Kino ano, záchod ne. Legionáři měli ve vlaku přes Sibiř o zábavu postaráno, ke komfortu měla jejich cesta daleko

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Součástí Legiovlaku je i parní lokomotivu, většinou se ale objevuje jen při zvláštních příležitostech

Českoslovenští legionáři měli 259 vlaků s 11 tisíci vagóny, které jim poskytovaly základnu, zázemí, zábavu ale i nejnutnější péči a ochranu. Jak takový život na kolejích vypadal, přibližuje Legiovlak, který v předešlých měsících objížděl Slovensko.

Replika vlaku, který byl základnou československých legionářů v Rusku, končí svou slovenskou pouť v Bratislavě. A stále láká tisíce lidí.

Kino na kolejích

Hned v prvním vagónu, který je přivítá, je kino, kde mohou zhlédnout dobové záběry. Plátno tady ale bylo i před sto lety pro dobrovolné bojové jednotky, což potvrzuje i velitel posádky Legiovlaku Zdeněk Votava.

Čtěte také

„Legionáři skutečně na Transsibiřské magistrále měli filmová kina, která zvláště pro ně zřizovali takzvaní strýčkové americké organizace YMCA. Ti provozovali prodejny, ale starali se vojákům také o zábavu,“ vysvětluje.

V improvizovaném kině vojákům promítali krátké, hlavně americké grotesky. Anebo jim pomáhali zřídit divadlo.

„V řadách našich legií v Rusku působil i herec Zdeněk Štěpánek, který i na Sibiři coby člen divadelního souboru hrál Mistra Jana Husa, tedy roli, kterou se později proslavil ve známé husitské trilogii režiséra Otakara Vávry,“ vypráví Zdeněk Votava.

Poštovní sabotér

Legiovlak toho poskytuje spoustu, i když ve velmi skromných podmínkách. Přesto člověka překvapí, na co všechno může v různých vagónech narazit. Třeba na poštovní vůz.

Součástí Legiovlaku je i poštovní vůz

Jsou tady k vystavené třeba poštovní známky, které pak využívala i běžná ruská veřejnost, nebo bezový korespondenční lístek. Běžné psací potřeby se tehdy jen tak sehnat nedaly.

Vojáci o vstupu do legií dát vědět nemohli, proto posílali domů psaní s razítky zajateckých táborů. Lístky procházely ve Vídni přes cenzorský úřad, kde ovšem měli českoslovenští legionáři podle vzpomínek pamětníků jednoho sympatizanta.

Čtěte také

„Víme ze vzpomínek, že ve Vídni seděl pravděpodobně nějaký Čech, který sabotoval snahu cenzorského úřadu. Občas něco začernil, ale většinou připsal jen nějaký vlastenecky laděný pozdrav, třeba ‚Už brzy to rupne‘ nebo ‚Vídeň zdraví naše legionáře‘,“ vypráví velitel posádky Legiovlaku.

Smrtící vynález

Legionáři ale hlavně bojovali, a proto asi nejvíc přitahuje pozornost obrněný vagón. Jeho dvojité stěny jsou vysypané štěrkem a pískem nebo čímkoliv, co může sloužit jako balistická ochrana před palbou nepřítele.

Legionáři měli ve vlaku i vlastní krejčovskou dílnu

Je tady jedno dělo, ale i další zbraně, třeba ruský kulomet Maxim. „Vynalezl ho Američan Hiram Stevens Maxim, kterému se dodnes říká Otec moderního zabíjení. Byl to ovšem klasický vynálezce, který vynalezl například pastičku na myši nebo si nechal také patentovat splachovací záchod,“ dodává Zdeněk Votava. Právě toalety jsou ale paradoxně jedna z věcí, které v Legiovlaku nenajdete.

Kulaté výročí

Replika legionářského vlaku objíždí Česko a Slovensko už ti roky a její vybavení se postupně rozrůstá o nové kousky. K tomu přispívají i samotní návštěvníci, kteří do vagónu s obchodem přinášejí fotografie, dokumenty nebo dopisy, které se zachovaly po vzdálených příbuzných z jejich působení v legiích.

Interiér vagónu v minulosti

Cesta Legiovlaku ovšem v Bratislavě nekončí. Ze Slovenska se přesouvá do České republiky a v příštím roce slibuje rozšíření svých prostor o parní lokomotivu a celkově větší podívanou u příležitosti 100. výročí vzniku Československa, o který se zasloužili právě legionáři.

autor: pan
Spustit audio

Související