Zahrady, parky a hřbitovy: pro většinu Pařížanů jediná místa, kde se mohou toulat v zeleni

Francouzská vláda se snaží bojovat proti šíření koronaviru například i omezením pohybu obyvatel. Ven se smí jen s povolením a na maximálně na hodinu. Pařížané jsou na to od jara už tak trochu zvyklí. Přece jen se ale během podzimu můžou vydat za zelení i historií.

Oproti jarnímu omezení pohybu ve francouzských městech je tohle podzimní, zdá se, přece jen o něco mírnější. Pařížská radnice totiž nenechala uzavřít parky a zahrady. Pro většinu Pařížanů je to teď jediný způsob, jak se vypravit do přírody. Třeba do Lucemburské zahrady.

Káva pouze na stojáka

Prodej je povolený jen na stojáka, zahrádky musí být zavřené. Zdraví mě René, který tady pracuje už pětadvacet let: „Za celou dobu jsem nic takového nezažil. Nikdy. Ani v létě to nebylo lepší! Absolutně mrtvo! A teď?“ mávne rukou René. Jeho kiosek je snad jediný, který je v zahradách otevřený.

„Dneska to jde. Lidé si chtějí vyfotit podzimní barvy. Ale turisté? Vůbec žádní,“ všímá si René z kiosku s kávou

Tohle nové podzimní omezení je o trochu lepší. To březnové, to byla katastrofa. Všichni byli zalezlí doma. Pro nás to znamenalo jediné: volný sešup dolů,“ stěžuje si René, který navzdory malé klientele svůj kiosek s kávou v Lucemburských zahradách přece jen otevřel.

Dneska to jde. Lidé jdou do zahrad kolem Senátu, chtějí si vyfotit podzimní barvy. Jsou to ale samí Pařížané. Jen ti, co zbyli. Maximálně někdo z předměstí, kdo sem přijel pracovně. Ale turisté? Vůbec žádní,“ všímá si.

Sejdeme se na hřbitově

Kromě zahrad nechala radnice Paříže přístupné i velké historické hřbitovy. Jako ten nejznámější, Père Lachaise. A tam potkávám Tamaru s Gabrielem. „Bydlíme odtud asi tak pět set metrů. Je to pro nás jediná možnost, kam můžeme vyrazit za zelení. Chodíme sem prakticky každý den. Dneska je tady o trochu víc lidí, protože je sváteční den, ale jinak je tu celkem klid,“ popisují.

Podzimní barvy a čerstvé květiny na hrobech jsou letos pro Pařížany jediným kouskem přírody

Velký park nám tady v okolí chybí. Mezi domy občas vidíte nějaké zelené plochy s lavičkami, ale to není na procházku. Hřbitov je tak jedinou možností, jak respektovat nařízený jeden kilometr od bydliště,“ říká mi Tamara, která za normálních okolností pracuje v restauraci.

Vrátná ví, kudy kam

U vstupní brány se ještě ptám na dnešní návštěvnost. „Dneska to bylo určitě několik tisíc. Lidé se nejčastěji ptají na plánky, kde jsou vyznačené hroby slavných osobností. Ty mi už ale došly. Můžete si buď vyfotit támhletu tabuli, nebo načíst QR kód do mobilu,“ říká Laurence a s úsměvem dodává, že plán hřbitova nebyl aktualizovaný už snad třicet let.

Zkouším nahodile jméno slavného sociologa: „Chcete vědět, kde leží Pierre Bourdieu? Ten je v osmadvacáté divizi, naproti třicáté deváté. Ve druhé řadě Kousek od otce Victora Huga,“ ihned vysype polohu hrobu vrátná Laurence, jako u maturity. Dokládá tak, jak skutečně zná celý hřbitov Père Lachaise.

Vrátná Laurence zná celý hřbitov jak své boty

autoři: Marie Sýkorová ,
Spustit audio

Související