Jako malá jsem neměla tréninky v oblibě, tak jsem míčky začala zabíjet do rohu. Dnes je to gró mé hry, říká Vaňková Kvitová

V ohijském Cincinnati jste byla loni ve finále, v Miami jste letos vyhrála. Jak se vám hraje v horké a daleké Americe?

Je to opravdu hlavně o tom počasí. Na dálku a s ním spojený posun času si organismus za pár dní zvykne, ale to dusno a horko je na tom asi nejhorší. Vlastně mě překvapuje, že i když je v Cincinnati takové vlhko, tak tam hraju docela dobře. Kombinace vlhka a dusna mi nedělá moc dobře na astma. Každý den používám inhalátor, a když se cítím hodně špatně, mám ještě jeden.

Čtěte také

Kvitová pro mě bude vždycky jednička, překonala neuvěřitelné věci, říká kondiční kouč tenistů Vydra

Máte nějaké vysvětlení pro stavy, kdy se vám hraje s neuvěřitelnou lehkostí, přesností a razantností, přestože je vše tak jako jindy?

Kdybych tohle věděla, tak si myslím, že jsem asi úplně někde jinde... Za svou kariéru se mi samozřejmě několikrát stalo, že jsem se dostala do takové bubliny, kdy mi – přesně jak říkáte – ten míč od soupeřky přišel hrozně pomalý, já byla úplně všude a vůbec jsem nad tím vlastně nepřemýšlela. Opravdu netuším, čím to je, ale asi se dostanu do nějakého flow a zdravého sebevědomí a věřím, že prostě nemůžu prohrát.

V Síni slávy ve Fulneku se píše o vašem dětství, tenisových začátcích a splněných snech. Co odpovídáte, když se vás někdo zeptá, jestli si každý může splnit svůj sen?

Myslím si, že ten text je spíše pro rodiče s malými dětmi, kteří se společně snaží něčeho dosáhnout. A nemusí to být jen tenis. Chce se tím asi říct to, že spoustu věcí se povedlo, i když moji rodiče neměli peníze.

Čtěte také

Tenisu si po napadení vážím mnohem víc. Nevěřila jsem, že se k němu ještě někdy vrátím, říká tenistka Petra Kvitová

Trénovala jsem s tátou do 16 let na kurtech, kde nebyla ani sociálka. Myslím si, že hlavní myšlenkou je, aby se věřilo a snilo.

Takže se dá dostat do světové tenisové špičky a nebýt nejzámožnější ve Fulneku?

Dá. Vidíte to tady před sebou.

Co z toho, co vás táta naučil, používáte dodnes?

Táta mě hlavně naučil nic nevzdávat, bojovat a mít silnou vůli. To si myslím, že bylo asi nejdůležitější, co se týče psychiky a mentální odvahy. Upřímně, já ty tréninky neměla úplně v oblibě, hlavně když jsem musela jenom pinkat na střed. Tak mě to nebavilo, že jsem to začala zabíjet do rohu. A to mi zůstalo dodnes a je to gró mé hry.

Jak se život změní po vítězství ve Wimbledonu? A jak těžké je pro tenisty najít v létě termín na svatbu?