Jak by mohlo vypadat obydlí na Marsu? Čeští studenti ho nechali utkat z konopí

Studenti Fakulty architektury svazují dohromady konstrukci kulovitého pavilonu
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Studenti Fakulty architektury svazují dohromady konstrukci kulovitého pavilonu

Studenti fakulty architektury na pražském ČVUT spojili síly se svými kolegy z univerzity v nizozemském Delftu a vytvořili unikátní kopuli z menších i větších panelů. Základním materiálem je konopné vlákno napuštěné speciálním roztokem na bázi škrobu. Velkou část konstrukce bylo třeba utkat. S tím studentům pomohl kolaborativní robot.

V přízemí budovy Fakulty architektury ČVUT právě studenti svazují dohromady konstrukci kulovitého pavilonu. Měří přes dva metry na výšku a jeho konstrukce je vytvořená z větších panelů tvořených konopným vláknem ztuženým speciálním tmelem.

Nechceme, aby se člověk ve vesmíru zbláznil, říká vesmírný architekt Ondřej Doule

 Vesmírný architekt Ondřej Doule

Když se řekne vesmírný architekt nebo kolonizace Marsu, zní to jako sci-fi. Ondřej Doule ale není postava z románu. Je to český odborník, který pracuje pro NASA. 

Do těchto větších pěti- a šestiúhelníkových panelů teď studenti pražského ČVUT a technické univerzity v nizozemském Delftu vážou menší trojúhelníkové výplety, které tak trochu vypadají, jako by je vytvořil velký pavouk.

Jak utkat dům?

Velké panely jsme vyráběli ručně, protože robot nemá takový dosah. Každý výplet je jiný, je to díky trasování naprogramovaném v Rhino Grasshopperu,“ popisuje reportérovi Vojtěchu Kovalovi spoluzakladatelka Experimentální ateliéru na Fakultě architektury Kateřina Nováková.

Studenti si nejdříve vytvořili trojúhelníkovou šablonu, do které robot v několika vrstvách vetkal pavučinový vzor. Ten pak nechali zatuhnout, aby ho mohli navázat na rám. Konopné vlákno namočili na několik hodin do speciální směsi klihu, škrobu, xanthanu a arabské gumy. Díky tomu vlákna ztuhla tak, že jsou schopna nést i dva metry vysokou konstrukci.

Kolega z budoucnosti

Aby mohl robot z tohoto ztuženého vlákna tkát, vyrobili si studenti na 3D tiskárně speciální díl z recyklovaných plastů, který pak přimontovali na rameno robota. „Vytiskli jsme si takovou mističku, do které se neustále přilévalo lepidlo v tekutém stavu. Provázek se nasákl a robot z něj pak hned tkal nastavenou trasu,“ popisuje Kateřina Nováková.

Šli jsme vlastně proti původnímu principu robotické práce, která má zastoupit člověka v opakování jednoduchých úkonů stále dokola. Na jednoduché úkony jsme nasadili lidi a ty složité prováděl robot.
Kateřina Nováková, spoluzakladatelka Experimentální ateliéru na Fakultě architektury ČVUT

Robota studentům bezplatně zapůjčila společnost Universal Robots. Šéfka marketingu Kateřina Slánská přiznává, že takovéto využití jejich stroje je naprostá premiéra: „Je to pro nás něco zcela nového. Ještě jsme se nesetkali se situací, že by robot tkal, natož pak panely pro obydlí budoucnosti.“

Studenti museli robota také sami naprogramovat

Překonávání hranic

Toto iglú z konopného provázku se na Mars určitě nedostane. Mohlo by ale sloužit jako podpůrná konstrukce pro budovu určenou třeba i pro využití ve vesmíru. Studenti si na něm vyzkoušeli proces přípravy takového objektu od jeho návrhu přes výrobu až po samotnou konstrukci.

Když roboti montují roboty. Jak to vypadá v továrně na výrobu cobotů?

Společnost Universal Robots je největším výrobcem takzvaných kolaborativních robotů

V továrně dánské společnosti Universal Robots, největšího výrobce takzvaných kolaborativních robotů, nasazují do výroby vlastní stroje. Jaké mají výsledky se do Odense vydal zjistit reportér Experimentu Vojtěch Koval.

Když máte navržený design včetně toho, jak mají jít za sebou jednotlivé vrstvy materiálu, programování robota už je spíš jen překládání do jeho jazyka. Chvíli nám to zabralo – spoustu pokusů a spoustu omylů,“ doplňuje Rick, student prvního ročníku magisterského studia na univerzitě v Delftu.

Studenti si podle Kateřiny Novákové vyzkoušeli práci s něčím, co doteď ve stavebnictví a architektuře není úplně běžné: „Jednou z nejtěžších věcí pro studenty bylo využít robota. Nikdy to nedělali a mysleli si o sobě, že toho nejsou schopní. Tento robot je ale tak přátelský, že se to během několika týdnů naučili a naprogramovali ho tak, že jezdil po nastavené trase a tkal panely do finální stavby.“

Spustit audio
autoři: Vojtěch Koval, Anna Duchková|zdroj: Český rozhlas

Související