Ve španělském Oviedu oslavují hrdiny všedního dne. Staví jim sochy na chodníku
Vynikající, exotické, krásné, čisté, roztomilé, klidné a vlídné k chodcům. Tak popsal město Oviedo na severu Španělska filmový režisér Woody Allen. Oviedo si oblíbil a zasadil do něj i část děje jednoho svého filmu. Návštěvníka města však v Oviedu zajme ještě něco jiného. Centrum města jen o něco většího než třeba Plzeň doslova narazí na více než sto soch.
Když nekonvenční umělec Juan Antonio v podání Javiera Bardema pozval ve filmu Woodyho Allena Američanky Vicki a Cristinu na víkendový výlet z Barcelony do Ovieda, ptala se Cristina naivně: Kde je Oviedo a co tam je?
Dnes bych řekl: parky a sochy v ulicích. Hodně soch. A nejen těch, které připomínají nějaké hrdinské skutky nebo slavné osobnosti. Ukazují také úplně obyčejné obyvatele Ovieda a obyčejné věci.
Provokace u divadla
David Estévez Villalón zná každou sochu v Oviedu. Nejdřív jsme se zastavili na pěší zóně. Uprostřed ní stojí ohromující skulptura z černého kamene – Culis Monumentalibus, Monumentální zadnice.
„Je to taková lumpárna, provokace, postavit takovou sochu v centru konzervativního města, jako je Oviedo, hned vedle divadla Campoamor, kde se předávají výroční ceny Princezny z Asturie,“ říká David Villalón. „Jenže na soše není podle Davida Villalóna nic neslušného. Je asexuální. Z obou stran sochy jsou totiž hýždě. Nedá se poznat, jestli to je tedy část muže, nebo ženy.“
Obyvatelé Ovieda si na provokativní sochu zvykli natolik, že si někdy říkají: Sejdeme se u zadku. Culis Monumentalibus se stalo jedním z míst, kde si dávají sraz, když vyrážejí večer za zábavou.
Nevražte do Woodyho Allena
O kus dál na jiné rušné ulici může nepozorný chodec tvrdě narazit. Zvlášť, když jde zahleděný do displeje mobilu. Uprostřed ulice stojí bronzová socha Woodyho Allena. Režisér v Oviedu převzal v roce 2002 cenu Prince Asturského, dnešního krále Felipeho VI.
Americký filmař si měl být co nejvíc podobný. Proto i jeho bronzové kalhoty vypadají o číslo větší a plandají na něm. Socha nemá podstavec a někdy to vypadá, jako by se bronzový Woody Allen zařadil do davu. Sochu v Oviedu postavili slavnému režisérovi v roce 2003. Oviedo si zamiloval a natočil tu část filmu Vicki, Cristina, Barcelona. A několik let po filmování se do města vrátil. Inkognito.
Pár minut chůze od ulice, na které potkáte bronzového Woodyho Allena, se to ve staré části Ovieda hemží pamětníky místních trhů. Potkáte tu sochy mlékařky s oslem a vědry mléka, krásnou rybářku, o kus dál rybáře a přímo na tržišti zvaném el Fontan také plastiku prodavaček oleje a medu.
Každý čtvrtek a sobotu si tu prodejci z okolních vsí rozložili své stánky a prodávali zeleninu, ovoce, květiny, nakládaný salám a další produkty. Dnes prodavačky na náměstí Fontan prodávají nejen potraviny, ale i deštníky nebo sluneční brýle. Už nemají na hlavách šátky a nenosí široké sukně, ale jsou to stále ti obyčejní lidé, kterým v Oviedu postavili pomníky.
Psí celebrita
„Je dost důležité vzdávat čest obyčejným občanům. Nesmíme zapomínat, že jsou to občané, kdo tvoří městskou společnost. Tady v Oviedu ctíme anonymní občany, kteří byli hrdiny všedního dne,“ říká David Villalón. Nemluví přitom však pouze o lidech.
Na jedné oviedské ulici sedí od loňska bronzový pes. Jmenoval se Rufo a v 90. letech minulého století byl neodmyslitelnou součástí života města. Býval také na oficiálních fotografiích. Jednou vešel do záběru, když byla před palácem nastoupená celá regionální vláda.
Nezačala bez něj žádná přehlídka, žádný průvod. Vždycky se čekalo, až se dostaví i Rufo, který patřil k městskému koloritu. Zasloužil si proto svoji sochu, protože stejně jako lidé i on utvářel duši města.
