Jak se baví Bejrúťané? Z nemocného města unikají do podzemního klubu Metro nasát duch svobody

Skoro jako kdysi

„Bejrút už není to, co býval v šedesátých, v sedmdesátých letech. Atmosféra se změnila, změnil se i vkus. Tady na tom místě člověk cítí takovou nostalgii po dobách, kdy bylo v Bejrútu mnohem víc divadel, kin, klubů,“ provádí mě Lara Nohrová barevně osvětleným podzemím.

Čtěte také

Libanonci jsou naštvaní, jejich stát nefunguje. Pomáhat si musí sami, popisuje blízkovýchodní zpravodaj

Po příchodu z potemnělé bejrútské ulice, kde už dlouhou dobu nefunguje pouliční osvětlení, působí interiér klubu Metro al-Madína jako zjevení. Je tu nádherně prosvětlený bar, pestrobarevné stropní lampy.

„Lidé zjistili, že naše představení jim může od toho všeho pomoci, že má blahodárný vliv na jejich duševní pohodu. Věděli, že jim nikdo v téhle zemi stejně nepomůže. Takže nakonec se náš kabaret stal místem, kam se v tomhle nemocném městě prostě zajít musí.“

Uvolněná atmosféra u svíček

Obecenstvo je tu hodně rozmanité. Na koncerty elektronické hudby sem chodí trochu jiní lidé, než když se hraje Umm Kulsúm.

A právě Umm Kulsúm, egyptská zpěvačka, které v polovině dvacátého století padal arabský svět ke kolenům, je dneska na programu v podání libanonských hudebníků.

A teď zhasla světla, lidem zůstaly svítit na stolcích jen svíčky. Atmosféra je rozhodně velmi uvolněná, lidí přímo v sále sedí u stolků a popíjejí džusy, pivo, víno. Baví se a čekají, až se rozhrne červená opona.

Na chvíli si vydechnout

Nekonečné písně egyptské divy interpretoval Naím al-Asmar, kterého jsem po koncertě zastihl ještě úplně zpoceného v zákulisí: „Pro mě je Metro al-Madína jedním z mála míst, kde vládne duch úplné svobody. Lidi sem chodí na hudbu a uvědomují si, že existují lepší věci než naše každodenní realita.“

Po koncertě se v klubu roztáčí after party, začíná se tancovat a víno a pivo teče proudem. Nahoře na ulici ale čeká tyhle Libanonce tvrdé vystřízlivění.

Po příchodu z potemnělé bejrútské ulice, kde už dlouhou dobu nefunguje pouliční osvětlení, působí interiér klubu Metro al-Madína jako zjevení|foto:Štěpán Macháček, Český rozhlas