Konec pandemie na obzoru? „Díky omikronu by se z covidu mohla stát běžná chřipka,“ doufá primář z Domažlic

Oddělení chirurgie, ze kterého se stalo covidárium před dvěma lety, je neobvykle tiché. Z osmnácti lůžek je obsazeno deset. Dva pacienti vyžadují intenzivní péči a vysoký průtok kyslíku. Dostávala ho i čerstvá sedmdesátnice Julie Šebelová, ve čtvrtek ráno už ale mohla přejít na nižší dávku. „Myslela jsem si, že kyslík chutná líp. Tento průmyslový sice člověka drží při životě, ale chuť má strašnou,“ přiznává.

Čtěte také

Nevěřil bych, jaký je ten covid svinstvo, říká očkovaný penzista. V nemocnici leží měsíc

Julie Šebelová ho musela dýchat přes dva týdny, do nemocnice se totiž dostala na konci loňského roku a málem skončila na ARO. „Chtěla jsem se nechat naočkovat jinou vakcínou než genovou mRNA a skoro jsem to stihla,“ říká trochu záhadně žena, která pracuje jako místostarostka v blízké obci. Domů se v nejbližších dnech ale ještě nedostane.

Hlavně to nezakřiknout

Na chodbě před sesternou stojí jako obvykle stůl s počítačem a sedí u něj osamocená lékařka Barbora Špičková. Jen na konci chodby projde s sanitářka s dezinfekčním prostředky. Internistka zvedne hlavu, dlouhé vlasy ji padnou na ramena a třikrát ťukne prsty do stolu.

Myslím, že to díky omikronu skončí tím, že sice všichni budou pozitivní, ale v nemocnicích bude pacientů čím dál víc ubývat.
Jindřich Křižan, primář domažlické nemocnice

„Nechci to zakřiknout,“ usměje dva třicetiletá lékařka za rouškou. „Možná to ale ukazuje na to, že snad omikron nebude vyžadovat tolik nemocniční péče a průběhy budou lehčí.“  Domažlická nemocnice je přitom spádová i pro okres Tachov, kde nákaza covidem překračuje republikový průměr a kde jako v celé zemi také převládá omikron.

„Neříkejte, že je tu klid,“ zasahuje rozverně do hovoru staniční sestra Šárka Němcová. „Jen to řeknete a určitě nám přijedou aspoň dvě záchranky.“

Staniční sestra Šárka Němcová už se těší, až bude z oddělení zase chirurgie.|foto:Ľubomír Smatana, Český rozhlas

Konec pandemie na obzoru?

Staniční stojí u vysokého stolku v sesterně a probírá krabičky s léky. „Nenudíme se, nebojte. Teď tu máme sice deset pacientů, ale upravujeme provoz, vylepšujeme to tu. Až ten blázinec skončí, tak zase najedeme do starých kolejí a bude z toho chirurgie, takže jedeme pořád.“

Čtěte také

Od covidu zpět k operacím kýl a žlučníků. Byl to až neuvěřitelný zlom, popisuje domažlický primář

Až se z covidového oddělení zase stane chirurgie, opět ji ovládne primář Jindřich Křižan. Ten svým způsobem na omikron dokonce spoléhá. „Myslím, že to díky omikronu skončí tím, že sice všichni budou pozitivní, ale v nemocnicích bude pacientů čím dál víc ubývat. Půjde to do vytracena jako běžná chřipka a nebude to tak závažné onemocnění jako předtím. Aspoň tak to tipuju.“

Zvládáme, je prostor i na dovolené

Lehce optimistický je i ředitel nemocnice Petr Hubáček, který je lékařem urgentní medicíny a několikrát za měsíc chodí na služby.

„Musím říct, že jsme psychicky klidnější. Trochu se začalo strašit, že Evropa kolabuje pod omikronem, u nás to zatím nevypadá. Experti odhadovali, že epidemie měla kulminovat tento týden, teď se ale mluví o tom, že až po 16. lednu.  Díky tomu, jak se obyvatelé proočkovali a promořili, tak by to nemuselo být tak hrozné jako na jaře,“ odhaduje.

Klid na covidovém oddělené domažlické nemocnice|foto:Ľubomír Smatana, Český rozhlas

 Jaro bylo v Domažlicích drsné, protože nemocnice patří pod Plzeňský kraj a byla vyčleněná jako covidová pro celý kraj s výjimkou Fakultní nemocnice v Plzni.  Teď jsou ale pacienti rozděleni ve všech spádových nemocnicích. „Jsem rád, aspoň můžu dát některým zaměstnancům dovolenou. Mnozí ji neměli celý rok a mají toho dost,“ uzavírá.