Kombinace popu a jazzu? Jde o to, aby lidé neměli strach z odlišnosti. Moje příští album bude hravé, láká zpěvák Jamie Cullum

Jak vidíte vývoj svých alb od mnoha coverů k originálním skladbám? Kam chcete směřovat dál?

Čtěte také

Zpěvák Ondřej Ruml: Běžná témata mě nelákají, snažím se dělat art pop

Myslím, že psaní písní je pro mě čím dál důležitější, jak stárnu. A myslím, že jsem v tom lepší a sebevědomější. Ale moje příští album, které právě nahrávám a mělo by vyjít příští rok, bude velmi hravé. Je to opravdu hravé album, takže bude působit zábavně a příjemně. Pokryje hodně věcí, které jsem dělal posledních 25 let. Myslím, že ti, kdo znají moji hudbu, si ho užijí stejně jako ostatní alba. Ale jako celek je velmi hravé.

Co pro vás znamená hravé? 

Myslím tím opravdový pocit zábavy. Vážnost je v kontrastu se zábavou. Svět kolem vás hoří, ale vy si hrajete. 

Co je ta nejvíc popová píseň, kterou jste kdy ve své kariéře udělal?

Asi to byla píseň pro film Bridget Jones, Everlasting Love. I když jsem ji nedělal úplně popově, byla to asi nejpřímější popová věc. Požádali mě o ni pro ten film a já obvykle nedělám věci, o které mě někdo žádá, ale v tu dobu to byla příležitost, kterou jsem opravdu chtěl využít, takže jsem tu cover verzi udělal. Byla to volba někoho jiného, ne moje. Takže to je asi nejvíc, řekněme, pop. Ale jinak jsem nedávno předělával i píseň Sabriny Carpenter. 

Ti, kteří mě poslouchají dlouho, vědí, že ode mě můžou očekávat cokoliv.

Jak reagovali vaši fanoušci, když vyšla píseň pro film Bridget Jones nebo cover Sabriny Carpenter? 

Myslím, že moji fanoušci jsou zvyklí, že si vybírám věci, které mám rád, a že mám eklektický vkus. Ať už songy od The 1975, AC/DC nebo Taylor Swift. Jako posluchač mám široký záběr a snažím se ignorovat, co mi lidé radí. Sleduji svoji kreativitu. Ti, kteří mě poslouchají dlouho, vědí, že ode mě můžou očekávat cokoliv. A to je část zábavy. Na pódiu improvizujeme, naše show jsou energické a snažíme se přinést pocit. Žádné hranice, žádné limity.

No a na druhou stranu, jaká je nejvíc jazzová věc, kterou byste chtěl dostat do mainstreamu?

Čtěte také

Duchoň měl dar od boha. Chci jeho odkaz nabídnout dalším generacím, říká zpěvák Adam Ďurica

Jde o to, aby lidé neměli strach z odlišnosti. Poslouchají skvělé hudebníky. Mluvím o hudebnících, kteří se mnou hrají, mám opravdu výjimečné muzikanty na pódiu. Lidé, kteří nejsou zvyklí poslouchat jazz, se dostanou na koncert a můžou si vychutnat mistra svého nástroje, který improvizuje. Nemluvím o sobě, ale o mých hudebnících. Ti jsou opravdoví mistři.

Je to jako vzít lidi za ruku a říct: „Pojďte na cestu, kde hudebníci spolu komunikují a reagují v reálném čase, vytvářejí improvizované výpovědi.“ Jsem rád, že na tuto cestu fanoušky můžeme vzít.

20 let na scéně

Máte na kontě devět studiových desek, hudbu tvoříte více než 20 let. Když hrajete staré písně z vašeho populárního alba Twentysomething, jak se to mísí na koncertech s těmi novými?

Někdy si je zazpívám a řeknu si, že bych dnes, v 46 letech, napsal text trošku jinak. Některé rýmy jsou možná příliš jednoduché, ale pak si říkám, že to odráží to, co jsem si myslel, když mi bylo 21, a dnes bych takto upřímný být nemohl. Takže je skvělé, že to existuje a že je stále můžu hrát.

Jaké máte pocity z toho, že vaše publikum vlastně stárne s vámi?

Je to kouzelné. Všiml jsem si, že lidé, kteří chodí na moje koncerty už 20 let, teď přivádějí svoje děti a zároveň přichází úplně noví posluchači, kteří mě objevili přes TikTok nebo jiné věci nebo díky tomu, že se zajímají o jazz a slyšeli třeba jednu moji píseň, aniž by znali starší věci. Znají jen ty novější. Je úžasné, jak to pořád pokračuje. Cítím se velmi šťastně.

Vždycky se dívám na věci o něco déle, než to dělají jiní lidé.

Kde obvykle hledáte inspiraci pro nové písně? Jsou to knihy, filmy, cestování, lidé, emoe?

Čtěte také

V divadle se komediálně vyblbnu. Před návratem jsem se bála čtvrté stěny, přiznává Bára Poláková

Všechno, co jste zmínil. Všichni skladatelé musí pořád naslouchat. Pro mě je důležité věnovat věcem pozornost, to je ta hlavní inspirace. Snadno se stane, že život jen tak plyne kolem nás, a to je v pořádku. Ale já rád získávám nápady ze života, takže se vždycky dívám na věci o něco déle, než to dělají jiní lidé.

Když jsem v kavárně, jen sedím a poslouchám. Ne cizí rozhovory, jen přijímám to dění kolem. Dostanete spoustu nápadů jen tím, že jste trochu nehybní. A nebát se nudy je taky dobré. Když vás život nudí, přicházejí dobré nápady a sny. Být znuděný, mluvit s lidmi, cizími lidmi. Toto všechno inspiruje.

Měl Jamie Cullum někdy tvůrčí krizi? Hraje radši na velkých festivalech, nebo v klubech? Co by dělal, kdyby se nestal muzikantem? A jak se dívá na téma AI v hudbě? Poslechněte si celý rozhovor.