Pohybová gramotnost dětí není totéž co zdatnost. Důležitou roli hraje působení rodiny, tvrdí expert

Už jsem zmiňovala, že se věnujete pohybové neúspěšnosti žáků na základních školách. To nezní úplně hezky. Nebylo by lepší zkoumat jejich úspěšnost?

Můžeme zkoumat jejich úspěšnost, ale uvědomme si, že v hodinách školní tělesné výchovy se objevují žáci, kterým to nejde.

A co jim nejde?

Jakýkoliv pohyb, koordinace. Můžou být samá ruka, samá noha, hlavně jsem to zaznamenal na prvním stupni. Druhý stupeň už je ovlivněn podmínkami, které můžou nastat, ale u prvního stupně vidím dyskoordinaci, bojácnost, která potom vede k tomu, že jedinec v třídním kolektivu pociťuje méněcennost, schovává se, nechce být zapojen. A jde právě o to, co mi sdělil pan profesor Zdeněk Matějček – nabídnout nějakou možnost, která by vedla k tomu, že se do pohybu dostane. Nějakou výzvu.

Kdybyste to měl ukázat na nějakém konkrétním příkladu, jak přivést dítě, kterému na prvním stupni něco nejde, něco neumí nebo se bojí, k něčemu jinému? Jak pestrá škála to je?

Čtěte také

Hra, trénink a adekvátní zátěž. Děti by se měly sportem především bavit, zdůrazňuje sportovní psycholožka

Nabídnout různé možnosti pohybu, nejen sklouzávat do vybíjené. To je třeba projekt Atletika pro děti. To znamená využít dětské překážky nebo míč, který píská, nebo raketku, která píská. Najednou se žák dostane do prožitku, že když to správně hodí, raketka začne pískat a on pociťuje, že se mu něco podařilo. A to je drobnost, která vede k tomu, že si najednou začne věřit a začne hledat možnosti: „Aha, tady se něco daří a můžu to zkoušet.“

A nejenže to zkouší v tělocviku, ale může to zkoušet i třeba ve volnočasových podmínkách. Ne že má raketku, ale může si zkusit něčím hodit. To je otázka dalších alternativ. Ale jsou další možnosti, které vidím. Skok do dálky z místa…

Kolik skočíte?

(směje se) Bývávalo, že jsem skočil jako sprinter 2 metry 80, ale teď si myslím, že by můj pohybový aparát měl problém se 2 metry. Tady jde o to, že žáci jsou většinou vedeni k tomu, že provedou odraz, doskočí a mají výkon. To je ta výkonová část, ale já většinou také říkám žákům: „Kolik měříš? Měříš 120 centimetrů – překonáš sám sebe?“

Nebo aby zjistili, jakou výšku má tatínek nebo maminka. „Dokážeš ji přeskočit odrazem snožným?“ To znamená, že výkon tam není, ale je tam něco, co ho vede ve spojitosti se sebepoznáním.

Ta motivace přeskočit tátu je asi velká.

To je. (směje se)

Pohybová gramotnost

Roky se věnujete atletice, kondiční přípravě, pohybové gramotnosti dětí a mládeže. Co to zkoumání pohybové gramotnosti vlastně obnáší?

Na začátek musím říci, že jak to mám možnost sledovat, někdy se mi zdá, že ve společnosti je pohybová gramotnost zaměňována za zdatnost. To znamená, že si musíme říct, že to je nějaké utváření vztahu k tělesné výchově, k jakémukoliv pohybu v celoživotním rámci, nejen v aktuálních podmínkách. Jde nám o to utvářet u dětí vztah k tělesné výchově v rámci celoživotního působení na pohybový aparát.

Čtěte také

Dítě má projít průpravou. A podle toho si pak vybrat sport, radí ortoped. Jaká jsou nejčastější letní zranění?

