Karel Steigerwald

K napsání hry přivedla Karla Steigerwalda útlá knížka Byly jsme tam taky autorky Dagmar Šimkové popisující její vlastní životní příběh. Ve 23 letech se ocitla v komunistickém vězení a strávila v něm v podstatě celé své mládí. Opustila je jako 37letá žena. Její kniha je unikátním svědectvím o poměrech v komunistických ženských věznicích.

„Příběh Dagmar Šimkové je filmová látka. Film musí vidět cely, obličeje, musí vidět realitu. Divadlo chce určitou metaforu, nadsázku, básnivost,“ vysvětluje Karel Steigerwald, proč pojal příběh vězněné ženy ve své hře po svém. Silný příběh a téma, silné a zajímavé postavy – to jsou podle známého novináře a dramatika hlavní předpoklady pro vznik divadelní hry.

Také proto není podle něj nutné převádět na jeviště každou scénu doslovně. „Scény mučení jsme vyřešili tak, že se neodehrávají na jevišti. Témata krutosti a zoufalství, jehož projevem je asi i lesbismus, je lepší ukazovat v hlavách lidí, v jejich myšlení a citech než ve fyzickém jednání,“ myslí si Karel Steigerwald.

Podle Karla Steigerwalda je v dnešní společnosti ještě stále hluboce zakořeněno trauma komunismu|foto: Anna Duchková

Kromě psaní divadelních her je doménou Karla Steigerwalda i žurnalistika. Lucii Výbornou proto také zajímalo, o čem se v dnešní společnosti příliš nemluví. Odpovědí je podle známého publicisty opět téma komunismu. Ovšem nikoli toho, co se odehrálo, ale komunismu, který jsme si odnesli do našich dnešních všedních dnů.

„Naše generace nemá chuť se tím zabývat a radši zapomíná. Je v tom příliš mnoho trapnosti a pocitu ponížení,“ říká dramatik a novinář. Hluboké vnitřní společenské trauma komunismu bude mít podle něj sílu reflektovat až generace dnešních třicátníků.

Záznam celého rozhovoru s Karlem Steigerwaldem a dalšími Hosty Radiožurnálu si můžete poslechnout v iRadiu.