Jsme trénováni na mimořádné události, ale tohle trvá už v řádu let. Pořád držíme, říká šéf pražské záchranky

Zdravotnická záchranná služba hlavního města Prahy existuje od roku 1857, je to jedna z nejstarších záchranných služeb na světě. Jaká byla záchranka v roce 1857?

Byla to divize pražské policie, byl to Záchranní sbor policejní. Sídlila na Staroměstském náměstí, tam byla první výjezdová základna. Postupně se to dovyvinulo až do té moderny, jak to známe dneska. Byla tam spolupráce s koňkou, první automobily, vozíky, které transportovali jenom zaměstnanci…

Máme velmi dobrou zkušenost s pražskými řidiči.
Petr Kolouch

Dnes máte moderní pracoviště, dispečink… Jaká byla tehdy komunikace, jak jsem si volal záchranku? Rychlým poslem?

Čtěte také

V případě srdeční zástavy rozhodují vteřiny. Díky systému first responderů má víc lidí šanci na záchranu

Myslím si, že tak nějak to bylo. Prameny nehovoří příliš konkrétně, ale důležité je, že to bylo podepsáno. Rozhodnutí, že vznikne záchranný sbor, vzniklo na jednom z významných pražských plesů. Od té doby se záchrana vyvíjí.

Co se asi odehrává v mysli záchranáře, který spěchá k nějakému zásahu, je za volantem sanitky, zůstane na zacpaném Nuselském mostě a nemůže ani dopředu ani dozadu?

Většinou se to hlásí na dispečink, pokud to vypadá, že to bude delší blokace. Máme ale velmi dobrou zkušenost s pražskými řidiči. Oni se spíš někdy leknou nebo nemají kam uhnout, to je ten problém. Nemáme zkušenost, že by nám řidiči nechtěli uhnout a nechtěli pomoct. My si toho vážíme. Trápí nás zatížení řidičů různými soukromými dopravními zdravotními službami, které mají ze zákona taky možnost použít výstražné zařízení. Ale to víte, když potom v koloně nevíte, odkud kdo houká, jezdí tady ty převozové služby, tak když jede skutečná sanitka, tak je to pro řidiče ještě obtížnější. Ale nebojte, budeme u vás včas.

Povídáme si v době, kdy stále nekončí koronavirová pandemie. Jak se to projevilo na práci záchranářů?

Obrovským navýšením zátěže. A já jim za to moc děkuji, že už druhým rokem toto bezchybně zvládají. Bylo to v začátku hlavně o součinnosti, kdy nebyly informace. Ze dne na den jsme se museli překlopit sice do něčeho, na co jsme trénováni... My jsme trénováni na hromadné postižení osob neboli na mimořádné události, ale ty trvají většinou v řádu hodin, maximálně v řádu dní, když bychom se dotkli třeba toho nešťastného tornáda nebo něčeho podobného. Ale teď si představme, že tohle už trvá v řádu jednotek let. A pořád držíme.

Většina z nás má třetí dávku, lidé jsou v práci a klobouk dolů!
Petr Kolouch

Čtěte také

Tleskali nám, teď se bojíme jít nakoupit, popisují zdravotníci změnu atmosféry ve společnosti

Na začátku zabrali krizaři – řekli nám, které ochranné pomůcky jsou dobré, které nejsou, trh byl takový nejasný. Pomohli ale třeba i celníci. Já se nejvíc bojím, až se to všechno přežene, abych někomu nezapomněl poděkovat. Měli jsme od celníků informace, jaké jsou cenové koridory, to znamená, co se dá, co je reálné soutěžit, a co je mimo realitu. Naučili jsme se s tím pracovat, čím dál rychleji se oblékáme… Nemocnice nám pomohly s očkováním, pak se rozběhly vakcinační kampaně… Většina z nás má třetí dávku, lidé jsou v práci a klobouk dolů!

Jak uchazeče ovlivňují seriály ze zdravotnického prostředí? Jak se zdravotníci chrání před vyhořením? Kolik tísňových hovorů operátorky denně přijímají? Poslechněte si celý rozhovor.