Velkolepé vítání Si Ťin-pchinga je typická trumpovina. Tchaj-wan se stal vyjednávací kartou vůči Číně, tvrdí Bříza

Si Ťin-pching je především generální tajemník Komunistické strany Číny. O čem svědčí to, že byl přivítaný s tak mimořádnými poctami?

To je na jednu stranu velká zajímavost, na druhou stranu bych ale nepodceňoval symboliku. Pojďme to zařadit do kontextu. Pro normálního posluchače by to mohlo vyznít jako relativně běžná věc, ale pozor, americký prezident pouze dvakrát v dějinách dorazil přímo na leteckou základnu St. Andrews, kde uvítal vrcholné představitele.

Poprvé to bylo v roce 1959, kdy americký prezident Dwight Eisenhower – posluchači ho určitě budou znát jako vrchního velitele spojeneckých sil během druhé světové války a vrchního velitele invaze do Evropy z roku 1944 – přivítal osobně generálního tajemníka Sovětského svazu Nikitu Sergejeviče Chruščova. A podruhé se tak stalo v roce 2008, kdy George W. Bush přivítal papeže Benedikta XVI.

Čtěte také

Spojené státy mají zbraně ve vesmíru. Jde o „game changer“ srovnatelný s jadernou bombou, míní Bříza

Takže vidíte, že to není nic, co by bylo běžné. Je to opravdu extraordinérní, specifické. Ale dodám k tomu ještě druhý rozměr, který málo zaznívá. Když byl letos na jaře prezident Trump v Číně na státní oficiální návštěvě u generálního tajemníka, generální tajemník Si nedorazil osobně na letiště a vítal ho viceprezident.

Takže vidíte i tu disproporci, která mně osobně se nelíbí, protože harmonie by měla zůstat. Nebyl uvítán v Číně generálním tajemníkem a prezidentem Si, ale on sám ho vítá. Nemyslím si, že to je signál, který byl zapotřebí. Ale je to typická trumpovina – velkolepost, velkohubost, gesta. Obzvláště státníkům, kteří u něj v mysli požívají velké vážnosti. Prezident Si k nim patří.

Šestimístný balík okruhů

Čínský prezident kromě jiného řekl: „Společně můžeme a měli bychom najít správný přístup, jak spolu Čína a Spojené státy coby dvě zásadní země mohou vycházet v nové éře.“ O jaké nové éře mluví?

Má pravdu. Je to éra, kterou bych nazval éra východního větru. Do začátku tohoto století převládaly západní větry, ale situace se obrací a začínají podle prezidenta Si převládat východní větry. To znamená, že ta východní velmoc, aspirující supervelmoc Čína chce hrát nepokrytě stejně důležitou úlohu jako Spojené státy. Ne vždy a ne všude se jí to daří.

Neslýcháme to, ale projekce síly Číny z hlediska vojenských schopností pořád v žádném případě není taková jako Spojených států. Takže do určité míry to pořád není vyrovnaný souboj, ale je to opravdu toto poselství. Ostatně i délka návštěvy o něčem svědčí. To není návštěva na pár hodin, ale dokonce na několik dnů. Ten balík okruhů, který prezidenty Trumpa a Si čekají, je minimálně šestimístný.

Za prvé to budou obchod, cla, export. Druhé téma budou vzácné zeminy, kritické suroviny. Třetí téma umělá inteligence – i když prezident Trump by dnes již použil slovo superinteligence –, technologická válka, čipy. Čtvrté téma, velmi podstatné, Tchaj-wan. Páté téma Írán a Hormuz. A konečně šesté téma Ukrajina a širší strategická stabilita. Tady vidíte, že to jsou komplexní témata na úrovni dvou rovnoprávných partnerů, kteří by rádi řešili celosvětovou situaci.

Řada z těch témat je pravděpodobně už předjednaných před samotným setkáním těchto dvou státníků. Co čtete v dosavadních výstupech zejména kolem Tchaj-wanu?

