Tenisu si po napadení vážím mnohem víc. Nevěřila jsem, že se k němu ještě někdy vrátím, říká tenistka Petra Kvitová

„Nejvíc mě na tenise baví samotná hra – to, když stojíte proti té druhé. Je to mentální, taktická i fyzická hra zároveň a je jen na vás, jaký úder kam dáte. Připomíná to šachy,“ myslí si dvojnásobná wimbledonská vítězka Petra Kvitová u Lucie Výborné.

Když odehraje zápas, do deníku si zapisuje o každé soupeřce triky, aby věděla, jakou strategii zvolit. Tento deník neviděl ani její trenér. „Je to moje tajemství, píšu si ho od roku 2014. Nikdy nikomu to neukazuji a tak bych chtěla, aby to zůstalo,“ směje se tenistka ve studiu Radiožurnálu.

Pozvolna zpět do hry

Kariéra úspěšné tenistky zažila velký otřes ke konci roku 2016, kdy jí neznámý útočník pořezal ruku. Operace a následná rekonvalescence pak pro ni byly mimořádně náročné. „Když mi pan chirurg dal raketu poprvé do ruky, tak jsem ji neobjala, necítila jsem vůbec nic. Bylo to velmi demotivující. Nevěřila jsem, že se ještě vrátím,“ vzpomíná Kvitová. Po incidentu se bojí chodit sama na nákup nebo večer ven.

„Psychika a víra udělá u člověka strašně moc. Tenis beru jako odměnu, že jsem byla schopná se vrátit a dělat, co mě baví.“
Petra Kvitová

Postupně trénovala motoriku a úchop rakety, ale proces byl pomalý a bolestivý – po psychické i fyzické stránce. Do hry se musela dostávat pozvolna, začínala s pěnovým míčkem. Tenisu si Petra Kvitová po incidentu váží mnohem víc. „Vím, jaké je to být bez něj a bude to snad jednou moje rozhodnutí, až s ním skončím.“

Nejlepší rady, které kdy dostala, pocházely od rodičů; zvláště pak od otce, který ji trénoval. „Táta mě upozorňoval na to, že všechno je o vůli. I když mě něco bolí, tak je to o tom to překonat. Řídím se mottem ‚nikdy to nevzdávej‘.“ I proto ji prý nikdo neviděl na veřejnosti plakat, tento typ emocí si nechává zásadně v soukromí.

Čtěte takéPřečtěte si přepis celého rozhovoru

Být úspěšný v tenisu znamená být silný, výbušný a připraven na stále zrychlující se hru. Pomáhají v tom zejména trenéři a samozřejmě dobře stavěné tělo, které vyžaduje kvalitní stravu. Jídelníček má proto tak zautomatizovaný, že ho nepotřebuje nijak řešit. „Tenis je specifický v tom, že je to rychlostně-vytrvalostní sport a je těžké to zkombinovat. Všichni hrajeme rychle. Mám takový fyzický zápřah, že se tuky spalují samy.“

I přes svou slávu a úspěchy se snaží pracovat se zdravým sebevědomím, které je pro hru důležité. „Mám mentální kouče a trenéry, kteří jsou pozitivní. Ke comebacku přispěl celý můj tým včetně rodiny. Když mě někdo nepozná, tak se cítím jako obyčejná holka,“ popisuje úspěšná sportovkyně.

autoři: Lucie Výborná , anh

Odebírat podcast

Související