Duchoň měl dar od boha. Chci jeho odkaz nabídnout dalším generacím, říká zpěvák Adam Ďurica

20 let na hudební scéně. Adame, je to pro vás po té době čím dál jednodušší, nebo když už má člověk renomé a uměleckou váhu, tak se od něj něco čeká? Není to trochu svazující? Ptám se i proto, že vaší tvorbě se daří i v rádiích, kde je potřeba ctít nějaké postupy. Myslíte na to, nebo to neřešíte?

Čtěte také

Chyby jsou krásná věc, beru je jako motor. Disciplínu jsem si přinesl ze sportu, říká zpěvák Ben Cristovao

Musím říct, že jsem přirozeně asi rádiový, popový člověk. Vždycky jsem měl rád hudbu. Za prvé to musí být pěkná písnička. Moje oblíbené kapely byly kdysi například Nirvana a Oasis. To byly také přímočaré, dá se říct jednoduché písničky, některé na pár akordů. A byly v rádiích – tehdy byla taková doba, kytary se hrály.

Myslím, že nad tím nemusím krkolomně přemýšlet, ze mě to takto jde. Ale mám rád možná i věci, které nejsou úplně stvořené do rádia, a ty jsou většinou na albech. Hudba je pestrá a já to mám rád, ale vždycky mám rád přímočarost.

Vám se povedlo nazpívat několik duetů se zajímavými osobnostmi napříč žánry. Co vás k tomu vede?

Většinou život sám. Možná bych zmínil duet s Petrem Lipou, protože mám Petra strašně rád jako člověka a za ty roky jsme se potkali na mnoha různých akcích, koncertech. Vždycky jsme měli velmi příjemnou debatu v zákulisí a vyhledával jsem jeho přítomnost, ale cítil jsem se mladý a nezkušený na to, abych ho požádal o spolupráci. Až jednoho dne jsem si řekl, že to musím zkusit. Nějak to ve mně vřelo.

Vím, že Peter má rád jazz a dobré blues, já mám strašně rád blues… Našel jsem mezi tím průnik. Lidé ke mně vždycky přicházeli a já jsem je na akcích při společných debatách načítal, abych zjistil, kde máme průniky, co nás na hudbě baví a co je jejich esence. A vždycky jsem přemýšlel nad tím, jak písničku udělat tak, aby se tam cítili dobře.

Peter Lipa je dobrý kolega, strašně přející.

A jaká byla reakce Petra Lipy, když jste se osmělil a nabídl mu spolupráci?

Peter je strašně otevřený, ochotný a mám pocit, že chce pomáhat dalším generacím, aby také vyzněly. Volal jsem mu, že mám takovou písničku, a on – „Jasně, jdeme do toho!“ Ani ji neslyšel. (směje se) A potom jsem mu poslal písničku. Peter je dobrý kolega, strašně přející. Myslím si, že rád podpoří mladé a novou hudbu.

Fenomén Duchoň

Opakovaně vám do uměleckého života zasáhl slovenský fenomén Karel Duchoň. Poprvé to bylo v roce 2012 v pořadu Legendy popu. To byla píseň Mám ťa rád, která se ve vašem podání stala velkým hitem i v podobě videa. Bylo právě toto příčinou toho, že vás oslovili tvůrci životopisného filmu Duchoň, abyste nazpíval legendární Čardáš dvoch sŕdc?

Čtěte také

Muzika je o tom popustit uzdu a bavit se. Na pódiu si dovolím divočet, pochvaluje si zpěvačka Lenny

Myslím, že to sehrálo určitou roli, protože si vzpomínám, že režisér Peter Bebjak říkal, že Mám ťa rád kdysi dávno zachytil, že si toho všiml a že to v něm nějakým způsobem zůstalo. Možná to byl důvod. Každopádně jsem rád, že jsem dostal tuto příležitost. Myslel jsem si, že mám úplně odduchoňováno, ale samozřejmě ne každý den děláte hudbu k filmu.

Když jsme zmiňovali Martina Ledvinu, musím říct, že tak jako s duetem se Zuzanou Smatanovou mi i s Duchoněm velmi pomohl. Martin je velmi senzitivní a šikovný producent, který se narodil ještě v Československu a Duchoň pro něj není cizí téma.

Nechci soutěžit s Karolem Duchoněm, chci nabídnout jeho odkaz dalším generacím.

Takže se dá říct, že se na to uměl naladit a našli jsme – jako to chtěli tvůrci filmu – alternativní polohu Duchoně. Udělat to nějak jinak, nejen prostě přezpívat Čardáš. Přiznám se, že do toho bych asi ani nešel. Nechci soutěžit s Karolem Duchoněm, chci nabídnout jeho odkaz dalším generacím.

Co je z vašeho pohledu na tvorbě a životě Karola Duchoně tak fascinujícího? My, kteří jsme ho zažili v době, kdy nám bylo patnáct let, jsme brali úplně jinou muziku. Jak ho vidíte jako někdo, kdo ho v té době nezažil a vnímá to teď zpětně?

Čtěte také

Mladou generaci Duchoň oslovuje emotivním hlasem. Oproti Gottovi neměl disciplínu, říká režisér Bebjak

Přesně takto to měli moji rodiče. Když byli teenageři, Karol Duchoň pro ně nebyl úplně cool, ale když dospěli, tak s odstupem času hodnotí, že jsou tam opravdu krásné skladby.

Myslím, že to, co by ho mohlo jedním slovem charakterizovat, je hlas. Měl opravdu úžasný hlas, vysloveně dar od Boha. Byl pro něj velmi signifikantní. Když už něco nazpíval, tak bylo jasné, že to je Duchoň, ten hlas byl úplně obrovský. A to jeho podání – říkáme, že to byl takový srdcař.

Když zpíval, zpíval naplno. Když žil, žil naplno. Je pravda, že mu to bohužel přivodilo nějaké životní komplikace, které potom byly osudné. Život byl v jeho podání asi vlastně rokenrol. 

Kým by byl Adam Ďurica, kdyby nedělal hudbu? Jak vzpomíná na svou účast v soutěži Slovensko hľadá SuperStar? A na co se mohou těšit návštěvníci jeho českých koncertů? Poslechněte si celý rozhovor.