Za filmem Nabarvené ptáče stojí sehraný tým. Poslechněte si, jak vznikaly kostýmy, scény i samotné ticho

Režisér a producent Marhoul sháněl pro film peníze 11 let. Na začátek natáčení čekala i část štábu filmu Tobruk, který Marhoul dokončil v roce 2008. „Bylo to úžasné. Trošku se toho všichni báli, ale dopadlo to krásně,“ vzpomíná Ivo Strangmüller, držitel lva za nejlepší masky.

Kostymérka Helena Rovná|foto: Jiří Šeda,Český rozhlas

Snímek se točil na černobílý negativ, což byla výzva také pro kostymérku Helenu Rovnou.

„Všechny práce jsme si fotili na černobílý film, abychom věděli, jak to bude vypadat. Bylo to dlouhé a náročné, ale krásné.“ Kostýmy musely být především kontrastní, aby na pozadí nezapadly, přitom se nesměla používat černé nebo bílá barva.

Film potřeboval desítky lokací. Vznikla kvůli němu i vesnice, která záhy shořela. „To bylo v Boleticích u Krumlova. To bylo asi největší a nejtěžší,“ upřesňuje scénograf Vlasák. Krajinu doplňoval zvuk tak, aby diváka scéna obklopila. „Kamera vám ukáže část a celý zbytek dotváří zvuk,“ doplňuje zvukař Pavel Rejholec, který měl díky absenci dialogů hodně práce. „Ticho musí mít mnoho vrstev. Musíte si ho uvědomit...“

Jak toho docílil? To se dozvíte v rozhovorech, které pro vás připravil Martin Hrnčíř z kulturní redakce.

Další ceny si odnesl Václav Marhoul za nejlepší režii, nejlepší film a za mimořádný počin v oblasti audiovize. Další sošku získal kameraman Vladimír Smutný, který přiznal, že nad filmem stále přemýšlí. Rozhovory vznikly hned po vyhlášení cen. Další rozhovory s vítězi přinesla Lucie Výborná. Podívejte se na videa.