Čtěte také

Bříza: Trump je fascinován obranou Ukrajiny i dálkovými údery vůči Rusku. Přesvědčuje ho to, že je potřeba Ukrajině pomoct

To, že prezident Trump začal používat Tchaj-wan jako kartu, se kterou se dá hrát, kterou se dá hýbat. To je bezprecedentní, protože od roku 1979, kdy byla uzavřena ona důležitá dohoda mezi Spojenými státy a Tchaj-wanem, Spojené státy nezpochybňovaly partnerství a své závazky vůči Tchaj-wanu, především pak v dodávkách zbraňových systémů.

Na druhou stranu netvořme v posluchačích iluzi, že Spojené státy mají povinnost přispěchat Tchaj-wanu na pomoc v případě, že by byla Čínou napadena. Tam zůstává pořád taktika strategické nejednoznačnosti. To znamená, že Spojené státy mají na výběr, ale celé dekády říkají, respektive konají a činí tak, aby to budilo dojem, že zasáhnou.

Nicméně co se týče vojenských dodávek, tam závazek je. A prezident Trump ho jako první ne zpochybnil, ale vytáhl ho jako vyjednávací kartu. V tuto chvíli běží jeden důležitý kontrakt, tuším za 11 miliard dolarů, a další je na stole, tuším za 14 miliard dolarů – prosím, nechytejte mě za slovo. Ten ještě nebyl prezidentem Trumpem schválen, respektive mu nebylo umožněno, aby se realizoval. To předtím nebylo. Takže je vidět, že Donald Trump začal používat i Tchaj-wan jako určitou vyjednávací kartu vůči Číně.

Apel prezidenta Pavla

Podívejme se teď na Čínu z jiné optiky. Bylo valné shromáždění OSN v New Yorku, kde český prezident Petr Pavel vyzval Čínskou lidovou republiku, aby využila svůj vliv k ukončení ruské agrese na Ukrajině. Jak se v tom může Čína angažovat?

Čína už se jednou angažovala. Nezapomínejme, co se stalo rok nebo rok a půl po zahájení konfliktu, kdy ruská strana zcela seriózně uvažovala, že by za určitých podmínek mohla použít taktické jaderné zbraně, kdyby se jí významně nedařilo. To byla ona chystaná protiofenziva Ukrajiny.

Byli dva vrcholní představitelé, kteří Rusko od tohoto odradili. Spojené státy v čele s Joem Bidenem, které vyslaly jasný signál, že by to nenechaly bez odezvy – ne že by použily jaderné zbraně, ale mohutnou konvenční silou by uštědřily Rusku velký úder. Ale i prezident Si, který varoval prezidenta Putina v podobném gardu. Ne že by vojensky zasáhl proti Ruské federaci, ale zdvihl varovný prst, že poté by mohlo dojít k velké roztržce mezi Moskvou a Pekingem. To si Moskva za žádnou cenu nemohla dovolit.

Čtěte také

Čína ukazuje dominantní ekonomickou sílu. Rusko je na ní jednoznačně závislé, říká Bříza. Jaký vliv má setkání prezidentů na situaci na Ukrajině?

Důvod je nasnadě. Prezident Si a čínská jaderná doktrína hovoří o tom, že jaderné zbraně nesmí být za žádných okolností nikdy použity jako první, to je ta strategie „No First Use“. Prezident Petr Pavel vycítil ten tón, že se tak v minulosti již stalo a opět apeloval na Čínu, aby se vložila do hry.

Otázkou je, zdali to padne na úrodnou půdu. Tam bych byl spíše skeptický, protože Čína má rozehranou svojí partii. Tam je potřeba říct, že současný konflikt mezi Ruskem a Ukrajinou jí spíše vyhovuje, protože oslabuje Rusko. Tím pádem má o to slabšího rivala, někdo by řekl v Moskvě partnera, ale to partnerství není rovnoprávné.

Hrozí Francii, Španělsku nebo Itálii útok ze strany Ruska? Je sousloví hybridní válka pouhý eufemismus? A co o současném Německu říkají výsledky zemských voleb v Berlíně a Meklenbursku-Předním Pomořansku? Poslechněte si celý rozhovor.