Kvalitní jídlo ve školách? To už dávno není nepředstavitelná věc, chválí Pavel Maurer

Martin Sucharda (vpravo) s Alexem ve švédské školní jídelně
Martin Sucharda (vpravo) s Alexem ve švédské školní jídelně
0:00
/
0:00

V září se děti nevracejí jen do školních lavic, ale taky do školních jídelen. Většina z nás nemá na úroveň tamního stravování příliš dobré vzpomínky. V posledních letech se však ve školních jídelnách stále víc objevuje zdravá a pestrá strava.

Září je tu. Škola, školka i mateřinka, všichni už jedou naplno. A co děti? Mají dobré jídlo? To je otázka dne. Všichni si určitě přejeme, aby se stravovaly co nejlépe a co nejzdravěji. Díky bohu, na našem trhu už působí pár projektů, které naznačují, kudy vede správná cesta.

Během tohoto roku se například dvěma školám v Liberci podařilo splnit náročná stříbrná kritéria programu, který se jmenuje Skutečně zdravá škola. V celé České republice se do realizace tohoto projektu zapojilo už 369 škol.

Školy, které chtějí, aby se jejich žáci stravovali v jídelně zdravě, musí prokázat, že minimálně 50 procent nakoupených, čerstvých a nezpracovaných potravin pochází od místních pěstitelů a chovatelů nebo nanejvýš od producentů ze sousedního kraje.

Zelenina a ovoce ze školní zahrady

Pět procent všech surovin musí pocházet z ekologických farem a pro přípravu pokrmů jsou přednostně používána vejce z volných chovů. Děti a žáci mají možnost spolu s pedagogy vyzkoušet přípravu pokrmů z ovoce a zeleniny, které si vypěstovali na školní zahradě, nebo můžou navštívit farmu v regionu.

Rodiče a veřejnost se podílejí na vzdělávání o zdravém jídle. Při úklidu v prostorách školy a mytí nádobí ve školní jídelně jsou používány pouze ekologicky šetrné čistící a mycí prostředky.

Další perfektní pomůcka je brožura jménem Zdravá školní svačina, kterou nedávno vydal Státní zdravotní ústav. Je to velmi rozsáhlý, podrobný materiál pod názvem Zdravá svačina aneb uzdravme svůj školní automat a bufet.

Můžete se tu dozvědět na milimetry přesně, co máme dětem dávat sebou k jídlu, jaké tuky, cukry, kolik zeleniny, kolik vody a jaké tekutiny mají pít. Je to velmi podrobný návod, jak žít zdravěji.

Na obalech se lže

Jenomže otázka na konec je pro mě velmi truchlivá: Proč to máme všechno číst? Proč musí společnost vytvářet pravidla, aby naše děti žily zdravě? Není to tak trochu šílené? Je to náš úkol, úděl nebo stres? Bohužel, musím přiznat, jsme se dostali do doby, kdy už nelze spoléhat na intuici našich babiček a maminek.

Na obalech potravin se často lže nebo zamlžuje podstata nesrozumitelnými termíny, o čitelnosti písma nemluvě. Tak nám žel bohu nezbývá, než se prokousávat nutričními hodnotami, surovinovým složením potravin, radami expertů a také vlastním selským rozumem.

Chceme totiž, aby naše milované potomstvo jedlo dobře. Snad nám to jednou alespoň malinko oplatí.