Tleskali nám, teď se bojíme jít nakoupit, popisují zdravotníci změnu atmosféry ve společnosti

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Vánoce budou tady, říkají sestry

Za uplynulý rok se situace ve společnosti výrazně změnila. Epidemie covidu-19 je stejně silná, někde možná i sinější, ale zdravotníkům už málokdo poděkuje. Naopak čelí útokům za to, že obhajují svoji práci nebo očkování. Lékaři a sestry proto často ani nikde neříkají, že pracují na covidovém oddělení.

„První vlna, to byly chlebíčky, potlesk na balkoně a zpěv. Dneska se člověk bojí jít do obchodu s rouškou, aby nedostal do pusy. Když přizná, že je zdravotník, tak má strach, aby ho nelynčovali, že je ten zlý, který prosazuje očkování,“ popisuje pro Radiožurnál Jiří Vyhnal, primář anesteziologicko-resuscitačního oddělení nemocnice v Kyjově na Hodonínsku.

Primář ARO v kyjovské nemocnici Jiří Vyhnal

Nemyslí to moc jako nadsázku, protože má osobní zkušenost, stejně jako zdravotní sestry. Třináct let pracuje na ARO sestra Eva, matka dospělé dcery, kterou vůbec nenapadlo, že to může takhle někdy dopadnout.

„Raději se o tom s nikým nebavím, vůbec to nekomentuju. Jdu akorát nakoupit a domů.“ Sestra chce ještě něco dodat, ale otočí se ke kolegyni, která ji z infekčního boxu posílá stolek na materiál a hned ho začíná otírat. „Jsem utahaná, na takové diskuse už nemám sílu.“

Pomáhá, kdo může

Krátce před polednem je na oddělení pořádně rušno. Zdravotníci už týden řeší, kam pacienty umístit, koho poslat do jiné nemocnice a jestli je šance kvůli nedostatku personálu otevřít i záložní archaické ARO postavené v padesátých letech minulého století.

„Oni si snad myslí, že nám tu leží figuranti.“ Takto vypadá přesun pacienta s koronavirem

Všech deset lůžek je obsazeno pacienty na ventilátorech, očkovaný je pouze jeden. Leží tu vedle sebe v bezvědomí starší manželský pár. Za skly se jako kosmonauti ve skafandrech pohybují zachumlaní zdravotníci.

„To jsou doktoři z jiných oddělení, kde se zrušila operativa. Mnozí ještě nemají atestaci, jsou krátce po škole, atestovaných je tady málo,“ říká primář Vyhnal a uhýbá před lůžkem, které ošetřovatelé i s pacientem přesunují jinam. „Pomáhají nám tady dva vojáci.“

Pohled ze sesterny ARO v kyjovské nemocnici

Ptají se, ale nevěří

Ze sesterny vychází mladá žena, která se vrátila z mateřské. Je tu krátce a předchozí velkou vlnu na oddělení nezažila, proto má na respirátoru napsáno Ivana. Před chvílí si svlékla ochranný oblek s kapucí a tak si narychlo rukou upravuje vzorové mikádo.

„Stále se mě známí ptají, co se tady děje, jestli je pravda, že je to tak zlé, ale nevěří mi. Prostě tomu nevěří. Já vím, že je to utopie, že to nejde, ale měli by se přijít podívat, jak se z toho tady mladí lidé horko těžko hrabou, aby začali sami dýchat bez přístroje,“ popisuje. Ivana potvrzuje Evina slova, že o očkování už s nikým nemluví. „To jsem vzdala, z toho jsou jen hádky,“ podotýká.

Jak dlouho vydržíme?

Ivana se vrací do prosklené sesterny, kde sestry míchají léky, ťukají zprávy do klávesnice a vyřizují telefonáty. „Zhasnout pokoj šest a sedm,“ ozývá se odněkud pokyn a pro laika není snadné se zorientovat, co se na oddělení odehrává. Podle komentářů, které sestry čtou, to ale vypadá, že cvrkotu na ARO rozumějí venku úplně všichni.

„Teď mi Maruška četla něco na webu, jak někdo z informovaného zdroje z nemocnice tvrdí, že to, co se odehrává u nás, není pravda. Oni si snad myslí, že nám tu leží figuranti,“ diví se. Otázka, jestli se těší na Vánoce, ji rozesměje až k slzám. „Vánoce budou tady, v tomhle stavu, takže netěším. Nic jiného, než co je teď tady, nečekám.“

Primář Jiří Vyhnal ráno skončil 42hodinovou službu, na dvě hodiny si lehnul a teď v poledne stále řeší organizační věci na oddělení a přesuny pacientů. „Postoj společnosti se úplně změnil. Ale my budeme pracovat bez ohledu na to, co si o nás kdo myslí,“ říká vysoký muž optimisticky. Sestra Eva se lehce usměje a lakonicky dodá:„Akorát nevím, jak dlouho to vydržíme.“

autoři: Ľubomír Smatana , and
Spustit audio

Související