Houby jsou úplně všude, šokovalo mě to. Nové druhy musíme kvůli jejich popisu ochutnávat, říká mykolog

Ochutnává taky mykolog houby?

Mykolog dokonce profesionálně musí, protože v rozlišování hub je chuť jedním ze znaků. Když popisujeme nové druhy, ochutnávat je musíme, abychom do článku dali jejich chuť. To je opravdu znak. Není to ochutnávání kuchařské, ale mykologické.

Objevíte novou houbu, což se vám povedlo na Šumavě, a ochutnáte ji. Ale proč ji ochutnáváte, když nevíte, jak to dopadne?

Mykologové vědí, které jsou jedovaté. Ve světě ostatních hub – ochutnáme to a pak to vyplivneme. Nechceme se rozhodně otrávit.

Pochopila jsem, že jsou velké houby a malé houby. Máte na to dokonce odborný termín...

Čtěte také

Vladimír Kořen: Historie hub je velkolepá! Jako první měly dobýt souši – byly obrovské, dva metry vysoké

My tomu říkáme makromycety a mikromycety. Liší se to hlavně metodicky. Houba, kterou najdete v lese, tomu říkáme makromycety, že to vidíme okem. Mikromycety taky vidíme, vidíme podhoubí, plíseň, povlaky na dřevě... Tyhle houby se musí kultivovat, dá se to na Petriho misku na agar, potom se z toho, co tam vyroste, udělá analýza DNA, dá se s tím pracovat.

Mikromycety se neochutnávají...

No vlastně ochutnáváte, když jíte plesnivé sýry z obchodu... ale rutinně ne.

Houby mají svoji říši, která není součástí říše rostlin ani součástí říše živočichů. Kolik je u nás hub?

Přesně to nevíme. Makromycetů odhadujeme několik tisíc, takových pět, šest, sedm, osm... počet neustále vzrůstá. U mikromycetů už nevíme vůbec. Řádově u nás bude několik desítek tisíc hub.

Jakou roli hrají v hospodaření přírody houby?

Čtěte také

Houby se pod zemí domlouvají, jestli je sucho nebo co se v lese děje, popisuje autor sbírky Bytosti jménem houba

Jsou zajímavé tím, že přestože je to samostatná říše, mají několik ekologických skupin, tím se obrovsky liší. Není houba jako houba. Nejklasičtější houba je ta, která něco rozkládá. Rozkládají listí, jehličí, padlé kmeny a podobně. Například penízovky, špičky, to jsou houby, které žijí v listí. Každý rok napadá obrovská vrstva listí a houby to přetvoří na humus. To jsou rozkládači.

Potom asi nejhezčí skupina hub jsou symbionti, ti mají propojené podhoubí s rostlinami a dochází k vzájemné výměně. Mají to i mikromycety. Ale nejklasičtější jsou hřiby, holubinky, rysce, pavučince, vláknice. Ty rostou v lesích, jsou propojené s kořínky stromů, tam se odehrává úžasná výměna látek.

Pochopila jsem, že houby osidlují všechna prostředí...

Houby jsou úplně všude, mě to šokovalo. I teď tady, jak sedíme v téhle místnosti, létají vzduchem jejich spory. Na kongresu v Itálii jsme měli přednášku, kolik hub je v oceánu. V oceánu je několik tisíc druhů hub, většinou mikromycety, které mají také rozkladnou funkci. Houby jsou úplně všude.

Na Šumavě jste dělal diplomovou práci, pracoval jste také na výzkumných projektech, které jsou věnovány houbám Šumavy, a také jste tam našel nějaké vzácné houby...

Šumava je v rámci Evropy unikátní pohoří. Stupeň zachovalosti lesů a biotopů je řádově vyšší než jinde. Vrcholem toho všeho je Boubínský prales. Což je prales par excellence, kde člověk nikdy nezasahoval ve smyslu, že by tam něco mohutně kácel a podobně. Je to konzerva světa, který už jinde není. Když se tam ponoříte, najednou se ocitnete na jiné planetě. Dějí se tam věci, které se nikde jinde u nás v přírodě už nedějí.

Čtěte také

Šumava je krásná, ale nebezpečná. Ten zážitek bude vždycky spojený s rizikem, zdůrazňuje ředitel Správy NP Šumava

Třeba jak tam stromy padají, přeorávají půdu. Postupem se to všechno přeorá, jak stromy padají. Padající stromy, to je něco, co jinde nemáme. Jsou to desetitisíce padlých smrků, jedlí a buků a na těch rostou ty nejvzácnější houby...

V roce 2020 jsem na Boubíně našel droboulinkou houbičku – malé bílé zoubky na padlém kmeni. Sebral jsem si to, mikroskopoval, říkal jsem si, že je to něco jiného, než znám... Mám pro to jméno Ostnička pralesní. To jméno jsem vytvořil a budu ho prezentovat příští týden na konferenci na Slovensku.