovalo.
Je to tak. Tohle je další věc, kterou o Frýdlantu říkáme – tady najdete úplně všechno. Pokud vás baví stará historie, je to ten hrad. Pokud vás baví ta novodobá, zámek je podle starých fotografií přibližně z roku 1930 uspořádaný tak, jak vypadal, když se předával poslední majitelce. Každá místnost má svoji logickou funkčnost. A dům a povídání o něm funguje. Najednou si lidé dokážou představit, že to není řada salónků – žlutý, modrý, zelený, lovecký – bez nějaké funkce. Ale tady vidíte, kde se sedělo, kde se kouřilo, kde jste si mohli zahrát... A myslím, že to funguje docela hezky.
Řekněte mi něco o návštěvnících hradu a zámku Frýdlant v Čechách. Změnili jsme se trošku, nebo jsme ještě stále nekultivovaní? A co s tím udělala selfíčka?
Je to jiné. Myslím, že právě přechod na vyprávění jednoduššího typu – ono to jednodušší není, spíš zajímavější, než to bylo, ne tolik odborné – domům prospívá. Protože dneska si všechno najdete. Není těžké zjistit, co je to tordovaný, polychromovaný atd. Ale když vyprávíte opravdu zajímavý příběh o tom, co se s těmi lidmi, kteří tady žili, stalo, kdo se o ně staral, jak ten dům běžel, kolik na něm pracovalo lidí, kdo kdy co zažil...
Máme tady například deníky holek, ve kterých se třeba dočtete o prvním dnu první světové války, kdy si jedna z nich zapsala: Dneska byl nádherný den. Celý den jsme se kutáleli z kopce. Pak jsem se líbala s Karlem. Jo a začala válka. Takové to vnímání dětí, co je a co není důležité.
Ten dům se prodává jinak a na návštěvníky a návštěvnice to funguje. Lidé jsou tak přesycení informacemi, že se jim život snažíme neucpat ještě víc. Snažíme se taky mít prohlídku do hodiny. To je doba, kdy se podle mě ještě někdo dokáže soustředit, ale cokoli je delší, už nefunguje tak dobře.
Jaké poklady se ukrývají na hradě? Jak vypadá tajná komnata? Co je možné vidět na speciální trase, kam může jen osm lidí? A žije ještě někdo z původní rodiny majitelů? Poslechněte si celý rozhovor.
Související
-
Nejen sklárna! Jak je rod Harrachů spojen s čokoládou i mecenášstvím, vypráví kastelán Martin Rejman
Národní památkový ústav vyhlásil rok 2023 jako Rok Harrachů. Národní muzeum 12. prosince instalovalo bustu Jana Nepomuka Harracha.
-
„Kdejací blbové prokopávají podlahy.“ Hašek bránil lipnický hrad před lovci legend, říká kastelán
Na hradě Lipnice nad Sázavou zanechal romantismus značné stopy. Vedeni jeho duchem, rozkopávali před sto lety lovci pokladů podlahy hradu, až si stěžoval Jaroslav Hašek.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor


Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.