Horáček: Prevence je klíčová. Dejme pozor, aby společenské klima nevytvářelo psychiatrické pacienty

Jak velkou část toho, co se lidově označuje deprese, jsou skutečné deprese?

Řekl bych, že to bude přibližně polovina. Prevalence depresivní poruchy v populaci je okolo deseti procent u žen a pěti procent u mužů. Kdyby to narostlo, tak dejme tomu o třetinu.

Ale ono to je trošku složitější, protože v psychiatrii máte takovou šedou zónu nepříjemných stavů, kdy to ještě nemá tu pravou biologii deprese. Deprese je už biologické onemocnění, které, když má minimálně ten střední stupeň, není skoro možné léčit bez antidepresiv. Takže to je jen otázka terminologická, ale my se bavíme o několika věcech současně.

Čtěte také

Vyhořelá generace? Skoro polovina mladých lidí se potýká se známkami deprese. Jak z toho ven?

První věc je, kolik je reálně depresí. To teď přesně nevíme, museli bychom udělat jiný typ výzkumu (než výzkum PAQ Research v rámci projektu Život k nezaplacení, pozn. red.). Plánuji takové výzkumy dělat pod naším ústavem, protože to je věc, která je absolutně esenciální pro to, abychom věděli, kam alokovat limitované ekonomické zdroje, které máme. Ale druhá věc jsou trendy v prožívání, a to tyto výzkumy ukazují, že se necítíme zcela dobře.

Tři spouštěče

Čím to je?

Je to kombinace faktorů, které jsou dnes relativně dobře známé a intenzivně studované. Třeba já a moje skupina to také studujeme, měli jsme na to celou řadu projektů. Dá se to shrnout asi zjednodušeně tak, že to, co se promítá do globálně zhoršujícího se prožitku existence sebe sama – toho, jak se cítíme –, jsou asi tři skupiny faktorů.

Za prvé to je objektivní stav světa, který je dnes skutečně složitější, než byl v minulosti. Valí se na nás jedna krize za druhou, než si vydechneme po jedné, tak už je přítomná druhá: migrační krize, finanční krize a tak dále a teď válka. To je stresující a samozřejmě se to promítá do toho životního pocitu.

Druhý faktor je digitální svět, ve kterém převážně žijeme, který má tendenci nám amplifikovat všechno špatné, co ve světě je. To znamená, že negativa, krize a to, co prožíváme, je zesilováno přenosem, jak se to ke mně dostává. Bavíme se o médiích, ale také hlavně o sociálních médiích a internetu obecně, který má větší pravděpodobnost, že na naši obrazovku, na obrazovku naší mysli, přinese spíše negativní zprávy než zprávy pozitivní. Tohle je vlastnost toho média a to potom vytváří ještě temnější obraz, než to je doopravdy.

Čtěte také

Česko trápí nedostatek psychiatrů. V horizontu pěti let jich odejde až čtvrtina do důchodu, upozorňuje expert

Třetí faktor je to, že digitální svět, ve kterém žijeme, je velmi lehce zneužitelný. Je to ideální prostředí pro to, aby se šířily různé nepravdivé informace a aby lidé přes to prosazovali svoje zájmy. A zájmy některých skupin i geopolitických hráčů mohou být realizovány tím, že zasévají nejistotu a špatný životní pocit potenciálním soupeřům. Těch faktorů je víc a to všechno se promítá do toho, jak se cítíme.

Premiér Andrej Babiš v posledních týdnech opakovaně mluvil o podpoře psychiatrické péče jako o prioritě nové vlády. Kabinet obnovil Radu vlády pro duševní zdraví a jmenoval vládní koordinátorku pro tuto oblast, pan premiér mluví o miliardových investicích. Podílíte se vy, váš ústav nebo Národní ústav duševního zdraví nějak na aktuálních plánech vlády? Jste součástí toho, co vláda chystá? Máte detailnější informace o těch plánech?

Já ty informace získávám také průběžně, podobně jako vy. Ale jsem samozřejmě s paní vládní koordinátorkou v těsném kontaktu. Náš ústav je výzkumná, klinická a pedagogická instituce, jediná v tomto státě, která má ve svém poslání podporu duševního zdraví na všech úrovních od výzkumu molekulární psychiatrie až po takzvané veřejné duševní zdraví. To znamená organizaci péče a snahu o obecné podpory duševního zdraví.

Jsme určitě velmi silný hráč a já bych rád, aby se náš ústav podílel jak na formulaci priorit, což je asi fáze, v které teď jsme, tak potom pochopitelně na realizaci těch úkolů. Mám tu velké oddělení veřejného duševního zdraví, kde jsou odborníci, sociologové, sociální pracovníci, kteří jsou od toho, aby s tím pomohli.

