Pittsburské vysoké pece vyrobily moderní Ameriku. Železo je ale už jen vzpomínka, městu dnes vládnou technologie

„Úplně první vysoká pec byla tam v tom rohu. Na té jsem pracoval. Tehdy se tu vyráběla nejlepší ocel na světě. Byla to opravdu těžká práce,“ ukazuje Jim Kapusta. „Moji prarodiče přišli z Československa,“ vysvětluje své česky znějící příjmení.

Jim Kapusta není zdaleka jediný potomek československých imigrantů, který pittsburskými závody prošel|foto:Jana Karasová, Český rozhlas

Jim není zdaleka jediný potomek československých imigrantů, který místními závody prošel. Pracoval tu mezi lety 1964 a 1972. O pár let později vysoké pece vyhasly.

„V 60. a 70. letech to byla dobře placená práce. Když se to tu zavřelo, tak byli všichni smutní. Odneslo to celé údolí, všechno zavřelo a nikdo neměl práci. Ale přežili jsme to,“ dodává.

Jak se tavila Amerika

Ze sedmi pecí stojí u řeky, které místní zkráceně říkají The Mon (Monongahela River, pozn. red.), poslední dvě. Vysoké kovové věže zachránila organizace Rivers of Steel.

Čtěte také

Lanovka v Pittsburghu vás přenese do Ameriky 19. století. V provozu je od roku 1877

„Pece číslo 6 a 7 fungovaly od roku 1907 do roku 1978 a jsou poslední svého druhu. Vyráběli tu železo a z něj pak vznikla ocel, která obrazně i doslova vystavěla náš svět,“ vypráví Ron Baraff, který má v organizaci na starosti historické prameny. Areál zná do poslední kolejnice, po kterých se spolu procházíme.

„K výrobě železa potřebujete zkoksované uhlí a to se těžilo v okolí. Takže vezmete koks, vápenec a železnou rudu. Ve speciálním vozíku materiál navážíte a dovezete pod pec. Pak to vyvezete nahoru a hodíte dovnitř,“ popisuje Ron a snaží se mi vysvětlit detaily reakce, kterou směs surovin a horkého vzduchu způsobí.

Koksovna je jeden z posledních závodů, které ještě v bývalém špinavém průmyslovém údolí na předměstí Pittsburghu zůstaly|foto:Jana Karasová, Český rozhlas

Ocel vystřídaly technologie

Mě ale trochu víc zajímá, kde se železo promění v tu nejlepší ocel na světě.

Ron Baraff má v organizaci Rivers of Steel na starosti historické prameny|foto:Jana Karasová, Český rozhlas

„Každé čtyři až šest hodin v dolní části pece vyvrtali díru, aby dostali roztavené železo ven, a to pak odtud putovalo do ocelárny přes řeku po mostě horoucího železa. Vidíte ho?“ ukazuje. „Když jsem byl dítě, byla řeka neskutečně znečištěná, nic v ní nežilo. Teď už jsou ve v ní zase tisíce vodních druhů.“

Nejspíš nejšpinavější stále otevřenou továrnou v údolí je nedaleká koksovna. Jinak měl ale Pittsburgh a jeho okolí podle Rona z místní organizace Rivers od Steel štěstí. Těžký průmysl tu nahradily biotechnologie a jiné moderní obory. Mezi starými vysokými pecemi se teď přes týden proplétají školní exkurze a o víkendu návštěvníci hudebních koncertů nebo uměleckých dílen Pittsburgh.