Kdyby uspěli, mohla být válka o půl roku kratší
Most, který vešel do dějin díky tomu, že se ho nepodařilo přejít. Stojí ve městě Arnhem na východě Nizozemska. V září 1944 se přes něj měli dostat spojenečtí vojáci na druhý břeh Rýna a pokračovat v tažení proti nacistickému Německu. Operace britských a polských výsadkářů s názvem Market Garden trvala 9 dnů. Nakonec skončila neúspěchem. Most zůstal ještě několik měsíců v německých rukách.
17. září 1944 bylo nebe nad poli a loukami asi 20 km západně od Arnhemu plné letadel, barevných padáků a mužů zavěšených pod nimi. Přistávali tam britští parašutisté. Vydali se na východ a obsadili městečko Oosterbeek a v něm hotel Hartenstein. Tam se usídlilo velení operace Market Garden, která měla urychlit postup Spojenců do Porůří a na Berlín.
"Jsme tady přímo na bitevním poli. Tato budova byla velitelstvím, odkud generálmajor Roy Urquhart operaci řídil. Byla pod palbou minometů. Když se podíváte na snímky ze 44. roku, vidíte, že má všechna okna vytlučená a ve zdech jsou díry od střel a výbuchů," ukazoval mi místa, kudy prošla bitva, ředitel muzea Airborne v Oosterbeeku Dick Schlüter.
Expozice, kterou řídí, je právě v někdejším hlavním stanu spojenecké operace. Výstavu uniforem a zbraní obou bojujících táborů doplňují v podzemí vily makety bojišť operace Market Garden. Návštěvník si může atmosféru bitvy o Arnhem prožít na vlastní oči i uši. Začíná se na místě seskoku parašutistů. Co tu však dělají vojenská auta a kanóny?
"Hodně lidí si myslí, že výsadkáři z divize Airborne s sebou neměli těžkou techniku a byli vybavení jen samopaly a lehkými minomety. To ale není pravda," říká Dick Schlüter. "Měli džípy, buldozery, děla a další těžké zbraně, které za nimi přivezly bezmotorové kluzáky." Aby si to návštěvníci uvědomili, přicházejí do expozice trupem jednoho takového letounu.
Postupujeme podzemím muzea dál a dostáváme se do opravdové bitevní vřavy. Rozbořené domy, hořící vojenská auta, vojáci přikrčení za kulometem, mrtví Němci i Britové. Mám pocit, že se střílí všude kolem. Mám ale také jistotu, že až vyjdu z podzemí, bude zase všude mír. Inscenace bitvy tak útočí na lidské smysly, že před vstupem do expozice je raději cedulka upozorňující veterány na možné vyvolávání nepříjemných vzpomínek z minulosti. Nahlédnout doprostřed bitvy se také nedoporučuje rodičům s dětmi.
"Tady v ulicích Arnhemu se už bojuje o každý dům. Hlavním cílem je most přes severní rameno Rýna," křičí na mne skoro v centru bitvy Dick Schlüter.
Na krátkou dobu se britskému praporu pod velením plukovníka Johna Frosta podařilo obsadit severní předpolí mostu. Němci však Brity obklíčili. Na rozdíl od nich měli přísun čerstvých sil a munice. Jenže Britům střelivo docházelo a mnozí z nich byli zranění nebo padli. Další britské oddíly se k nim přes velmi silnou německou obranu nemohly dostat. Po 4 dnech se Britové museli vzdát.
John Frost, po kterém se dnes most přes Rýn jmenuje, a zbytek jeho mužů padli do zajetí. Dalších 5 dnů se ještě bojovalo kolem městečka Oosterbeek, ale pak se museli i odtamtud Britové evakuovat na jižní břeh Rýna.
Historie nemá ráda kdyby, ale ředitel muzea Airborne v Oosterbeeku Dick Schlüter říká, že kdyby tenkrát Spojenci most dobyli, mohla být válka o půl roku kratší. Bitva o tento strategický bod na trase spojeneckého tažení na Berlín skončila po 9 dnech. Na obou stranách po ní zůstalo přibližně 3300 padlých. Pro Spojence byl v září 1944 arnhemský most, řečeno slovy filmu Richarda Attenborougha, "příliš vzdálený".
