Pittsburské vysoké pece vyrobily moderní Ameriku. Železo je ale už jen vzpomínka, městu dnes vládnou technologie

Přes tisíc tun železa za den zvládly vyrobit v době své největší slávy vysoké pece na předměstí amerického Pittsburghu. Z železa se pak vyráběla ocel, která „vybudovala současnou Ameriku“, jak hrdě tvrdí místní. Pece i většina okolních závodů jsou už sice už skoro půl století zavřené, na tvrdou práci se tam ale vzpomíná dodnes.

„Úplně první vysoká pec byla tam v tom rohu. Na té jsem pracoval. Tehdy se tu vyráběla nejlepší ocel na světě. Byla to opravdu těžká práce,“ ukazuje Jim Kapusta. „Moji prarodiče přišli z Československa,“ vysvětluje své česky znějící příjmení.

Jim Kapusta není zdaleka jediný potomek československých imigrantů, který pittsburskými závody prošel

Jim není zdaleka jediný potomek československých imigrantů, který místními závody prošel. Pracoval tu mezi lety 1964 a 1972. O pár let později vysoké pece vyhasly.

„V 60. a 70. letech to byla dobře placená práce. Když se to tu zavřelo, tak byli všichni smutní. Odneslo to celé údolí, všechno zavřelo a nikdo neměl práci. Ale přežili jsme to,“ dodává.

Jak se tavila Amerika

Ze sedmi pecí stojí u řeky, které místní zkráceně říkají The Mon (Monongahela River, pozn. red.), poslední dvě. Vysoké kovové věže zachránila organizace Rivers of Steel.

Čtěte také

„Pece číslo 6 a 7 fungovaly od roku 1907 do roku 1978 a jsou poslední svého druhu. Vyráběli tu železo a z něj pak vznikla ocel, která obrazně i doslova vystavěla náš svět,“ vypráví Ron Baraff, který má v organizaci na starosti historické prameny. Areál zná do poslední kolejnice, po kterých se spolu procházíme.

„K výrobě železa potřebujete zkoksované uhlí a to se těžilo v okolí. Takže vezmete koks, vápenec a železnou rudu. Ve speciálním vozíku materiál navážíte a dovezete pod pec. Pak to vyvezete nahoru a hodíte dovnitř,“ popisuje Ron a snaží se mi vysvětlit detaily reakce, kterou směs surovin a horkého vzduchu způsobí.

Koksovna je jeden z posledních závodů, které ještě v bývalém špinavém průmyslovém údolí na předměstí Pittsburghu zůstaly

Ocel vystřídaly technologie

Mě ale trochu víc zajímá, kde se železo promění v tu nejlepší ocel na světě.

Ron Baraff má v organizaci Rivers of Steel na starosti historické prameny

„Každé čtyři až šest hodin v dolní části pece vyvrtali díru, aby dostali roztavené železo ven, a to pak odtud putovalo do ocelárny přes řeku po mostě horoucího železa. Vidíte ho?“ ukazuje. „Když jsem byl dítě, byla řeka neskutečně znečištěná, nic v ní nežilo. Teď už jsou ve v ní zase tisíce vodních druhů.“

Nejspíš nejšpinavější stále otevřenou továrnou v údolí je nedaleká koksovna. Jinak měl ale Pittsburgh a jeho okolí podle Rona z místní organizace Rivers od Steel štěstí. Těžký průmysl tu nahradily biotechnologie a jiné moderní obory. Mezi starými vysokými pecemi se teď přes týden proplétají školní exkurze a o víkendu návštěvníci hudebních koncertů nebo uměleckých dílen Pittsburgh.

autoři: Jana Karasová , and
Spustit audio

Související