Její sochy rozkradli nacisté, vnoučata Chany Orloff se ale nevzdávají. A minulost občas vydá poklad
Příběh jako z filmu nebo románu, to je životní osud francouzské sochařky židovsko-ukrajinského původu Chany Orloff. Její jedinečný moderní styl byl v lecčems průkopnický. To se ale nelíbilo nacistům za 2. světové války, kteří z velké části její dílo rozkradli. Jedna dřevěná socha se nedávno našla a po 80 letech se vrátila do Paříže.
Dům-ateliér, jehož autorem je známý architekt Auguste Perret, si nechala ve 20. letech postavit Chana Orloff. V té době už patřila k renomovaným umělkyně pařížského Montparnassu. Právě tam jsem se setkala s jejími vnoučaty – paní Ariane Tamirová a jejím bratrem Ericem Justmanem.
Ztracen v New Yorku
„Byl jsem u toho, když se bedna otevřela,“ popisuje pan Eric, jaké to bylo, když se socha vrátila domů. „Víte, jedná se o dřevěnou sochu našeho otce, když mu byly čtyři roky. Bylo to velmi dojemné! Socha nebyla naštěstí vůbec poškozená, je ve skvělém stavu. Jsme skutečně nadšení, že se vrátila k nám.“
Teď je vystavená v pařížském Muzeu dějin a umění židovství. „Je to velmi symbolické. Ukazuje to na zabavování a vracení umění,“ poznamenává Eric Justman a dodává, že socha „navíc dokládá, kdo byla Chana Orloff – svobodná žena, která obdivovala mateřství“.
„Byli jsme nadšení, když jsme zjistili, že se socha našla. Jedná se přece o našeho otce!“ doplňuje jeho sestra Ariane Tamirová. „Když nás v roce 2008 kontaktovali z New Yorku, že tam mají sochu, která by mohla být Chany, hrozně se nám ulevilo.“
Zůstaly jen poznámky
Nacisté za války její tvorbu označili za degenerativní a vše z jejího ateliéru zabavili. Bylo to přesně 140 artefaktů. Nejspíš ale uznali, že dílo má jistou hodnotu, takže ne všechno zničili.
Chaně Orloff se podařilo i se synem Diddim uprchnout v roce 1942 do Švýcarska. Přes hranice tehdy utíkala s původně českým malířem Jiřím Karpelesem. Když se po válce vrátila do Paříže, krádež děl nahlásila.
„Chana si udělala seznam s popisem ukradených děl. Mnohdy známe název, někdy rozměry nebo materiál, který použila. Nám už ale ten popis nic moc neřekl, protože fotky jejích děl neexistují. Tuto její předválečnou tvorbu jsme prostě nikdy neviděli,“ vysvětluje její vnučka.
Happy end
Ariane a Eric jsou v současnosti největšími odborníky na dílo své babičky. A celkem čtyři její ukradené sochy se už podařilo najít.
„Víme, že Didi byl posledních 15 let ve Spojených státech amerických. Kde byla socha předtím a jakým zázrakem zůstalo dřevo nepoškozené, to skutečně nevíme. Teď můžeme Didiho podobiznu obdivovat v Muzeu židovství,“ raduje se paní Ariane.
Související
-
-
Zvířata v polské zoo svítí, aby varovala. Netradiční výstava upozorňuje na ohrožení divoké přírody
Zoo v polské Vratislavi nabízí nevšední pohled na zvířata i v době, kdy její obyvatelé běžně spí. V části jejího areálu se totiž po setmění otevírá Zahrada světel.
-
Ve španělském Oviedu oslavují hrdiny všedního dne. Staví jim...
Vynikající, exotické, krásné, čisté, roztomilé, klidné a vlídné k chodcům. Tak popsal město Oviedo na severu Španělska filmový režisér Woody Allen. Oviedo si oblíbi...
