Nevěřil bych, jaký je ten covid svinstvo, říká očkovaný penzista. V nemocnici leží měsíc
Zlom epidemie se částečně projevuje i v některých nemocnicích. Třeba v Příbrami sice zastavili plánované operace před několika týdny a nemocných s covidem-19 tam mají přes padesát, ovšem bylo to výrazně horší. Pacienti se přesunují spíše na anesteziologicko-resuscitační oddělení, což je dané tím, že vrchol epidemie se v intenzivní péči projevuje s několika týdenním zpožděním a pacienti v nejhorším stavu budou ještě přibývat.
„Já jsem šel devátého listopadu na operaci, na výměnu kolenního kloubu, ale asi při rehabilitaci jsem někde chytl covid, a to jsem byl na pokoji sám,“ vypráví bývalý slévač Josef přerývaným hlasem. Má nasazenou kyslíkovou masku a ještě pořád se diví, jak dopadl.
„Měl jsem jít teď na třetí dávku. To bych nevěřil, jaký je ten covid svinstvo. Neměl jsem chuť pít, ani jíst, nic jsem do sebe nemohl dostat.“ Josef leží na pokoji sám, občas zavolá manželce, občas si pustí televizi a přemýšlí, jak bude rehabilitovat koleno. „Jen co se z toho dostanu,“ zachrčí do plastové kyslíkové masky.
Pomáhají vojáci
V příbramské nemocnici leží covidoví pacienti na čtyřech odděleních a na intenzivní péči. Tam se starají zdravotníci o osm nemocných v těžkém stavu. Na tomto interním oddělení je deset pacientů, což je polovina kapacity. „Ať si každý říká, co chce, očkování funguje,“ říká staniční sestra Martina Chytková a ukazuje na mladého muže se zeleným batohem na zádech, který právě vešel ba chodbu.
Čtěte také
„To je voják. Měli jsme tu dva, ale jednoho jsme půjčili na intenzivní péči. To si málokdo dokáže představit, jaká je to pomoc. Hlavně nám pomáhají otáčet pacienty, to je těžká fyzická práce. Na ty holky je to fakt moc a hlavně trvá to už strašně dlouho. Nemůžeme se z toho vyhrabat, za každou pomoc jsme neuvěřitelně rády. “
Optimismus neztrácíme
Na interní oddělení dorazila i vrchní sestra Radka Kubová. V příbramské nemocnici pracuje třicet pět let, vrchní je desátým rokem. Zcela automaticky a velmi rychle si oblékne ochranný oděv a probírá s kolegyněmi detaily služby. „Mě to pořád baví, jinak bych to nedělala,“ usměje se nad otázkou. „To jsou takové krůčky. Když se něco povede, tak vás to zase nakopne. Optimismus neztrácíme.“
Na chodbu vplula sanitářka s čisticími prostředky, je celá zahalená do ochranného oděvu. Chystá se dezinfikovat pokoj, odkud právě pomalým krokem vychází s kufříkem na kolečkách šedovlasá penzistka. „Ukažte, já vám s tím pomůžu,“ říká sestřička přes štít a směruje ženu na druhou stranu chodby. „Váš syn čeká tamhle.“
Covid tady bude dlouho
Penzistka se loučí s personálem, děkuje na všechny strany a sestry ji doprovázejí ke dveřím. „Tak konečně domů,“ říká s úlevou pacientka a sestra ji ještě jednou vysvětluje, jaké má brát léky a ukazuje v propouštěcí zprávě, kde je to všechno napsané. „Máte tam i recepty“. Staniční sestra Martina Chytková je spokojená. „Paní jde po svých, s chutí, to je ta veselejší stránka, která nás těší.“
Oddělení zřejmě brzy opustí i smolař Josef. Na Vánoce bude doma. Personál ale vánoční svátky stráví v práci, interna zůstane při plném provozu a žádné dovolené vrchní sestra neplánuje. Covid tady bude ještě dlouho.