Jitka Čvančarová o natáčení filmu Nabarvené ptáče: Cítili jsme, že zhmotňujeme poslání

Jitka Čvančarová ve filmu Nabarvené ptáče

Režisér Václav Marhoul seskupil lidsky silnou skupinu – ten, kdo přijel na natáčení mezi štáb, odjel s pocitem sounáležitosti. Tak herečka Jitka Čvančarová popisuje atmosféru natáčení filmu Nabarvené ptáče, který vstupuje do českých kin.

0:00
/
0:00

Herečka neskrývá svůj obdiv k Václavu Marhoulovi, který je v jedné osobě režisér, scenárista i producent. Hluboké téma příběhu pak nabízí zvláštní atmosféru. „Všichni cítili, že točíme více než film, že zhmotňujeme poslání,“ vysvětluje.

O tom, zda přijme roli, se rozhodovala velmi dlouho – potřebovala si být jistá, že se na place stoprocentně odevzdá příběhu. Člověk po roli plné násilí totiž příliš netouží. „Ale víte, že musíte… Ti, co vnímají příběh jako já nebo Václav, tak mi asi porozumí,“ říká.

Na konci filmu se nadechnete

Ve filmu se představí také herečka Jitka Čvančarová.

Ve filmu není žádná hudba a téměř se v něm nemluví. V posledních vteřinách ovšem zazní závěrečná píseň, která přesahuje do titulků. Nazpívala ji právě Čvančarová: „Je to hebrejská píseň, zpívala jsem ji na adventním koncertě na Vyšehradě. A Václav přesně věděl, že tuhle tam potřebuje.“

Herečka radí, aby lidé vydrželi v kině až do konce, protože film v závěru nabízí katarzi, smíření i naději… „Když dojdete k tomu konci, tak se nadechnete,“ ubezpečuje Čvančarová s tím, že tato zkušenost bývá u filmu nezvyklá.

V Benátkách pochopili vzkaz

Na filmovém festivalu v Benátkách sklidil film ovace, někteří diváci se ale zvedli a předčasně odešli. To je podle herečky pochopitelné – někdo je citlivý a neunese to. „Dnešní divák je vychováván k tomu, aby nepřemýšlel a lehce se odreagovával. A mně to přijde málo,“ argumentuje.

Oceňuje také, že film v Benátkách získal cenu, kterou uděluje studentská porota. „Pochopili ten vzkaz. Máte naději, že svět může být lepší,“ pochvaluje si Čvančarová.

Související