Jaroslav Tomsa

Jako kaskadér se začal živit na konci 60. let. Jeho úplně prvním filmem byl americký snímek Most u Remagenu, který se natáčel u středočeské Davle. „Bylo to nádherné. Sice už jsme měli něco za sebou, ale pády do krabic jsou vždycky něco jiného než pády do vody – to nám tolik nevadilo,“ vzpomíná Jaroslav Tomsa na natáčení, při němž se tehdy začínající čeští kaskadéři učili od amerických filmařů.

Většina lidí považuje kaskadérské povolání za velmi nebezpečné, Jaroslav Tomsa však s úsměvem konstatuje, že každé povolání je nebezpečné a kaskadérské kousky musí být vždy velmi dobře bezpečnostně zajištěny. Určité riziko, které i přesto při natáčení kaskadéři podstupují, musí být podle něj vyvažováno jejich šikovností.

Nejnebezpečnější situace potkala Jaroslava Tomsu zcela nečekaně při natáčení filmu Hrozba. Měl předvést zdánlivě běžný pád z hořícího potrubí ve výšce osmi metrů do krabic. V klíčový moment však zafoukal vítr a oheň se rozšířil tak, že kaskadéra, který čekal na vhodný okamžik, nepříjemně popálil. A „otec“ českých kaskadérů v rozhovoru s Václavem Žmolíkem přiblížil i další zajímavé situace z natáčení, do nichž se dostal on sám nebo někteří jeho kolegové.

Proč při natáčení veleúspěšného snímku Titanik prováděli nejnebezpečnější scény jen Američané a Češi? Jak se dostal k malování obrazů a grafice, kterým se věnuje v poslední době? Také tyto otázky položil legendárnímu českému kaskadérovi Václav Žmolík. A své dotazy posílali do vysílání také posluchači Radiožurnálu. Všechny odpovědi Jaroslava Tomsy si poslechněte ze záznamu celého rozhovoru.

Záznam celého rozhovoru s Jaroslavem Tomsou i s dalšími Hosty Radiožurnálu si můžete poslechnout v Rádiu na přání.