Jedovatá je každá houba, co se zapaří v sáčku. Nechutná jim mráz, zato pohlcují škodliviny z půdy a silnic

 „Támhle! Jeden, druhý... jak říkám. Nikam jsme ještě nedošli,“ uvádí mě houbařka Markéta Sedláková do lesa nedaleko Křižínkova v okrese Brno-venkov.

Jak poznává jedlé houby od jedovatých? „Strategii na to nemám. Sbírám jen to, co znám, to je na jistotu,“ říká houbařka.

Opravdovou jistotu ale zaručí houbařské poradny. Vitrína poradny Moravského zemského muzea vystavuje desítky nejčastějších českých hub. „Bohužel obecný znak, jak poznat jedovatou houbu, nemáme. Je potřeba, aby se houbaři ty houby, které sbírají, naučili znát – stejně jako jejich velice podobné dvojníky,“ potvrzuje mykolog Vladislav Antonín.

Čtěte také

Aplikace na rozpoznávání hub je třeba brát s rezervou, nikoliv za bernou minci, varuje mykolog. Nejlepší je poradit se s odborníkem

Klasická otrava

Ty se můžou lišit jen v drobných detailech. Češi si podle mykologů často pletou třeba jedlou muchomůrku růžovku, neboli masáka, s jedovatou muchomůrkou tygrovanou.

Různé jedovaté houby v sobě navíc mají různé jedy. „Od těch, které má třeba muchomůrka zelená, hlavně amanitin, poškozující jaterní buňky, které ztrácí funkčnost a játra nekrotizují – přes orelany u pavučinců, které napadají ledviny – až po běžnější jedovaté houby, jako je závojenka olovová a pečárka zápašná, které dráždí trávicí soustavu a způsobují gastrointestinální potíže,“ vyjmenovává Antonín.

Ve zvláštních případech se lze houbou otrávit i dotykem. „V tomto ohledu se mluví zejména o muchomůrce zelené. Ten člověk by ale musel tu ruku olíznout, případně tou rukou jíst. Pak dojde ke zdravotním problémům, ale ne tak vážným, jako u klasické otravy po pozření houby,“ vysvětluje mykolog.

Zapařená houba

Jedovatou houbu si ovšem houbaři někdy sami vytvoří i z té jedlé.

Čtěte také

Endofytické houby pomáhají rostlinám prospívat i v zasolené půdě. Vděčí za to buněčné pumpě

„Možnou příčinou dosti vážné otravy jedlými houbami je, když jsou houby zapařené. Pokud houbaři sbírají do nepropustných obalů, igelitových sáčků nebo něčeho podobného, tak se houba zapaří,“ upozorňuje mykolog Antonín.

Plodnice houby totiž i po utrhnutí stále dýchá. Když ji ale uzavřeme do sáčku, začnou se v ní rozkládat bílkoviny. „Je to jako když máte uzavřenou malou místnost, kde je víc lidí a dýchají, tak se tam začnete potit, zapařovat. Kdežto když máte otevřená okna, tak je tam vzduch příjemný,“ nastiňuje.

Mráz a prostředí

Houby mohou být zkažené i proto, že přejdou mrazem. Hlavně ty letní nebo časně podzimní. „Plodnice, které přemrznou, se okamžitě rozloží a přestanou růst. Zatímco houby, které známe jako typicky podzimní či pozdně podzimní, například hlíva ústřičná, snáší i mírnější mrazy a rozmrznutí nemá vliv na její konzistenci a jedlost,“ dodává mykolog.

Čtěte také

Houby se pod zemí domlouvají, jestli je sucho nebo co se v lese děje, popisuje autor sbírky Bytosti jménem houba

Otrávit se přemrzlou houbou ovšem není tak snadné jako houbou zapařenou. „Teoreticky ano – ale tam okamžitě poznáte, že je houba ve stavu, kdy se nedá sebrat. Je mazlavá, slizká, měkká – to už houbaři poznají,“ míní Antonín.

Houby mohou pohlcovat také radioaktivitu nebo těžké kovy z půdy. „Co se týče radioaktivity, ta byla významná zvlášť v prvních letech po výbuchu Černobylu, teď už se jí tolik bát nemusíme. Teď jsou důležitější místa kolem frekventovaných silnic, případně na polích a v lesích po chemických postřicích, protože ty škodlivé látky se ukládají v půdě, odkud si je houby vytáhnou,“ popisuje mykolog.

Především jsou ale houby podle Vladislava Antonína zdravé. Mají v sobě plno vlákniny, která je dobrá pro trávicí systém, anebo látky podporující imunitu.