Vulgarismy i anglicismy do jazyka patří. Češtině dlužíme, abychom ji měli rádi, říká bohemista Röhrich

Když teď o prázdninách jedete po Česku a posloucháte, jak se lidé mezi sebou baví, je něco, co vás tahá za uši?

Vždycky se najde. V češtině máme milion předložek, a my stejně používáme pořád pro. Je to pro naše diváky, oblékáme se pro doma místo na doma. Občas mě to takzvaně nakrkne.

Čtěte také

Čeština je obrovský svět, nemůžete ho znát celý. Nejproblematičtější je artikulace, říká jazykovědec Röhrich

Taky se oblékáte pro doma?

Ne, já ne. Já mám věci na doma.

Je nějaké slovo, které vám vadí, které nemáte rád, i když je naprosto jazykově správně?

Není. Dokonce se mě lidé ptají, jak snáším v češtině vulgarismy. Já říkám, že správně a vhodně použitý vulgarismus jako takzvané slovo úlevné, je senzační věc.

Tak si to představte. Když byli moji synové malí, velmi rádi mě pozorovali, když jsem já jako lingvista něco doma dělal. Docela mě to bavilo. Problém je, že máme starý dům, ve kterém podle mě cihly, ze kterých je údajně vystavěný, chybí. Když jsem tedy cokoli vrtal do zdi, vždycky jsem narazil na kámen, železo nebo dřevo, ale nikdy ne na cihlu, kterou jsem potřeboval.

V tu chvíli opravdu létaly výrazy, které v Českém rozhlase nemůžeme používat. Hrozně mi to ale vždycky ulevilo. Vulgarismy tedy do češtiny patří, stejně jako tam patří anglicismy. Nemůžeme zabránit lidem, mladým, ale i střední generaci, aby je používali.

Čtěte také

Video s Boženou Němcovou zbořilo Instagram. Chtěla jsem dokázat, že na sítích se dá dělat vzdělávací sranda, říká bohemistka

Co bychom měli o češtině vědět? Co ctít z toho, co vybudovali v jazyce naši předkové, průkopníci jazyka, aby s nadsázkou nezemřeli hlady zbytečně?

Myslím, že jim dlužíme to, že si češtiny málo považujeme. Češtinu se učíme od základní školy, o češtině se učíme na střední škole, ale někdy se mi zdá, že zapomínáme na to učit se ji také mít rádi. Z lásky přitom potom pramení i to, že češtině rozumíme, že ji chápeme a že ji oceňujeme, tudíž pak někdy nemusíme používat tolik anglicismů nebo frází.

Jak spolu mluvili lidé před sto lety mimo oficiální literaturu?

Vždycky byl nějaký jazyk oficiální a jazyk neoficiální. To, co je náš skutečně mateřský jazyk, to není spisovná čeština. Je to ta čeština, které říkáme obecná, se kterou se rodíme, kterou mluvíme běžně se svými rodiči nebo kamarády. Vedle toho je spisovná čeština, která se hodí k oficiálním situacím.

Vždycky říkám svým studentům a studentkám, když na to nadávají a ptají se, proč mají mluvit spisovně, vždyť je to blbé, neživé, aby to nebrali úkorně, ale jako šanci. Jako šanci na druhý jazyk. Když si máme volit mezi tím, jestli si můžeme vybrat nebo nemůžeme vybrat, tak je vždycky lepší moct si vybrat.

Teď jsme v rozhlase, tak si povídáme spisovně, ale až se budeme spolu bavit na chodbě, tak klidně přejdeme do obecné češtiny, která je nám pohodlná. Proč ne, to tak prostě je. A takto mluvili lidé vždycky. Vždycky byla čeština vyšší a běžná.

Čtěte také

Česká slovní zásoba jde u mladých „do kytek“, říká učitel. Prostě se mění, nesouhlasí jazykovědkyně

Starší generace vždycky říká, že mladší mluví jinak. Tak, jak mluví dnešní mladí?

Vy jste řekla jednu důležitou věc. Vždycky každé starší generaci připadalo, že ta mladší mluví jinak, neřku-li, že češtinu przní. Ono to tak ale není. Čeština je živý jazyk. Není ve vakuu, není jako latina, nezůstává pořád stejná, ale vyvíjí se.

Naopak můžeme říct, že v současné době je čeština silný jazyk, kompletně utvořený, takže o ní nemusíme mít strach. Strach možná právem měli obrozenci, když ji dávali dohromady, ale my ne. Neznamená to ale, že budeme všichni pořád mluvit stejně.

A co dělá dnešní mladá generace? Schválně jsem si obešel mlaďochy u nás v kanceláři, než jsem šel do studia. Když vám třeba řeknu, že něco je flop, budete vědět, co to znamená? Znamená to, že je něco úplný propadák, úplně špatné.

Nerad slyším, když někdo říká, že čeština pro něco nemá výraz

Nebo máte nějaký svůj obchůdek, ve kterém nakupujete a nechcete za boha nikomu říct, kde, abyste to měla jenom pro sebe? Mladí by řekli, že gatekeepujete.

Když si spolu podrbeme o nějakých našich společných známých, řekneme, že pouštíme drb. Mladí ale řeknou, že něco spillují od slova spill out – vykecat.

Čtěte také

Ptákoviny jako detektivky nečtu. Nízký žánr kontaminuje jazyk, vysvětluje překladatel Tomáš Dimter

Čili oni dělají toto, a pokud je to jejich volba, je to fajn. Někdy bych byl ale rád, aby neříkali, že to dělají proto, že čeština pro to nemá výraz. Tak to není. Čeština pro to výraz má, jenom oni ho aktuálně nepoužívají.

Jak jsou na tom dnešní studenti s láskou k češtině? Zajímá je čeština, nebo si ji volí proto, že přece česky umí, a k tomu si přiberou něco, co je baví víc?

Ano, takové postoje tam jsou, zaznamenávám je. U nás na fakultě máme takzvané dvojkombinace, to znamená čeština s něčím, přičemž jeden z oborů je vždycky major a druhý je minor. Hodně studentů a studentek si bere češtinu jako menší obor, protože je víc baví dějepis, občanka, angličtina nebo němčina.

Pak ale třeba zjistí – a už jsem to zažil –, že čeština je hrozně moc baví a že kdyby se rozhodovali dneska, vzali by si jako hlavní obor češtinu. Taky se ale stává, že to nezjistí nikdy. Protloukají se češtinou jako musem a baví je druhý obor. Takto to mají třeba historici.

Myslím si, že člověk, který jde studovat bohemistiku – český jazyk a českou literaturu, by měl počítat s tím, že to bude těžké studium. Sám o sobě je to vlastně dvojobor – je tam literatura a je tam jazyk. A bere se to skutečně do hloubky.

Jak češtinu oslavil už 70. ročník Šrámkovy Sobotky? A co dělá cizincům v češtině největší problémy? Poslechněte si celý rozhovor.