Když jsem se potom zamýšlel, že máme úspěšného a neúspěšného žáka, pohybově gramotného a pohybově negramotného žáka, tak se mi to zdá takové necitlivé. Každý žák se přece jenom pohybuje aspoň tím, že chodí, občas někam doběhne, postaví se a podobně. Takže tady je otázka formulace pohybové gramotnosti. Stalo se to ve společnosti „in“, frčí to, to je jedna věc. Ale druhá věc je správně uchopit ten pojem.

Když jsme u toho „in“, tak se také hodně mluví o tom, že celosvětově stoupá obezita napříč generacemi, dětskou nevyjímaje. Jak to vidíte na školách vy, když to srovnáme s dobou, kdy jsme byli dětmi my? Něco jiného být obézní, ale přitom se umět a chtít hýbat…

Ano, to je jedna věc.

A druhá věc je kašlat na to a nedělat nic.

V současné době je to prvek, který je hodně diskutován a musí být řešen, to je důležité. Teď je otázka, že by měl být řešen systémově a koncepčně i z hlediska působení v rámci školní aktivity, ale zejména volnočasových aktivit. Důležitou roli tady hraje rodina.

Ale kdybych se vrátil na historický začátek, tak v nějakých 50. letech 19. století už jistý autor Kodym mluvil o domasedech, že děti jsou domasedi a že tam je tlustota. A dokonce i ve 30. letech, kdy se mluví o zvýšené fyzické odolnosti a práceschopnosti, se u pana Smotlachy, což je český mykolog, ale zároveň zakladatel vysokoškolského sportu a první docent tělesné výchovy, který se zabýval problematikou obézních dětí ve věku 6 až 14 let, setkáváme s tím, že to dával do spojitosti s působením rodiny. Nazýval je děti blátivé, děti tlusté, které jsou potom neobratné a pohybově zanedbané.

Takže když to vezmu z historického hlediska, tak už v době, která tomu předcházela, ten problém byl. Je otázka, jak to bylo řešeno. V díle pana Smotlachy to bylo řešeno tak, že bylo působeno na rodiče. Myslím si, že i tady by mělo dojít k působení na rodiče, ale uvědomme si, že když děti chodí do školy a jdou kolem fastfoodu, podlehnou tomu.

Můžeme mít doma děti blátivé nebo domasedy, ale také můžeme být rodiči, kteří jsou draví a ctižádostiví a chtějí mít doma úspěšného sportovce. Co takovým rodičům říkáte, když dítě talent nemá?

No, když talent nemá, tak je potřeba jim říci, že je to otázka trpělivosti, otázka nácviku. A určitě je třeba najít správnou pohybovou aktivitu díky rozmanitosti. Druhá věc je, že potom máme rodiče, kteří jdou za úspěchem svého dítěte, a tady říkám: respektujme vývojové zákonitosti dítěte.

Čtěte také

Každý den 10 minut pohybu navíc, pak malá odměna, radí sportovní lékařka. Jak si udržet váhu po zhubnutí?

V rámci konzultací kondiční přípravy mě občas oslovují rodiče, abych vedl jejich děti do nějaké lepší úrovně, zejména rychlosti, a dokonce byl jeden příklad, že dojížděli na fotbalové tréninky do Prahy z Českých Budějovic a ještě po mně chtěli, abych vedl kondiční přípravu před tím fotbalovým tréninkem.

Dlouho jsem jim vysvětloval, že dojíždění je velký problém. To dítě se dostává do únavy, kterou nemusí projevovat hned, a může být potom přesycen. V tomto případě jsem jim doporučil, ať jezdí jenom na fotbalové tréninky a kondiční tréninky ať nedělají, že v rámci toho tréninku mu to stačí. A také aby zvážili, jestli pro něj není lepší trénovat v místě bydliště.

Co musí umět dobrý kantor? Ke komu aspirující učitelé nejčastěji vzhlíží? Jaké sporty jsou mezi žáky aktuálně populární? A které pohybové aktivity jsou vhodné pro děti se sluchovým postižením? Poslechněte si celý rozhovor.