Nemocnice obnovují neakutní péči. Nahlédněte s námi na operační sály

Od covidu zpět k operacím kýl a žlučníků. Byl to až neuvěřitelný zlom, popisuje domažlický primář

15. červen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Chirurgická stanice A v Domažlické nemocnici a její primář Jindřich Křižan

Z covidové nemocnice v Domažlicích v Plzeňském kraji propustili minulý týden posledního covidového pacienta. Z chirurgie se tak stala znovu chirurgie a lékaři začali dohánět operativu, kterou museli dlouhé měsíce odkládat. Velmi rychle se však vrátily do běžného provozu a čekací lhůty na plánované zákroky se zkrátily na minimum.

„Přišlo to téměř ze dne na dne, byl to takový zlom, až to působí zvláštně,“ popisuje   primář chirurgického oddělení Jindřich Křižan strmý pokles počtu pacientů s covidem-19.

„Interna je hezký obor, ale všem nám už chirurgie chyběla. Přece jenom v našem oboru jsou vidět výsledky v podstatě hned po operaci, internisti musejí často dlouho čekat, než léčba zabere,“ říká spokojeně primář s více než třicetiletou chirurgickou praxí. „Návrat byl snadný, několik dnů jsem seděl a obtelefonovával pacienty. To bylo hned. Podstatně horší bylo operativu před pár měsíci zastavit.“

Na operaci žlučníku čekala od listopadu

Lékař kráčí chodbou v druhém podzemním podlaží, které je paradoxně ještě vysoko nad úrovní terénu. Velkými okny svítí slunce na vchod do stanice B, která byla covidová a ještě stále tu slouží internisté – jako třeba Kamil Zábranský. „Vždy připraveni,“ směje se mladý lékař.

Primář chirurgie Jindřich Křižan v domažlické nemocnici

Primář Jindřich Křižan vchází do stanice A, kde zrovna na chodbě překládají pacienta na transportní lůžko. „Místa málo, tady máme 24 lůžek a 30 pacientů, takže jsme museli přidat přistýlky. Ta jedna stanice nám chybí. Budeme se snažit ji přeměnit na sdílené oddělení.“

V nadstandartním pokoji na levém konci chodby je ale pouze jedno lůžko a v něm leží Iveta Krobcová. I pro ni byl konec covidu-19 v Domažlicích zlomový okamžik. Od listopadu čekala na operaci žlučníku. „Víte, jak jsem ráda, že už to mám za sebou?“ říká pacientka trochu unaveným hlasem. „Včera mě operovali. Zavolali mi a za dva týdny jsem byla na řadě.“

Pacienti budou, jen aby byl i personál

Podle primáře Křižana je návrat k operativě velmi rychlý. „Operujeme každý den, máme tu tři plně vybavené operační sály. Včera jsme dělali plánované věci, žlučníky, tříselné kýly, hemoroidy. Všichni to byli pacienti, kteří čekali, až na ně po covidu vyjde řada.“

Čtěte také

Pacienti se vrátili, teď už jen aby bylo dost lékařů a zdravotnického personálu. Byly totiž doby, kdy v moderní Domažlické nemocnici sloužilo na plný úvazek čtrnáct chirurgů. „Dnes jich je skoro o polovinu méně plus externisté. Chirurgů je málo a není to jen tím, že jsme blízko hranic. Odcházejí i jinam než do Německa. Když si ale mají mladí lékaři vybrat Domažlice nebo Německo, jdou za hranici,“ popisuje primář Jindřich Křižan bez nějaké hořkosti v hlase úkaz typický v pohraničí.

Krajská Nemocnice Domažlice byla určena jako covidová pro Plzeňský kraj, a jestli přijde na podzim další vlna, situace se bude zřejmě opakovat a to by se mohlo zase dotknout plánovaných operací.  Ročně tu odoperují zhruba 1500 pacientů. 

autoři: Ľubomír Smatana , jkh
Spustit audio