Na svahy rakouských Alp se vrací potomci původních obyvatel. Navazují na staré tradice a žijí v souladu s přírodou
Sieglinde a Rainer žijí na horských pastvinách v Horním Rakousku ve starých chalupách obklopeni přírodou. Vaří jenom z vlastních nebo lokálních produktů, starají se o zvířata a živí je turistický ruch. Jak se jim žije, se zeptala Mária Pfeiferová.
Život v hornorakouských Alpách je teď jednodušší než dřív. Nahoru jezdí lanovka, do chalupy vede elektřina a všudypřítomný je i telefonní signál.
Sieglinde Baumannová obývá v průsmyku Hengstpass statek, ve kterém dřív sloužila rodina její tchyně. Před chalupou roste obrovská lípa a v kamenném korytě se vodou z potoka chladí lahve s pitím pro hosty.
Knedlíky, štrůdl a koblihy
„Dnešní život v Almu se nedá srovnat s dřívějším. Máme tu komfort. Už 20 let jsme součástí Národního parku Kalkalpen, což ekonomicky pomohlo všem, kdo tady v průsmyku Hengstpass žijí,“ vysvětluje Sieglinde.
Pohostila mě jídlem, které tady může v sezonní obměně ochutnat každý pocestný. „Zpracovávám lokální a místní produkty, nenakupuju žádné prefabrikované věci nebo polotovary, chci, aby bylo vše čerstvé a dobré,“ zdůrazňuje.
Vyčarujte si doma atmosféru rakouských Alp. Recept na pravé korutanské taštičky krok po kroku
Atmoféru rakouských Alp si můžete připravit i doma. Náš reportér pátral po tom, jakou chuť mají Alpy, a zjistil to. Jako korutanské taštičky.
„Každý den peču čerstvé koblihy, tvarohový a jablečný štrůdl. Chystám polévky a peču ve svých kamnech na dřevo pro tuto oblast typickou vepřovou pečeni z místního masa na česneku, koření a sádle s knedlíkem a zelím.“
Jako za starých časů
V jídelně praská oheň v kamnech, místnost je vybavená skromně, ale účelně. Že jste v 21. století, si na první pohled vůbec nevšimnete.
„Původně byl tento statek obývaný celoročně. Hospodařila tady celá rodina s čeledíny a děvečkami, ale pak ho lidé opustili a ti, co se vrátili, už tady žili tak jako já jen v létě. Vyhnali zvířata na pastvu, dělali seno, zpracovávali mléko a na zimu se vraceli do vsi,“ popisuje Siglinde.
Rodinný podnik
Příběh pana Rainera Lögera je jiný, protože ten v chalupě Löger-Hütte v horském údolí nad městem Hinterstoder vyrůstal.
„Je to rodinný podnik, už můj otec tady hospodařil. Pocházíme dole z vesnice, kde máme selský dvůr a chalupa Löger-Hütte je jeho součástí. Jsme tady už 40 let a za tu dobu se z původního hospodářského stavení stala chata pro turisty,“ vypráví.
K nezaplacení. Noc pod hvězdami v bezhvězdičkovém hotelu pod švýcarskými Alpami
Nad vámi obloha plná hvězd, kolem zasněžené vrcholky hor, vůně lesů a luk a ticho, které místy přeruší jen cinkot kravských zvonců a zpěv ptáků. Taková noc se dá strávit v neobvyklém hotelu ve švýcarských Alpách.
Návrat ke kořenům
Mladý muž v dokonale padnoucím oblečení procestoval celý svět. Pak se ale rozhodl, že svůj život spojí s horskou pastvinou, stejně jako jeho předkové. Otevřel hotel pro turisty – nejdřív jen s letním provozem, ale protože sem jezdí i hodně lyžařů, zavedl nakonec celoroční provoz.
„Stará se celá rodina – sladkosti a sýrové knedlíky do polévky připravuje babička a maminka dole na statku. Zbytek rodiny pomáhá přímo tady,“ říká Rainer.
„Pamatuju si, že vždycky na jaře jsme museli zvířata vyhnat zezdola na pastvu sem do horského údolí. Trvalo až sedm hodin, než jsme je sem vyhnali. Celé léto jsme byli tady a hospodařili a na podzim jsme zvířata zahnali zpátky do údolí.“
Idyla pro zvířata i pro lidi
Krávy se tady v nadmořské výšce 1420 metrů pasou všude okolo nás, mezi nimi procházejí lidé po vyznačených turistických stezkách. „Máme 170 kusů dojnic, které se tady od jara do podzimu samy pasou. Mají naprostou volnost, pijí vodu z pramenů. Dříve jsme měli i ovce, teď chováme ještě koně a králíky,“ přibližuje mladý hospodář.
Příběhů, jako je ten Rainerův nebo Sieglindin je tady v okolí čím dál víc. Rodiny se nepovažují za konkurenci. Stejně jako se v drsných horských podmínkách navzájem potřebovali dřív, pomáhají si i dnes.
