Karel May vymýšlel i paralelní světy a fiktivní jazyky, někdo ho srovnává s Tolkienem, popisuje publicista Karel Deniš

Karel May měl velmi bohatý život, dokonce byl prý jednu dobu členem pašerácké bandy v Podkrušnohoří. Je to pravda?

Je to pravda. Dokonce byl dvakrát ve vězení, v celkové délce sedm a půl roku. Měl takovou zvláštní úchylku – slyšel hlasy, takže psychicky měl určitou indispozici. A potom se mstil společnosti, která mu docela ubližovala.

Čtěte také

Byl Karel May obyčejným lhářem, nebo svým fantaziím opravdu věřil?

Ublížilo mu několik lidí, trochu tatínek, který byl hodně přísný, trochu kamarádi ve škole, kolegové. A on potom opravdu začal dělat podvody, krást, stal se součástí podloudnické bandy. Nikdy nebyl jejím hrdinou nebo velitelem, ale skutečně za to dostal téměř 8 let kriminálu. Je to kus jeho mládí.

Když se stal uznávaným spisovatelem a vytáhli na něj tuhle minulost, zničilo ho to?

Zničilo ho to jako člověka i jako autora. Na konci 19. století se do něj dali němečtí sociální demokraté, kteří mu nemohli zapomenout, že pocházel z velmi chudých poměrů. Psal dlouho o chudých řemeslnících, ale jak zbohatl na Vinnetouovi, stal se z něj maloměšťák, takový drobný milionář. Oni toho využili a začali ho likvidovat jako člověka, spisovatele, jako podvodníka.

On tomu ale přihrával. Jeho sebeprojekce do Old Shatterhanda a Kara ben Nemsího byla značná. On si na to opravdu hrál.

Karel May jako Old Shatterhand|foto:Stanislava Brádlová, Český rozhlas

Proslavil se například tím, že dělal spoustu besed po celém Německu, ukazoval černé koňské žíně a tvrdil, že jsou to Vinnetouovy vlasy. Nechal se fotit v kostýmech s puškami většími než on sám, protože sotva přesáhl 160 centimetrů. Ale naběhl si. Ta nenávist byla obrovská a zničilo ho to definitivně.

Zároveň mu to pomohlo v jeho další činnosti. Začal pak přemýšlet méně dobrodružně a více mysticky nebo duchovně. A jeho poslední knížky jsou úplně jiné než ty dobrodružné příběhy.

Jaké jsou?

Vymyslel si svůj vlastní svět, Ardistán a Džinistán. Ardistán je ta chudá a Džinistán ta ušlechtilá část. V knize popisuje svou vlastní cestu z Ardistánu do Džinistánu, což se má odehrávat na hvězdě Sitara daleko za Sluncem. Vytvořil fiktivní svět s fiktivními národy, dokonce s fiktivními jazyky. Bavíme se o letech 1905, 1906.

Je to v zásadě dystopie. Najdou se odvážlivci, mezi které tedy nepatřím, kteří jsou schopni ho srovnávat se Star Wars anebo s Tolkienem. Protože si vymyslel paralelní světy, do kterých umisťoval svoje hrdiny.

Bylo jedním z Mayových traumat, že vlastně nikde nebyl?

Podnikl velikou měsíční cestu v roce 1899 až 1900 po Orientu a části Asie, dojel až na Srí Lanku. A v roce 1908 byl v Americe. Ale jinde nebyl. Měl ale vynikající knihovnu. Říká se, že to byla jedna z nejlepších knihoven toho typu v té době.

Karel Deniš, publicista a spisovatel|foto:Anna Duchková, Český rozhlas

A málokdo ho nachytá na faktických nesprávnostech. Samozřejmě, indiány si nějakým způsobem romantizoval a nechal je mluvit ušlechtile, což tak nemuselo vždycky být. Ale třeba jazykové ukázky nebo popisy přírody a zvířat velice dobře odpovídaly realitě té doby.

Fascinuje mě, jak se proměnil pohled na indiány – původně pololidé vraždící hodné bílé osadníky, nakonec děti přírody, které hubí chamtivost bílého muže.

Paradoxní je, že Karel May, kterému se vyčítá kde co, byl jeden z prvních, ne-li první evropský autor, který začal indiány popisovat velmi přátelským způsobem. Byli to pro něj lidé. Splynutí s přírodou, zachovávání starých zvyků, svým způsobem divošská, ale ušlechtilost.

Pro indiány udělal ve střední Evropě obrovskou službu. Bylo to dáno tím, že ze střední Evropy – Německa, Rakouska-Uherska tehdy emigrovalo 6 nebo 7 milionů lidí do Ameriky. A jejich příbuzní, kteří tady zůstali, si aspoň náhradně četli, jak to tam asi mohlo vypadat. May se postaral o to, že indiáni byli považováni za lidi.

Jak se změnila situace indiánů od dob knih Karla Maye? A jaké přešlapy udělali filmaři ve filmech o Vinnetouovi? Poslechněte si celý rozhovor.