Miliardové investice

Po prvním jednání Rady vlády pro duševní zdraví řekl premiér Andrej Babiš (ANO), že psychiatrické nemocnice zřizované ministerstvem zdravotnictví potřebují investice za dvě miliardy 700 milionů korun. Jsou z vašeho pohledu miliardové investice do psychiatrických nemocnic v tuto chvíli to nejdůležitější?

To je přesně ta otázka, teď se dostáváme k tomu zajímavému, co s vůlí naší současné reprezentace a s prostředky, které na to bezpochyby uvolní, a jak to udělat, aby doopravdy ty peníze a energie odpracovaly co nejvíc. Jestli mi dáte chviličku, pokusím se vysvětlit, o co jde a jak je ta partie rozehraná.

Premiér Babiš v předchozím období i s pomocí paní doktorky Protopopové (nově jmenovaná národní koordinátorka politiky duševního zdraví, pozn. red.) dokončovali poslední fázi iniciální části reformy psychiatrické péče, která spočívala v tom, že se snažili maximálně humanizovat psychiatrii – část pacientů z velkých psychiatrických léčeben, které se přejmenovaly na psychiatrické nemocnice, dostat do komunitní péče, do komunity, do center duševního zdraví –, budovat centra duševního zdraví a nějakým způsobem zlepšit péči o relativně vážnější psychické poruchy, jako je především schizofrenie, některé další psychózy, bipolární porucha a tak.

Čtěte také

Už je legální, v lékárnách ale není. Psychiatr Horáček se bojí, že pojišťovny psilocybin neproplatí

O tom byla ta reforma, kde se udělalo kus práce. Nějaké chyby tam bezpochyby byly, ale to je vždycky tak. Pak to skončilo a stálo to. Mezitím se ale kompletně změnila situace, protože, jak jsem říkal, krize se valí jedna za druhou, proběhl covid a spustila se vlna dramaticky se zhoršujícího psychického zdraví: ale pozor, u jiných diagnóz a u jiných osob, než jsou ty, na které cílila ta původní reforma.

Nejsou to osoby s psychotickými poruchami, se schizofrenií a tak dále. Po covidu došlo k tomu, že se akceleroval dopad současného světa na normální populaci, u které se začaly objevovat příznaky, jako jsou mírné deprese – to je to, co měří třeba také Daniel Prokop –, úzkostné poruchy, nespavosti. To je segment poruch, který letí nahoru. O stovky procent se nám zvyšuje počet pacientů, a to zvláště u těch nejmladších, tedy u dětí a u adolescentů.

Takže reforma běžela na nějaký segment psychiatrických klientů, ale mezitím se vytvořila potřeba úplně jiná a někde jinde a tam nám to dramaticky roste. To, že současný svět dopadá na mysl lidí, kteří by jinak nebyli psychiatricky vůbec nemocní, souvisí s mnoha faktory.

Čtěte také

Na Slovensku má plošná regulace mobilů ve školách úspěch, říká psycholog. Právník: Není to řešení všech problémů

Ty tři hlavní skupiny jsme jmenovali, ale já bych ještě zdůraznil sociální sítě, které v tom, co se děje, hrají prominentní roli. Takže ta současná fáze reformy, obnovy nebo podpory psychiatrie by měla mířit na oba segmenty: za prvé na vážné psychické poruchy, schizofrenii a tak dále, ale také, a podle mě hlavně, na nové fenomény, které nás trápí. To jsou ty stoupající počty.

Prevence diagnóz

V tom, co říkáte, že by mělo být prioritou, kam konkrétně by ty peníze měly mířit? Co konkrétně by se za ně mělo zaplatit?

Peníze by měly mířit do míst, které nám umožní to, aby ty nové diagnózy vůbec nevznikly. Ještě jednou, máme tu výrazný segment populace, který je psychicky nemocný, prožívá se jako psychicky nemocný, jsou na antidepresivech, antipsychoticích, vysokých dávkách nejrůznějších léků a jsou to lidé, kteří, kdyby byly jen trošku jiné společenské podmínky, by nebyli ve frontě před psychiatrickými ambulancemi.

Psychiatrů je samozřejmě málo, vždycky jich byl víceméně mírný nedostatek. Dnes jich je zásadní nedostatek, ono jich dost ani být nemůže při takovém počtu potřebných, který teď máme. Odpovídám tedy nyní na vaši otázku: myslím si, že by ty peníze měly jít do toho, čemu se říká primární prevence diagnóz, které se dají preventovat, kterým se dá zabránit, do toho by se mělo investovat.

Prostě si dát pozor na to, aby společenské podmínky a klima, ve kterých žijeme, nevytvářely psychiatrické pacienty jako na běžícím pásu, což je současná situace.

Jak předcházet psychickým problémům u dětí? Jak velký je v Česku problém nedostatku psychiatrů a jak ho vyřešit? A byl by Jiří Horáček pro zákaz sociálních sítí pro děti? Poslechněte si celých Dvacet minut Radiožurnálu.