Je podzim a na největším francouzském hřbitově začíná „sezóna spisovatelů“. K Proustovi běžte u krematoria rovně

Je to možná morbidní, ale jedním z míst, kde se dodnes můžeme v úvozovkách sejít s velikány francouzské literatury jsou hřbitovy. Vyrážím tak na ten v Paříži největší a nejslavnější, Père-Lachaise, a u brány se ptám hlídačů, kde konkrétní hrob najít.

K Proustovi s doprovodem

Nejdřív dělají, že nevědí, kdo to ten Marcel Proust byl, ale pak mě tam jeden z nich sám osobně doprovodí. Nalézt hrob slavného spisovatele totiž není zase tak jednoduché. A navíc to má při cestě, právě se mu totiž mění hlídací rajón.

Čtěte také

Od Descarta ke croissantům: jak se filozof stal pekařem a prorazil s nejlepšími madlenkami v Paříži

Vyzvídám, zda se ho lidé často ptají na hrob Marcela Prousta, a prý to jsou takové sezóny. Teď skončilo letní období mladých šílenců, kteří hledají Jima Morrisona, říká s nadsázkou hlídač. S podzimem začíná sezóna spisovatelů, a tedy také Marcela Prousta.

Za pejskem doprava

Hlídač celou cestu vypráví, nesmím nic přehlédnout a trasu si zapamatovat. Za zády mám mít krematorium. U cesty vpravo bude malá socha pejska a hned za ní zabočím doprava k malé pěšince mezi hroby. A už z dálky na nás svítí zlatý nápis na černém náhrobku – Marcel Proust, 1871 – 1922.

Hlídač mě ještě vede za hrob a ukazuje mi jednu zajímavost. Tou jsou škrábance a známky jakési exploze. Je to prý z doby, kdy se před mnoha lety stal hrob cílem útoku příslušníků Mossadu, vypráví. Údajně tady explodovala po domácku vyrobená bomba v tlakové hrnci a Proust se tak stal nevědomým příslušníkem těchto bojů, přehání hlídač.

Jeho informaci se mi tedy nepodařilo nijak potvrdit, ale jeho vyprávění znělo přesvědčivě. To už se ale musíme loučit, začíná mu totiž směna na druhém konci hřbitova.