Je mi dobře v New Yorku mezi podivíny s nepravděpodobnými příběhy, usmívá se jazzový hudebník Ondřej Pivec

Jak se stane, že kluk z paneláku v brněnské Líšni pronikne mezi nejslavnější muzikanty světa? Je to silnou ambicí?

Trvá to 10 let. A myslím si, že větší ambici jsem měl v dobách, když jsem žil v Čechách. Pak jsem okusil hudbu v New Yorku a strašně jsem se zamiloval do kostelní hudby a do role doprovázeče. A v tu chvíli bylo jedinou ambicí naučit se to co nejlíp.

A pak, když to člověk umí dobře, se tím dá i poměrně dobře živit. V kostele to umí ocenit, protože hudba je velkou součástí bohoslužeb. A já se do té hudby šíleně zamiloval. Ty věci, které přišly potom, jsou spíš vedlejší efekt.

Hrajete také na digitální varhany Hammond, takzvané hammondovky. Uměl byste popsat slovy jejich zvuk?

Uměl. Je to nástroj, který má obrovské spektrum toho, co umí vyjádřit. Umí být plačtivý, melancholický, umí řvát, umí být agresivní. Je to obrovská, široká paleta zvuků, které z toho jdou dostat. Bublá.

Na Vltavě máte každý týden svůj pořad. Jak to zvládáte, když do toho cestujete, hrajete?

Čtěte také

Od dětství jsem hudební nerd. Jako Sinatra v teniskách se už teď necítím, říká zpěvák Jamie Cullum

Občas je to trochu na hlavu. Někdy se stane, že přijdeme z koncertu a druhý den v pět ráno odjíždíme na letiště. Je půlnoc a já vím, že ještě musím vybalit mikrofon, ještě natočit pořad. Nicméně stojí to za to, dělá mi to radost a ozývají se mi lidé, že to poslouchají. A také mám radost z toho, že mi Vltava dovolí občas pustit věci, které by se tam normálně nezahrály.

Je pravda, že už vás čím dál víc baví spíš studiová práce – produkování, nahrávání, než hraní na pódiu?

Je to rozhodně tak. Částečně proto, že cestování a hraní je docela únavné. A pak z hlediska produktivity – studiová práce je víc vidět. A já se dostal do životní fáze, kdy za sebou rád vidím nějakou práci.

Jak jste začal spolupracovat s Gregory Porterem?

Za úplně první impuls může český festival Prague Sounds, dříve Struny podzimu. Tehdy se mi ozval ředitel Marek Vrabec s tím, že bych mohl vystupovat jako host na jarním gala. Vždycky tam měl zahraničního umělce a k němu českého hosta. Ke Gregorymu mu přišly vhodné hammondky. Gregory zprvu nechtěl, ale nakonec ho umluvili videy, které mu nepřišly úplně špatné.

Čtěte také

Český jazzman ohromuje věřící v americkém Harlemu. „Hrát v kostele není koncert, ale služba,“ říká Ondřej Pivec

Hráli jsme, měli jsme domluvené předem tři skladby. Nakonec se hráli úplně jiné tři skladby, což jsme vymysleli na zkoušce, ale bylo to fajn. Pak jsem zůstal v kontaktu s lidmi z jeho kapely a oni mě později pozvali na natáčení Liquid Spirit.

Tam jsem potkal jeho producenta, začali jsme si povídat a on po chvíli říká – ty jsi z České republiky? Neznáš náhodou člověka, který se jmenuje Jaromír Honzák? Říkám, že samozřejmě znám Jaromíra Honzáka. Tak jsme si o tom povídali, vyměnili jsme si čísla a on se tak kouká a pak říká – vždyť já tvoji hudbu znám! Zjistil jsem, že sbírá evropský jazz.

Producent řekl Gregorymu – tady jsou potřeba hammondky, vem si tohoto týpka, už ho znáš. A tak to začlo.

Tak jsme zůstali v kontaktu, on mě pak najal na něco jiného a to se mu líbilo, takže pak, když se natáčelo Take Me To The Alley, řekl Gregorymu – tady jsou potřeba hammondky, vem si tohoto týpka, už ho znáš. Tak mě vzal a tím začala spolupráce.

Už jste v New Yorku doma?

Myslím si, že ano. Už jsem tam 13 let a mám to tam velmi rád. Dlouho to byl můj druhý domov a teď je to spíš primární domov.

Čím vás fascinuje město, jako je New York? Na můj vkus je příliš hektické, ale to je asi to, co máte rád.

Čtěte také

Laco mi řekl: Pojď do Ameriky. Tak jsem šel, vypráví jazzový hudebník Michael Krásný

Dají se tam najít i klidnější místa. Poslední dobou je pro mě klid důležitý. Nicméně na New Yorku mě fascinuje to množství lidí s nepravděpodobnými příběhy. Pod bytem v Brooklynu je německá hospoda, kde mají asi patnáct druhů německých piv. A vede ji Jamajčan, který mluví plynně německy. Anebo příběh východního Evropana, který hraje v afroamerickém kostele. Je mi tam, mezi tak trochu podivíny, dobře.

Jaké české hudební interprety Ondřej Pivec rád poslouchá? S jakými kapelami také spolupracuje? A má čas chodit na koncerty? Poslechněte si celý rozhovor.