Dva týdny v jednom kupé za pět tisíc eur? Transsibiřská magistrála slibuje extrémní zážitky i po sto letech
Velká sibiřská cesta – tak přes sto lety nazvali železniční trať, která poprvé v historii dopravně spojila Evropu s břehem Tichého oceánu po euroasijském kontinentu. Je dlouhá sedm tisíc kilometrů a v neuvěřitelně obtížných podmínkách ji s krumpáči a lopatami budovalo devadesát tisíc lidí. Trať je v provozu dodnes. Vlaky po ní převážejí uhlí, rudu, obyčejné cestující i milionáře.
Cesta rychlíkem číslo 1 Rusko z Moskvy do Vladivostoku trvá šest dnů a ještě pár hodin nádavkem. Čeká vás 64 zastávek, z oken uvidíte 86 ruských měst a překročíte 16 velkých ruských řek – například Volhu, Kamu, Jenisej, Amur nebo Irtyš. A máte-li zbytečných pár tisíc eur, může si zvolit i dvoutýdenní variantu, a to luxusním vlakem Ruských železnic.
Vlak jen pro bohaté
„Cesty organizujeme jako okružní vyhlídkovou jízdu,“ říká Elvira Spěšilovová, zástupkyně cestovní kanceláře RŽD Tour. „Naši klienti přilétají do Moskvy, kde mají jednodenní exkurzi a pak nasednou do vlaku. Ten jede v noci a ráno zastavuje v některém ze zajímavých měst. Poté, co si je cestující prohlédnou, se večer vrátí do vlaku a jedeme dál.“
Ceny začínají na částce 4900 eur a zahrnují jízdenku, exkurze, vstupné, jídlo a pití – kromě alkoholu. Vlak vyráží z moskevského Jaroslavského nádraží jednou měsíčně od května do září, kdy jsou dlouhé dny, dobré počasí a je co vidět
„Všem se samozřejmě hodně líbí Kazaň, jedno z nejkrásnějších měst Ruska, a jsou ohromeni krásou jezera Bajkal. Lidem se hodně líbí i Mongolsko, tamní příroda, kuchyně a pohostinní lidé,“ popisuje Elvira Spěšilovová hlavní atrakce na trase Moskva–Peking, která vede přes mongolský Ulánbátár.
Za pět let této exkluzívní nabídky využilo asi tři sta cestovatelů hlavně ze Západu a v opačném směru především z Číny. A jak potvrzuje zástupkyně cestovní kanceláře, luxusním vlakem se projelo už i několik Čechů a Slováků.
Drahá úsporná varianta
Původní trasa Transsibiřské magistrály z Moskvy do Vladivostoku vedla částečně jinudy než dnes – přes Mandžusko. „Prakticky celé vedení stavby této sibiřské dráhy bylo zásadně proti tomu, aby vedla přes území Číny,“ vysvětluje historik Alexandr Senin.
„Tehdejší ministr financí Sergej Witte ale trval na tom, že z ekonomických důvodů je nejvýhodnější trasa přes Mandžusko. A tak ji také postavili. Vývoj ale ukázal, že pravdu měli oponenti této varianty. Po rusko–japonské válce v roce 1905 jsme o toto území přišli,“ dodává.
Snahy o úspory dostavbu transsibiřské magistrály mimo území Číny hodně prodražily. Kolem projektu se vedly bouřlivé diskuse v parlamentu, který tehdy získal pravomoc schvalovat státní rozpočet. Po prohrané válce s Japonskem byly peníze zapotřebí na obnovu armády a sociální projekty.
Strategická železnice
Stavba začala váznout. Obhájil ji až tehdejší premiér a autor ruských reforem Petr Stolypin. „Ostrá vystoupení premiéra Stolypina v Dumě hodně pomohla. Jeho řeč na půdě parlamentu může být vzorem pro každého ministra dopravy nebo prezidenta Ruských železnic,“ myslí si Alexandr Senin.
„Stolypin jasně řekl: ,Tuto železnici potřebujeme, abychom si udrželi kontrolu nad ruským Dálným východem, jinak by „ruským“ zůstal jen v názvu‘“. A tuto svoji politickou roli plní Transsibiřská magistrála dodnes.
Nehledě na to, že ročně přepraví 100 milionů tun nákladu a desetitisíce cestujících. Profesor Alexandr Senin by chtěl být jedním z nich. Jak ale říká, chybí mu to hlavní. Samotnému se mu jet nechce a zatím nenašel člověka, se kterým by vydržel dva týdny v jednom kupé.
Související
-
Parní lokomotivy se vrátily do Londýna. Historická železnice...
Jen málokterý cestující dojede v Londýně až na konečnou zastávku červené linky metra na severovýchodním cípu britské metropole. Ona tedy Central Line vedla původně ...
-
Uprostřed Transsibiřské magistrály: Na jaře 1918 Čechoslováci z Krasnojarsku vyhnali bolševiky
V třetím díle seriálu o legionářích se nacházíme v Jekatěrinburgu uprostřed Ruska.
