Každý máme svého Azíze

Když se po ohlášení závady v záruční době objednaný pracovník počítačové firmy několik dnů nehlásil, zavolal kolega do opravny, kde mu s bohorovným klidem sdělili, že pan Azíz už opravu provedl, že to mají zaznamenané v papírech. Situace se vysvětlila a pan Azíz už počítače dané firmy neopravuje.

Mám podobnou zkušenost, ale s porouchaným předmětem mnohem jednodušším, než je počítač. Černými polobotkami.

Běžná závada - prodřená kůže v patách bot. Odnesl jsem tedy v pondělí své boty, které nosím k obleku, do "cordonerie" - řekněme ševcovství - nedaleko od naší ulice. Pán je stejně jako u nás opatřil cedulkou s jakýmsi chorobopisem a druhou část lísku mi dal s tím, že budou hotové na konci týdne.

V pátek odpoledne jsem si pro ně tedy přišel. Pán je přede mne postavil na pult se stále stejnými dírami v patách, jaké tam byly. Ukázal jsem mu tedy, že stále opravené nejsou. Vymluvil se na to, že jeho kolega byl nemocný, a 2 dny v týdnu tedy práce stála. Abych si pro boty přišel v pondělí. To už jsem ale cestoval z Bruselu do Štrasburku a moje oblekové polobotky musely zastoupit jiné.

Do cordonerie jsem se vydal až zase příští pátek, tedy o týden později, než měly být boty opravené. Čekaly na mne na pultě s krásným novým podpatkem, ale opět s dírami v patách. Švec se mne snažil přesvědčit, že jsem si objednal podražení bot a o prodřených patách nebyla řeč.

Litoval jsem, že umím jen učebnicové francouzské nadávky a že své rozhořčení nedokážu dát najevo ještě razantněji. Boty byly hotové do dalšího dne. Nevím, jak se tento popletený švec jmenuje, ale protože má severoafrické rysy, pojmenoval jsem si ho po kolegově zkušenosti s vypečeným opravářem počítačů - Azíz.

Nějakou podobnou příhodu s belgickými opraváři všeho druhu tu zažili skoro všichni kolegové a známí. A tak si troufám říct, že tu každý máme nějakého toho svého Azíze.

Pavel Novák, Český rozhlas, Brusel