Jak si během okamžiku potykat s bavorským premiérem? Zkuste vyšplhat na alpský vrchol

Kultura sbližuje, věří v česko-bavorském pohraničním centru. Co mají Češi a Bavoři společného?

• Upravit
• Smazat

V Bavorsku těsně u českých hranic stojí v malé obci Schönsee zrekonstruovaná budova někdejšího pivovaru. Už třináct let v něm sídlí kulturní Centrum Bavaria Bohemia, které usiluje o to, aby se lidé na obou stranách hranice více poznali a také aby si lépe rozuměli. Jak se jim to daří, zjišťoval zpravodaj v Německu Pavel Polák.

„Znám hodně koutů světa, ale neexistuje žádné pohoří, které by bylo tak krásné, jako jsou naše Alpy,“ říká mi Günther Beckstein. Sedíme v norimberské kanceláři bavorské strany CSU, za kterou byl poslancem v bavorském parlamentu od poloviny 70. let. Stal se za ni také zemským ministrem vnitra a potom i premiérem.

„Viděl jsem osmitisícovky v Himalájích. Od jednoho horského masívu k druhému to je sto padesát kilometrů. U nás je to všechno v malém prostoru. Mezi Matterhornem a Monterosou je to vzdušnou čarou tak 10 kilometrů.“

Překvapivé setkání

K horám měl Günther Beckstein blízko už do mala. Pěší túry i horolezení vyhledával často.

„Na horách se člověk musí překonávat. Vystoupat na horu je náročnější než se procházet v nížinách. Pohled z vrcholku hory je pak odměnou. Dokud mi bude sloužit zdraví, budu na hory pořád lézt,“ ujišťuje.

Pavel Polák se s Güntherem Becksteinem sešel po dlouhých pěti letech. A zase si povídali o horách |foto: Pavel Polák,Český rozhlas

Stejně jako před pěti lety, kdy jsem se drápal na vrchol švýcarského Breithornu. Tehdy kousek za mnou vystoupal nahoru postarší turista se dvěma hůlkami, v černých brýlích a modré čepici a představil se jako bývalý bavorský premiér. Setkání s Čechem na vrcholku hory mu tehdy udělalo radost coby důkaz nové, spojené Evropy.

S věkem láska k horám neslábne

O jednom nečekaném setkání aneb Když se na reportéra v Alpách usměje štěstí

• Upravit
• Smazat

Pavel Polák chtěl následující reportáž ze švýcarských hor natočit vlastně o úplně něčem jiném. Jenže když se do jeho plánů přimíchalo reportérské štěstí, musel bleskově improvizovat. Jak se mu to povedlo?

Dnes je Güntherovi pětasedmdesát. Času na hory má ve svém politickém důchodu hodně. Výstupy jsou prý ale pozvolnější, za což může – jak sám říká – jeho břicho.

„Poměr tělesné váhy vůči svalům není úplně příznivý, proto chodím po horách pomaleji, pohodlněji, ale pořád rád,“ dodává.

Na Breithorn by si troufnul i dneska. Ten rozhled z celoročně zasněženého vrcholku prostě stojí za to.