Jak trávila Vánoce románová Angelika? Úplně jinak než autorka knih o známé krasavici
Vánoce jsou chvíle, které trávíme se svými nejbližšími, ohlížíme se zpět za svými životy a sníme. Jedním z největších snílků dvacátého století je nepochybně Anne Golonová, autorka románové série o Angelice. Žena s velkou představivostí před týdnem ve Versailles oslavila neuvěřitelné pětadevadesátileté narozeniny.
Nacházíme se v zahradách ve Versailles, právě tady se odehrává řada románů o Angelice. Jejich slavná autorka začíná okamžitě vzpomínat na to, jak tu v mládí trávila prakticky každý den. Znala každý kout zahrady, proto je v jejích románech tolik podrobností z každé její části.
Anne Golonová jede vedle mě na pojízdném křesle, které tlačí její dcery Nadine a Marina. Před pár dny se vrátila z nemocnice. Špatně se jí chodí, ale pořád jí to dobře myslí a neztrácí smysl pro humor.
Všechny nás upozorňuje na velkého bílého ptáka na obzoru. Nadine ji jemně opravuje, že je to letadlo, a Anne Golonová nás pohotově se smíchem lituje, že se nedokážeme odpoutat od současnosti.
Když projíždíme zahradami, celá září a chce, abychom dojeli až k terasám, to je její nejoblíbenější místo.
Vánoce podle Angeliky
Zajímá mě, jak trávila Vánoce Angelika. Podle Anne Golonové záleží na tom, v kterých románech. Když byla s králem, tak podle královských zvyků, jindy zase se svými dětmi.
Do rozhovoru se vloží Nadine a připomíná jedny smutnější románové Vánoce, kdy v jedné z prvních knih série je Angelika na Vánoce bez manžela, který je ve vězení. Právě tam ovšem poznává svoji mámu, která se vždy dívala dopředu, takže nakonec děti zpívají a celé to vyznívá vlastně vesele.
Marina zase vzpomíná, jak jejich rodina – a teď už mluvíme o reálném životě – slavila naprosto tradiční Vánoce, zdobil se stromeček, na něm byla spousta čokolády, a protože rodina žila ve Švýcarsku, tak byla i velmi kvalitní.
U Golonů neslavili podle francouzského zvyku, kdy se dárky dávají až pětadvacátého ráno, ale podle německého a vlastně i našeho, tedy s nadělováním už večer čtyřiadvacátého. Obě dcery pak shodně přiznávají, že si potrpěly na spoustu ozdob. Byly to prý Vánoce více německé než francouzské.
Nesmrtelná Angelika
Všechny tři ženy si užívají krásný den ve Versailles a vzpomínají. Připadá mi neuvěřitelné, že první Angelika vyšla celých deset let předtím, než jsem se narodil. A ještě neuvěřitelnější je, že Anne Golonová ještě teď píše její pokračování.
Dcery jsou nadšené z toho, jak je stále vitální, a Nadine mi naprosto upřímně říká, že přestože v té době nebyl život v Evropě pro většinu lidí jednoduchý a Vánoce byly skromné, u Golonů se na dárcích nešetřilo a slavily se s Angelikou.
Protože rodina neměla žádné existenční starosti především díky prostředkům, které Anne Golonová, získala za své knížky.
