Hru prožívám uvnitř, v obličeji ale nehnu brvou, přiznává vítězka Wimbledonu Vondroušová
Tenistka Markéta Vondroušová je v historii třetí Češkou, která si odvezla vítěznou trofej z dvouhry z Wimbledonu. Za vítězství prý vděčí klidné hlavě, kterou si na turnaji dokázala udržet, i lidem kolem sebe, kteří jí pomáhají mít nadhled. „Na zápasy jsem chodila bez tlaku, až v semifinále jsem byla hodně nervózní, více než ve finále,“ prozradila. Jaké pocity na kurtu zažívala, jaká byla večeře šampionů a opravdu si její trenér bude muset na tělo vytetovat jahodu?
Když jste v roce 2019 hrála finále v Grand Slamu, později jste řekla, že jste hodně myslela na svoji maminku. Řekněte nám o ní něco.
Máme mezi sebou velké pouto. Tehdy za mnou do Paříže přijela a já tam prohrála, celkově jsem si to finále moc neužila a myslím, že ani ona na Paříž nevzpomíná ráda, i když to tehdy vlastně byl úspěch.
Hodně jsme toho spolu prožily, podporuje mě od mých začátků a vím, že kdybych teď řekla, že už mě tenis nebaví, pomohla by mi a řekla, že vymyslíme něco nového, co bych mohla dělat.
Kdy jste začala věřit v to, že jste dobrá tenistka?
Úplně nevím, kdy se něco zlomilo. Každý o sobě občas pochybuje, jestli na to má, do toho jsem za sebou měla dvě operace, tak bylo všechno nejisté. Myslím, že jsem nad tím nijak zvlášť nepřemýšlela a pokračovala zápas od zápasu.
Když jsem pak ve Wimbledonu začala postupovat, tak jsem si uvědomila, že už to začíná být velké. A pak jsem najednou šla na semifinále se Svitolinovou, na tom zápase jsem byla nejvíc nervózní.
Víc nervózní než na finále?
Ano. Ten tlak, že bych mohla být ve finále, byl větší než to samotné finále, i když při něm jsem byla samozřejmě také hodně nervózní. Uklidňovalo mě ale to, že ani Svitolinová ještě finále nehrála. Když jsme vlezly na kurt, všechno ze mě spadlo.
Čtěte také
Teď proti mně sedí sympatická holka s krásnýma očima a šťastným úsměvem, ale kdybych stála proti vám na kurtu, možná bych se vás bála. Máte odmalička při tenise tak zarputilý výraz?
Ano, když jsem byla malá, trenéři si mysleli, že mě to asi nebaví. Přitom mě to bavilo moc a sama jsem nevěděla, proč se tak tvářím. Teď si myslím, že je pro mě důležité emoce držet, že je to můj klíč k tomu, abych hrála dobře.
Znamená to, že hrajete, ale neprožíváte to?
Já to prožívám, ale uvnitř.
Jaký byl zásadní bod v její kariéře a opravdu si její trenér na tělo vytetuje jahodu? Poslechněte si celý rozhovor.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor


Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
Zprávy z iROZHLAS.cz
-
Materiál už je hotový. Člen STAN Praze navrhuje nákup budovy za 400 milionů, prodává ji jeho kolega
-
Rektor Univerzity obrany: Proti balistickým raketám je Česko bezmocné. Věřím, že do 10 let se to změní
-
Kanye West a adorace Hitlera? Vzrušuje ho jako hybatel dějin, vysvětluje pobouření novinář
-
Život horolezce je vždy na hraně. Do rodinných věcí by se rýpat nemělo, říká Radek Jaroš k úmrtí Kolouchové